úterý 23. září 2014

Knižní trendy aneb co zrovna letí?


Trendy jsou prostě všude. Co se týče oblečení, většinou jsem je vnímala docela negativně, protože jak je jednou něco in, nic jiného nejde sehnat, pokud se mi to zrovna nelíbí. Zkuste si třeba v moři kozaček na podpatku sehnat něco, co podpatek mít nebude (příčně plochá noha není zrovna kamarád deseticentimetrových podpatků, a taky nechci vrávorat na jehlových podpatcích po zamrzlé silnici, když na nich chodím nejistě i v létě). Nebo úzké džíny! Nesnáším úzké kalhoty, takže jsem za poslední roky začala chodit čím dál tím víc v sukních, protože jednu dobu nešlo sehnat nic jiného. Móda prostě diktuje, co se prodává. Ale já jsem dneska nechtěla mluvit o oblečení. Chtěla jsem mluvit o trendech v knihách.

Bylo nebylo, šla jsem v prosinci 2008 do kina na Stmívání, domnívajíc se, že jdu na horor. Nevím, co bral ten člověk ve filmové distribuci, když zařadil zrovna Twilight mezi horory, ale jestli je tohle horor, tak já jsem papež. Každopádně se mi film tehdy líbil. Ne „nejlepší film na světě“, ale „jo, dobrý“. V knihovně bylo na 15 knížek tak 50 rezervací, takže jsem se k nim nedostala dřív než v březnu, ale přečetla jsem všechny 4 díly za týden. Zamilovala jsem se do nich. Byla jsem jimi téměř posedlá. Do té doby jsem četla hlavně dobrodružné knížky a fantasy pro mladší, ale už jsem začala sahat i po nějakých těch dívčích románcích. A tady jsem měla všechno dohromady – fantasy a láska. Navíc je to čtivě napsané a vtipné. Dneska už bych na knize našla i chyby, ale výše zmíněné tomu nelze upřít a ve čtrnácti jsem to víc než zbožňovala. Bylo to pro mě něco úplně nového, něco, co jsem do té doby neznala.


O půl roku později jsem měla celou sérii přečtenou hned několikrát, když mi kamarádka nabídla, jestli si nechci přečíst jinou upířinu, která její sestřenici prý teď baví mnohem víc než Stmívání. A tak jsem si přečetla Vampýrskou akademii. O tom, že se mi líbila tak moc, že jsem u dalších dílů začala se čtením anglicky, už jsem se určitě několikrát zmiňovala. Mimo to začali vysílat The Vampire Diaries (první série je výborná, o dalších se radši nevyjadřuju), takže u nás vyšly i Upíří deníky, Baronet vydal Pravou krev, Knižní klub přišel se Školou noci a já byla prostě upíroposedlá. A svět taky.

Darren Shan. Akademie Evernight. Ať vejde ten pravý. J.R.Ward. Modrá krev. Nesmrtelní Alyson Noël. Samozřejmě jich bylo víc, ale tohle byly moje začátky. To už jsme na konci roku 2010, kdy jsem si založila blog. Upíři už byli všude, ale objevovaly se i knihy na jiné téma. Samozřejmě Lauren Kate, Alexandra Adornetto, Becca Fitzpatrick a Cynthia Hand se svými "andělovinami". Mrazení a vlkodlaci. Železný král a víly. Hex Hall a čarodějnice. Město z kostí, kde je pro jistotu všechno a démoni navrch. Duchové. Mořské panny, mimozemšťané. Prostě bylo v kurzu napsat romanci pro náctileté, která ale bude ozvláštněná tou paranormální složkou. Přesně to, co jsem v šestnácti chtěla!

A uprostřed téhle romantické mánie vyšla jedna knížka, která byla úplně jiná. Ve chvíli, kdy jsem Hunger Games četla, byl v překladu jen první díl, takže jsem na další čekala. A velice netrpělivě. Opět jsem totiž dostala něco, co jsem do té doby neznala – dystopii. Hunger Games disponují stejně drsnou hrdinkou jako Vampýrská akademie, a stejně tak jsou obě knihy čtivé. Zatímco u nás byl ještě upíří/vlkodlačí/andělský boom v plném proudu, v USA už měli knihy, které se k nám právě dostaly, přečtené. A chtěli něco nového. V roce 2011 vyšly mraky dystopií. Na konci roku 2010 to byla kniha Matched, v roce 2011 vyšly tyto knihy: Krvavá cesta, Legenda, Delirium, Wither (Past), Loď mezi hvězdami, Bumped, Pád andělů, Shatter Me, Pod nekonečnou oblohou. A hlavně, kniha, která je spolu s Hunger Games považována za nejlepší v žánru young adult dystopie: Divergence.


V roce 2012 se našlo ještě pár dobrých nápadů, například Cinder, The Immortal Rules a z nějakého důvodu je populární i Selekce, ale jinak je od té doby dystopie živá hlavně z pokračování těch původních sérií z roku 2011. U nás se kromě toho začaly překládat i starší dystopie, ty z éry před Hunger Games, třeba Město Ember, Oškliví, Hlas nože, Dárce nebo Maze Runner.

Na konci roku 2011 bylo jasné, že dystopie jsou trendem uplynulých dvanácti měsíců stejně jako se v letech 2009 a 2010 dařilo paranormálkám. A ne že bych dál nečetla YA paranormal romance. Ale spíš něž něco nového to byly věci, co vyšly v předchozích letech, ale já se k nim dřív nedostala, nebo druhé a třetí díly. Jen už jsem z nich nebyla tak nadšená. Když v jednu dobu čtete hromadu knížek na podobné téma, postupně vám to začne připadat víc a víc ohrané. Letos a loni už jsem knihy typu Stmívání, VA nebo Mrazení četla jen ojediněle. Pořád po něčem sem tam sáhnu, ale musí mě to maximálně zaujmout.

Ani trend dystopií už světu nevládne. V zahraničí mu odzvonilo už loni, u nás ještě doznívá – hlavně proto, že se v kinech co chvíli objeví zfilmovaná jedna z těch starších dystopií. Ale narovinu – kolik dystopií, které vyšly loni a nebyly pokračování z minulých let, u nás vůbec vyšlo? Nemůžu si vzpomenout víc než na dvě, a to Kostičas a Šachovnice bohů od Richelle Mead.

V roce 2012 se totiž objevil nový trend: new adult a erotické romány. Co se týče erotických románů, musím říct, že mě naprosto minuly, četla jsem jen spouštěč téhle nové posedlosti, Padesát odstínů šedi, a na zkoušku ještě Božského bastarda, a nemůžu se rozhodnout, co mě bavilo méně. Nicméně bylo knihkupectví loni plné „dalších žhavých/svůdných/já-nevím-jakých-ještě erotických románů“. Nevím, jak to bere cílové publikum, ale kromě pár dalších, které následovaly po vydání 50SoG, například Obnažená, nemám pocit, že by se to nějak extra prodávalo, ale je to jen můj odhad.

A co new adult? Nádherná katastrofa a Easy byly asi tak první, v závěsu třeba Tajemství Elly a Michaela, Losing It, Na hraně zapomnění. Vypadalo to slibně, ale až na pár výjimek mi přijde, že pořádných new adult románů moc nevyšlo, že se pak spíše smíchaly se svým spolutrendem erotickými romány a začalo v nich jít hlavně o sex (a nějakou tragickou minulost). Důraz na tu tragickou minulost. Ta bylo loni taky in. Moře klidu, Překroč svůj stín, Bully nebo třeba Bez naděje.  

A jelikož pracuju v knihkupectví, nemohla jsem si všimnout i jiného trendu, a to severské detektivky. Kolik titulů loni přišlo do knihkupectví s tím, že je to další Larsson (Milénium), další Jo Nesbo, další Lars Kepler! I mimo YA mají svoje trendy, a nejsou to jenom erotické romány.

Od doby dystopických románů mě ty trendy trochu míjely oklikou. Až na ten letošní. Ten se mi totiž líbí. Nevím jak vy, ale já mám pocit, že úspěch knihy Hvězdy nám nepřály motivoval spoustu nakladatelů, aby hledali něco podobného, a letos to jen podpořilo filmové zpracování. Takže teďka jsou in knihy á la John Green. Neboli realistické knihy. Knihy, které ukazují dospívající takové, jací skutečně jsou, jejich skutečné problémy, jejich nepřikrášlené povahy. A to se mi moc, moc líbí. Cukrkandlové romantiky mám plné zuby, dystopií a paranormálek jsem přečetla příliš moc… Ale tohle mě baví.
A kdo všechno sem patří? V první řadě Rainbow Rowell, dále třeba David Levithan. Kolik už jsem viděla knížek, jejichž anotace tvrdila, že jsou „Pro fanoušky Johna Greena, Rainbow Rowell a Davida Levithana“. Za novější můžu jmenovat třeba Jandy Nelson, Sarah Ockler, Morgan Matsonovou, Erin McCahan a její Cizí slovo láska, Esej o tragédii; Me, Earl and the Dying Girl, Zac and Mia. Tipovala bych sem knihy, které u nás teprve vyjdou, jako We Were Liars, Tím všechno začíná a Solitaire.  Něco neparanormálního chystá i Cynthia Hand, autorka Nadpozemské, tak uvidíme, co to bude. Chystá se i pár debutů, které vypadají slibně, třeba Bleed Like Me, Simon vs. The Homo Sapiens Agenda, All the Bright Places nebo My Heart and Other Black Holes
Ale ono to není nic nového. Za starší určitě můžu přidat The Perks of Being a Wallflower/Ten, kdo stojí v koutě, Proč? 13x proto, The DUFF, Speak, Chvíle před koncem, knihy Gayle Forman, Cat Clarke nebo Sarry Manning. Možná to ani není současný trend, a já jenom vidím to, co chci. Kdo ví, že? :)

A mám takový pocit, že knih, které budou perfektní pro fanoušky Johna Greena a Rainbow Rowell se ještě pár objeví. Rovněž jsem si jistá, že nás čeká nějaký další trend, ale netroufám si tipovat, co to bude. Každopádně, oproti oblečení je tu jedna výhoda - i s novým trendem jsou pořád k dostání starší knihy, takže nikdy nevyjdou "z módy" úplně.
Nevím, jestli měl tenhle článek smysl, však jenom opakuju to, co všichni víte. Ale stejně se nakonec zeptám: co vy a trendy – propadli jste upíří, dystopické nebo jiné mánii, nebo vždycky čtete něco naprosto jiného? A co myslíte, co bude další trend?

14 komentářů:

  1. Dneska, ve čtrnácti už mám upíří, dystopické i přehnaně fantastické knihy za sebou, Stmívání jsem četla v jedenácti, Hunger games loni a Divergence se mi ani nelíbila. Erotické romány jsem do ruky ještě nikdy nevzala a ani po tom netoužím, new adult mě zas tak nebere a YA si vybírám dost pečlivě. Ale souhlasím, že je skvělé, že se do popředí dostávají v podstatě obyčejné knihy o obyčejných životech, které úplně miluju a patří mezi mé nejoblíbenější - Hvězdy nám nepřály, Ten, kdo stojí v koutě, Esej o tragédii, Cizí slovo láska, ... :) Ale co bude další trend, to určit neumím. Skrytě doufám, že by trendem mohla být opět klasika, podobně jako v oblečení je módní vlna retro ohozů, ale trochu se bojím, aby to nebylo pojato tak, že se všechna krásná díla budou přetvářet a přepisovat... víš, co myslím...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jo, ale ty jsi výjimečný případ, já měla ve čtrnácti u většiny klasiky pocit, že dostanu lepru, když ji vezmu do ruky :D
      Klasika je podle mě takový vytrvalý "trend". Pořád ji někdo čte, ale nikdy to nebude tak úplně naplno, protože k tomu musí každý dospět sám. Povinná četba klasiky podle mě není zrovna nejlepší nápad, protože pak už to má pro spoustu lidí nálepku toho nuceného a číst to nechtějí, pokud vůbec chtějí číst.
      Přepisovat... vím, co myslíš. Pýcha a předsudek a zombie. Brr.

      Vymazat
    2. Promiň, nechci nějak znevažovat tvůj komentář nebo tak něco, chápu jak to myslíš, ale prostě mě hrozně rozesmálo spojení "obyčejné knihy o obyčejném životě" a TFIOS :D :D

      (Jinak s "klasikou" jsem začala asi v jedenácti, jsem fakt weirdo :D)

      Vymazat
    3. To víš, že jsi, Bět, ale v dobrém :D
      Tak víš co - je obyčejný život jako ten náš, a pak je obyčejný život v porovnání s fantasy, pak tam sedí i TFIOS :)

      Vymazat
  2. Veľmi pekný článok :))
    Ja ani tak nesledujem trendy a čo je in, skôr čítam žánre na ktoré mám chuť. Dosť ma také prepadne, že "a teraz mám chuť na upírov, teraz na profesor/študentka vzťah, teraz na niečo smutné, teraz na nejakú new adult knihu, teraz na dystópiu" :D
    Keď vyšlo VA, čo ani neviem kedy, proste som to hltala. Hltala som vtedy aj slovenské dievčenské romány a veľa fantasy kníh, takže som išla s dobou, ale postupne som to začala ignorovať. Preto si niekedy prídem taká... v neobraze, lebo nevenujem pozornosť tomu, čo sa chystá :D Ale knihy čo teraz vychádzajú sú skvelé, teda aspoň tie, čo som čítala.
    Milujem The Duff :33 a akurát čítam The perks of being wallflower (inak to sa fakt po česky volá "ten kto stojí v kúte"?) a tak :D
    inak mne skôr než dystopie či fantasy neskutočne prídu new adultky na jedno kopyto. furt je to to isté a presne jak vravíš, je to už celé len o sexe. Ale sériu Losing it milujem :D a We were liars si strašne chcem prečítať :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Fakt se to tak v češtině jmenuje a podle mě to nemohli přeložit líp - ten, kdo stojí u zdi by už znělo trochu jako na popravu :D a v češtině nemáme vyloženě ekvivalent slova wallflower...
      Já jsem moc NA ani nepřečetla, když to porovnám třeba s těmi dystopiemi, protože jak je to podobné, tak mě to rychle omrzelo, no... Na We Were Liars se teď taky chystám :)

      Vymazat
  3. Zajímavě jsi to shrnula :)
    Mně upíří knížky nějak minuly - četla jsem jednu (už si nepamatuju, jak se jmenovala, žádná z těch známých to nebyla) když mi bylo asi devět, ale bála jsem se u ní. Stmívání jsem číst nechtěla. Nejdřív proto, že se ta knížka líbila jedné holce, které se zpravidla líbí knihy, které já nesnáším, a naopak, pototm proto, že jsem měla ve frontě dvě tuny knih, na které jsem se těšila mnohem víc (to trvá do teď :)). Z knižních trendů mě "na čas" stihla první dystopie. A nečetla jsem z ní moc - jenom Hunger Games a Divergenci. Víc jsem toho zatím nestihla.Ale můžu potvrdit, že obě trilogie se mi hrozně líbily. Možná na tom mělo velký podíl i to, že pro mě dystopie byla něco úplně nového a líbila se mi, a taky to, že dystopie rozhodně není přeslazená. Já totiž tyhle přeslazené románky nemůžu ani vidět. Červená knihovna. Pryč s tím ode mě... Pak přišly Hvězdy nám nepřály (The Fault In Our Stars zní podle mně líp, ale to sem nepatří...). Nic podobného (realistické knihy) jsem zatím nečetla. Teď jsem četla Mravence a mezi tím akorát Eldesta, takže uvidíme. A co bude další trend? To se neodvažuji hádat. Vyděsilo by mě to, kdybych se trefila ;) A úplně na konec: Tenhle článek určitě není zbytečný. Tak hezky to všechno shrnout bych třeba já nedokázala ani za deset let. A navíc nemám tolik tipů jako ty.... Velká poklona :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky :)
      Ony trendy nejsou zas tak důležité - hlavní je, když čteš to, co tě baví. Pak je na jednu stranu dobré, že když se ti líbí nějaká knížka, můžeš si najít něco, co je podobné, a třeba pak zjistíš, že ti tenhle typ knížek vyhovuje - na nějakou dobu.
      The Fault In Our Stars ti může znít líp, možná proto, že jsi na to zvyklá, ale je to anglický název, a když čteš knížku v češtině, tak by měla mít i český název, ne? Ne všichni umí anglicky ;) A podle mě to líp přeložit nemohli.

      Vymazat
  4. Trendům se konstantně snažím vyhýbat, vždyť víš. Neminula mě Divergence, ale tu jsem četla taky tak dva měsíce po ostatních, HG jsem četla letos.
    Úplně mě minuly severské detektivky, zkusila jsem dvě (a Milénium) a zjistila, že to není nic pro mě (se vší upřímností - Nesbo hrůza, Milénium nuda, Keppler slabý průměr).

    Ale v literatuře stejně jako v oblékání pro mě platí, že nemám ráda, když mi někdo něco diktuje. Naštěstí, čím jsem starší, tím méně se mě literární trendy dotýkají. Když prostě nechci, nebudu :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mě bavilo první Milénium, jinak jsem zatím nic nečetla, ale mamka tomu propadla, takže ji tím zásobuju :)
      V oblékání jde ten problém, že knížku z roku 1931 (např. Markétu Lazarovou) v normálním knihkupectví ještě seženeš, ale šaty už ne, takže si oblečení musíš koupit v obchodě, kde mají jen to, co je zrovna in, takže přímo nebo nepřímo ty trendy ovlivňují nás všechny.
      Právě při psaní tohohle článku jsem nad tím dost přemýšlela, a přijde mi, že se taky odkláním od těch mainstream proudů. Teda, pokud nezačně být "in" současná česká literatura, toho mám teďka doma dost :)

      Vymazat
  5. Tento článek je velmi zajímavý! Taky jsem kdysi přečetla několikrát Twilight a líbilo se mi. Dnes ho neodsuzuju, ale také nechválím. Andělská doba šla nějak mimo mě a dystopie, ty se mi v současné době líbí. Divergence se mi líbila hodně a na Hunger games se velmi dlouho chystám. Young adult čtu také, ale prokládám je fantasy nebo dystopiemi, protože teď se hodně píší příběhy ze střední školy, kdy jeden z nich má nějaké tajemství... Jsem zvědavá, co bude za novou eru. Jinak klasiky, také jsem na střední škole je ještě moc nemusela, ale pak jsem díky povinné četbě objevila klenoty jako Jana Eyrová a Pýcha a předsudek a začala jsem na to jinak nahlížet. Ale už jen tím, jak to zní POVINNÁ to každého nutí k odtažitosti.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :) Já mám z povinné četby hodně ráda Saturnina, Na Větrné hůrce, knížky Milana Kundery, pěkně se čte i Blues pro bláznivou holku... Dají se tam najít moc hezké věci, ale prostě se musíme soustředit i na věci jako Národní obrození, protože je to "významné". S tímhle přístupem podle mě moc dětí ke čtení nenalákají.
      Hunger Games jsou super, doporučuju!

      Vymazat
  6. Prešla som tými vlnami podobne ale niektoré diela mám poprehadzované - ale to len vďaka tomu, že som začala čítať v angličtine aktuálne veci...
    Podľa mňa je toto zhrnutie milé :) ešte by som pridala, že pred Twilightom bolo populárne fantasy (HP, Tolkien, Zeměplocha, Eragon) a ešte predtým detské záhady typu Traja pátrači a tie od Enid Blyton.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. HP určitě, ale co se týče Pratchetta, Tolkiena, a Blytonové... Tolkien je ze 40.let, Enid někdy okolo poloviny století, přičemž in jsou pořád, takže bych to nenazívala zrovna trendem, a Pratchett je takový unikát, že nic podobného asi není :D
      Já jsem psala hlavně o tom, co si pamatuju, ty předchozí se takhle zpětně dokládají už hůř :)

      Vymazat

Komentáře mě vždycky potěší, a snažím se dopovídat na všechny. Ale prosím, pokud použijete profil Anonymní, aspoň se na konci podepiště. Hodně Anonymních je pro mě matoucí :)