sobota 27. září 2014

O koncích, začátcích a sériích

Dneska se mi zdálo o Harry Potterovi. Jak už to u snů bývá, moc detailů mi v hlavě neutkvělo, ale byl to docela temný mišmaš, protože jsem usínala naštvaná, že mě v sobotu v 7 ráno vzbudili řemeslnící. Pak ale šli vrtat někam jinam, já znovu usnula a zdálo se mi o Harrym. Vím, co si myslíte: „Po takové době?“ a já si v odpověď myslím „Navždycky.“ A pak přemýšlím, kdy jsem Harryho naposledy četla. Čas od času nějakou knihu otevřu, abych si znovu přečetla oblíbenou pasáž, ale regulérní re-reading už jsem nepodnikla léta.

S Harrym jsem vyrůstala, Kámen mudrců byla první knížka, po které jsem sáhla dobrovolně mimo školní čtení, a dlouhá léta byl moje jasná odpověď na nejoblíbenější sérii. Četla jsem to pořád dokola, vzpomínám si, jak jsem trávila léto na balkoně pod stolem, kde jsem měla své vlastní čtecí doupě, a četla poněkolikáté Pottera. Je to ten typ knih, které jsem četla tolikrát, že už ani nevím přesný počet. Ale víte co? U všech dílů si pamatuju na nějakou chvíli, když jsem je četla poprvé. Je to dvanáct let zpátky a já pořád v hlavě vidím ten okamžik, kdy si stoupám na křeslo, abych dosáhla na poličku, v níž měl táta uložené Pottery, protože jsem se právě rozhodla, že si to přečtu.

A taky si přesně pamatuju, kdy jsem je četla naposledy. Na podzim roku 2010, před uvedením první části Relikvií smrti do kin jsem přečetla celou sérii. A od té doby na to nějak nebyl čas. Přišel Percy Jackson a Harryho v pozici mého nejoblíbenějšího hrdiny nahradil. Nevím, čím přesně to je. Ale napadlo mě, že by to mohla být uzavřenost. Harry skončil, a kdo neumřel, žije šťastně až navěky, a už zbývá jenom epilog – vždycky prvního září si říkám: už je o devatenáct let později? A vždycky si stejně odpovím: ne, ještě ne. Až v roce 2016.

Zato Percyho příběh mezitím každý rok přibýval. Stále nové a nové stránky, které můžu hltat. Konec přijde až letos. Vyjde desátá kniha s mým oblíbeným praštěným hrdinou a pak se uvidí, co dál. Možná už nikdy nic.

Na podobné téma jsem už uvažovala v souvislosti s Hunger Games a Divergencí. Hunger Games jsem četla první a nastavily všem dystopiím vysokou laťku. Ale po přečtení Rezistence, druhého dílu Divergentní série, jsem si říkala, že se mi možná líbí Divergence víc. Ty šokující zvraty na konci – a já prostě musela vědět, co bude dál. Jak to skončí. Hladové hry byly u konce, měla jsem jakýs takýs klid. A pak přišla Aliance. Čím víc se mi ten dojem ze čtení usazuje, tím větší mám pocit, že se mi vlastně moc nelíbila. Každopádně, když jsou obě série uzavřené, vedou Hunger Games. O něčem to vypovídá…

Konce neposledních dílů v sériích mají docela velkou sílu změnit názor na celou knihu. Kolikrát mě knížka ani nebaví tak moc, pak přijde šílený akční šokující konec a já ještě v adrenalinu z toho čtení knize plácnu 4 hvězdičky, přestože předtím jsem byla ochotná dát sotva 3. Vezměte si třeba populární Kostičas – jsem přesvědčená, že má takový úspěch jenom díky svému konci. První polovina je zmatek a občas i trochu nuda. Ale pak přijde skvělý konec a přebije dojem ze začátku. Kolikrát už jsem poslouchala nebo četla něčí stížnosti na knihu, a nakonec vidím docela příznivé ohodnocení, protože to mělo dobrý konec.

Ale stejně je to i v opačném případě. Často má kniha výborný začátek, ale pak se děj začne táhnout a nudit a nakonec knížku dočtete otrávení. Konec dokáže v očích čtenáře zkazit začátek stejně jako ho může i vylepšit.

A co teprve cliffhangery! Autor nechá hrdinu viset na okraji útesu nad bezednou propastí (a to někdy doslova, že jo, ty-víš-kdo?) bez možnosti se zachránit, a ještě ke všemu se ukáže, že hrdinův nejlepší přítel je vlastně zrádce a právě se mu chystá přeříznout provaz. A vy celý rok přemýšlíte nad tím, jestli nemá hrdina v tašce padák nebo křídla na zádech, nebo jak se to vlastně hodlá zachránit. To je pak jasné, že hned jak vyjde pokračování, běžíte si ho koupit, abyste konečně ulevili své fantazii.

Není proto divu, že pak po dočtení jako první řeknu/napíšu „POTŘEBUJU DALŠÍ DÍL! A to hned teď! Nebo ještě líp, včera!“ Ale nesmí se to přehánět. Vždycky mi přijde úsměvné najít u knížky, která vyšla loni, review z předloni prohlašující, že tu knížku potřebují hned a proč to bude až za…? Úsměvné hlavně proto, že navzdory těmhle prohlášením ji rok po vydání ještě pořád nemají přečtenou.

V posledních letech mi moc nejde číst série vkuse. I když mám další díly k dispozici, nějak si potřebuju dát mezi čtením pauzu. Ironií je, že v těch výjimečných případech, kdy mám chuť hned číst pokračování, pokračování zatím nevyšlo (co třeba Měsíční kroniky, hm?). Takže stejně čekám. Vlastně jsou pak pro mě nevhodné dlouhatánské série, protože když mám chuť přečíst si je dvakrát do roka, mám desetidílnou sérii na pět let. A nic nepomáhá s opadnutím prvotního nadšení jako pět let. Ale číst ty knihy za sebou mě prostě nebaví. Jak dočtu poslední stránku, musím si od příběhu na chvíli odpočinout, srovnat si v hlavě, co si o knize myslím a zase mám chuť si přečíst pro změnu něco jiného. Já vím, jsem divná.

A pak jsou tu otevřené a uzavřené konce. Ty, které už pokračování v podobě dalších dílů nečeká. Někdo má radši jasný konec, jiný si rád domýšlí. Já jak kdy. Otevřené konce od autora často vnímám jako podraz, ale když se nad tím zamyslím, je to vlastně geniální tah. Skončit v šoku cliffhangeru, takže budete o knížce navždy přemítat a nikdy si neuděláte ten dojem uzavřenosti. Pořád nad tím musíte přemýšlet.


Někdy mám ale z uzavřených konců radost. Je to takový balzám na nervy po všem tom šoku. Ale jak kdy. Někdy autor příliš dlouho plká o ničem a ještě mě kniha na posledních stranách začne nudit! Třeba epilog Aliance mě děsivě otrávil, fakt že jo. Některé epilogy jsou naprosto zbytečné a přeslazené. Některé epilogy mě ale dokáží dojmout. Ale jen výjimečně. Líbil se mi ten u Hunger Games a u Potterovského budu navždycky slzet dojetím, protože po těch letech… jsem tohle potřebovala. Potřebovala jsem tu uzavřenost. Vím, že hodně čtenářů ten epilog odsuzuje, ale pro mě to byl geniální tah a patří k mým oblíbeným pasážím. 

And if you were to ask me
After all that we've been through
Still believe in magic?
Yes, I do
Of course I do


Už jsem z toho zase celá naměkko. Mluvit v jednom článku o Harrym a Percym se mnou dělá divy. Jsem prostě příliš sentimentální.

Co vy a série a konce?

12 komentářů:

  1. Mluvíš mi z duše. A ne, nejsi sentimentální, to je v pořádku. Taky si budu vždycky pamatovat, jak jsem seděla v hudebce a četla, jak umírá Brumbál. Nebo jak jsem měla tendence přeskakovat Hagridovy dopisy ve třetím díle. Nebo jak jsem asi dvacetkrát přečetla první polovinu prvního dílu, takže přesně vím, co na které stránce je a dosud si to pamatuju... :D

    Ehm. Co se konců týče, záleží na dané knize. Někdy se ta otevřenost vyloženě hodí, protože jinak by autor mohl závěr docela pokazit, ale zrovna v případě HP nebo HG by mi to vadilo... :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Proč přeskakuješ Hagrida? Esli v tom nebude ňáká levárna, to ti povidám. :D
      Proč jenom první polovinu prvního? Druhá tě neba? :)

      Vymazat
  2. Harryho mám ráda a vždycky mít budu, ale je pravda, že toho Percyho tak nějak víc prožívám, rozhodně v současné době, kdy Percy není ještě uzavřený. A vlastně teď musím přemýšlet nad děsivou myšlenkou, že další Percy nebude! Tedy, má být další povídka spojující Percyho a Cartera, ale to mi asi nebude stačit. :D
    On je to vždycky hrozně divný pocit, když člověk dočítá nějakou sérii. Protože ten konec série je opravdu dost důležitý - špatně napsaný konec může tu celou sérii úplně shodit. V tomhle případě mě napadá přirovnání k ukončení seriálu HIMYM - poslední epizoda z toho seriálu jako celku udělala naprostou frašku - tedy aspoň pro mě. Ovšem ani dobrý konec pro mě nemůže zachránit jinak špatnou knihu / sérii.
    Jinak já patřím k těm, kteří berou sedmý díl HP za jeden z nejlepších v sérii. S epilogem jsem byla naprosto spokojená - u Harryho jsem prostě potřebovala vědět, jak to s postavami dopadne. :)
    A né, u mě si to Kostičas nezachránil ani akčním koncem. :D Mně právě přišlo ubohé, že se celou knihu nic neděje a na konci jsme zahrnuti akcí. Plus to pro mě byla celkově neskutečně zmatená kniha a vůbec nechápu, jak to někdo může srovnávat s Rowlingovou.
    Pěkný článek. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, prožívání Percyho, to je výstižné. Za týden budu prožívat velice silně, to si piš, ještě o tom něco uslyšíte na Goodreads :D už teď se na to nervově připravuju...
      Poslední díl HIMYMu byl dobrej až do naprostého konce. Konec s modrým rohem byl snad špatnej vtip, Robin a Ted se k sobě prostě nehodili, a když už, měl si najít někoho jinýho, ne Robin! Pokazili to. A matka je nejvíc sympatická, pokazili to dvakrát.
      Mně se sedmička taky líbila hodně hodně.
      Kostičas samozřejmě není další Rowlingová, to někdo neuváženě vypustil z pusy a pak to všichni opakují, a mýtus je na světě. Není to ani zdaleka takový hit jako Divergence nebo TMI a hodnocení na Goodreads tomu docela odpovídá. Ale konec mě bavil. Průměr.

      Vymazat
    2. Právě mi bloger sežral můj komentář a nevyplivl ho ven. Nu tak ještě jednou. :D

      No tak GR bude The Blood of Olympus plnej, to úplně vidím. :D To se budu muset pečlivě vyhýbat spoilerům, protože jestli mi někdo tuhle knihu vyspoileruje, tak ho asi uškrtím. :D A čekání až do Vánoc bude peklo! Ovšem hádám, že noc o Štědrém dnu se moc nevyspím, jop. :D
      Na konec HIMYM sdílím stejný názor.
      To jsem ráda, že nejsem sama! :) Většina má opačný názor, co jsem tak slyšela.
      Zajímalo by mě, proč to někdo řekl. Protože je Britka? Já osobně totiž jiné spojení nevidím. A souhlas, hit to není - kdyby to u nás nevydal Host, tak o tom asi ani moc netuším. :)

      Vymazat
    3. Taky se mi to stává. Poslední dobou už jsem patřičně podezřívavá a než kliknu na "publikovat", dám Ctrl C, pro jistotu...
      Já spoilerovat nebudu, spíš to budou citoslovce, takže můžeš číst :) Podle mě hodně lidí čeká na překlad, zas tak přeplněné to nebude...

      Vymazat
  3. Parádní článek! :)
    Já jsem Harryho četla nějak později, než všichni ostatní - bylo mi 11 a Harry byl pro mě takovým přelomem, kdy jsem přestala číst Enid Blytonovou a začala číst jiné věci. :)
    Taky jsem asi mladší než většina z vás, takže když jsem četla Harryho byly v klídku vydané všechny díly. Docela mě mrzí, že jsem na ně nemohla čekat. :)
    Pořád je to pro mě ale nejlepší série na světě. (Ehm, jop, toho Percyho jsem si ještě pořád nepřečetla, ačkoli výhrůžku s pórkem jsem si vzala k srdci, přísahám! Jenom v knihovně je pořád rozpůjčovaný... Hm, asi na něm vážně něco bude, když o tom tak přemýšlím...)
    A osobně nemám moc ráda otevřené konce. A vzhledem k tomu, že jsem taky zastánkyně alespoň částečných happyendů, prostě potřebuju vědět, že to s nimi dopadne dobře! Protože - známe Harryho, tolik věcí by se ještě mohlo pokazit! Takže, díky, díky za epilog. :)
    A mimochodem, já taky neumím číst série v kuse, i když další díly mám doma. :P Poslední sérií, kterou jsem takhle četla byl právě Harry. Taky se mi teď nějak "stalo", že se nemůžu přinutit, přečíst si poslední díly trilogií, co mám doma - Alianci, Všechny barvy Země, Paranormály III. a Rekviem. A místo toho čtu cokoli jiného, jenom ne, prosím, ty závěrečné díly. Asi se bojím toho, jak to skončí (a u Aliance asi docela oprávněně). :/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :)
      Já jsem začala Enid Blytonovou číst až ve chvíli, kdy mi došel Potter. Taky jedna z mých nejoblíbenějších autorek, na základce jsem četla jen Pottera, Pána prstenů, Astrid Lindgrenovou, Mary Bardovou a Enid Blyton - pořád dokola :D No dobře, ještě něco víc, ale tyhle nejvíc :)
      Já jsem na ty díly ani tak nečekala... neprožívala jsem to čekání jako teď, že bych si řekla, už aby byl další díl, už brzo bude... Prostě najednou byl a četlo se! :D Ale já jsem taky byla docela malá, šestý díl vyšel, když jsem byla v páté třídě :) Když jsem začala číst, měla jsem k dispozici už 4 díly.
      Rozpůjčováno! No, aspoň vidíš, jak je to dobré, jak je to žádané! Až si to přečteš, vyžaduju nadšené sdělení, že se ti to hrozně líbí, jasné? ;)
      Aliance a Rekviem nejsou zrovna nejlepší závěry... s Paranormálama jsem sekla po jedničce, ale Všechny barvy Země se mi líbily, tak bych ti doporučila začít s tím :)

      Vymazat
  4. tak me epilog v harrym moc nenadchl, v alianci uz mi pil krev... ale jinak vetsinou konec serie nejak ustojim, ale obcas se stane, ze mam depresi, ta u harryho rozhodne byla, a taky u Eragona... a mohla bych pokracovat dal...:-) a ted kdyz jsem zacala tolik cist a spolupracovat s nakladatelstvima, uz nemam cas ani na ty re-readingy ;-(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Konci Eragona se poměrně úspěšně vyhýbám už léta - nějak jsem jaksi ještě nedočetla Inheritance, ehm? :D Ani nezačala... Je to tak dlouhé, a já vím, že nad tím strávím hromadu času, a nechce se mi do toho, protože už si nepamatuju Brisingra (Eragona a Eldesta oproti tomu jo, což je divné, protože ty jsem četla před 7 lety a Brisingra později).
      No jo, čas na rereadingy taky moc nemám, ale hodlám si ho udělat, protože si to spousta knížek zaslouží :)

      Vymazat
  5. Naprosto souhlasím s tím, že závěr často přebije dojem z celé knihy, a tak pak čtenář dá z euforie ze strhujícího konce knize vyšší hodnocení, než jaké zamýšlel ještě pár stránek před koncem knihy. Nebo naopak konec může dojem z celé knihy zkazit, a hodnocení pak srazit. Na závěru prostě hodně záleží, čtenář má většinou konec z celé knihy nejvíc v paměti. Akorát bych jako příklad neuváděla Kostičas - ještě nejsem ani v půlce knihy a hrozně mě to baví, takže bych začátek rozhodně nenazvala nudným a zmateným. :D Můj dojem z první poloviny Kostičase je skvělý. Ale to už je samozřejmě věc názoru, jen mám někdy pocit, jako kdybych četla úplně jinou knihu než ostatní, protože můj názor je třeba přesně opačný (třeba si v recenzi na knihu, která podle mě byla dost předvídatelná, přečtu, že byla naprosto nepředvídatelná apod.). :D Ale to už se dostávám k úplně jinému tématu. Prostě sto lidí, sto chutí - každý čtenář může mít úplně jiný názor na tu samou knihu. ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem Kostičase uvedla jako příklad, protože jsem na Goodreads sledovala hodně čtenářů, co uváděli, jak jsou na začátku zmatení. Nudný jsem napsala proto, že to ultra nudilo mě a kdybych to neměla na recenzi, tak to nedočtu. Nakonec jsem dala slabší 3 hvězdičky, protože konec se mi docela líbil.

      Vymazat

Komentáře mě vždycky potěší, a snažím se dopovídat na všechny. Ale prosím, pokud použijete profil Anonymní, aspoň se na konci podepiště. Hodně Anonymních je pro mě matoucí :)