úterý 28. října 2014

Barbora Šťastná – Šťastná kniha | 11 věcí, které mi dělají radost

Kolegyně mámě kdysi půjčila knihu Tajemství od Rhondy Byrne, že si to má přečíst. Už dlouho jsme se tak nenasmály. V hlavě mi utkvělo „Nejste tlustá kvůli tomu, co jíte, ale protože si myslíte, že jste tlustá.“ Takový kecy. Podobný psychologický bláboly fakt nesnáším. V podstatě jsou to řeči o tom, že když budete myslet jenom pozitivně, všechno bude sluníčkové a srdíčkové. Fajn, takovéhle věci asi fungují pro vyrovnané tibetské mnichy nebo tak nějak, ale ne pro normální lidi. Vezměte si to takhle – můžete se rozhodnout, že už si nikdy nedáte palačinky, ale prostě se nemůžete rozhodnout, že vám přestanou chutnat. A stejně tak se můžete rozhodnout, že budete šťastní, ale pokud vaši kočku přejede auto, vyhodí vás z práce a ještě ke všemu přestanou dělat vaši oblíbenou zmrzlinu, se kterou jste to neštěstí chtěli zajíst… chtěla bych vidět někoho, kdo bude happy.

Už jste asi pochopili, že jsem ve věci spirituálního rozvoje naprostý ignorant a jsem s tím spokojená, takže přejdeme ke knize, kterou jsem skutečně dočetla. Šťastná kniha od Barbory Šťastné, autorky Šťastného blogu. Není to na mě, učiněného tragéda, trochu moc štěstí najednou? Ne, fakt není. Protože Šťastná kniha není žádný rozjuchaný výlev tvrdící, že všechno je úžasné a duhové a hele, támhle je jednorožec!

A protože tohle není pořádná recenze, pro jednou přidávám i oficiální anotaci:
Taky vás někdy napadlo, že byste chtěli změnit svůj život? Odjet meditovat do Indie? Chovat bio ovce na Šumavě? Zachraňovat děti v Africe? Pracovat v baru na středomořské pláži? Taky mě to napadlo, ale, upřímně řečeno... nechtělo se mi. Místo toho jsem vyzkoušela různé způsoby, jak být šťastnější, a přitom si nechat svůj život takový, jaký je: s manželem a dvěma dětmi, s bytem na hypotéku a normální pracovní dobou. A zjistila jsem, že štěstí si nechci schovávat na Vánoce, na dovolenou nebo na někdy jindy.

Šťastná kniha pro mě přišla ve správnou chvíli. Já proti podzimu a zimě opravdu nic nemám, ale tak nějak z nich mám často depresi. A hrozně mi bodlo přečíst si něco takhle pozitivního. Pozitivního a přitom ne falešného. Barbora Šťastná ve své knize netvrdí, že je neustále šťastná (a Šťastná je až od svatby). Ví moc dobře, že jsou občas dny, kdy se cítí mizerně, unaveně, tlustě a neschopně. Tak jako každý z nás. Ale stejně tak ví, že jsou na světě maličkosti, kterými bychom si mohli udělat radost, jen kdybychom si jich všímali.

Ještě mi netáhne na čtyřicítku, nemám dvě děti a manžela, a přesto jsem se v té knize našla. Ani nevím, kolikrát jsem si při čtení řekla: Ano, přesně, já taky! Zvlášť během kapitoly s příhodným názvem „Nejjistější způsob, jak něco nestihnout, je mít na to spoustu času“. Taky neustále hledám věci všude možně, takže hádám, že každodenní realitou mého života je bordel. Taky mám malé radosti, za které se občas trochu stydím.

Šťastná kniha není zrovna souvislý příběh, spíš bych řekla, že jde o sbírku fejetonů či úvah rozčleněných do kapitol, která se každá zabývá určitým tématem. Četla jsem ji pomalu, postupně, a vyloženě jsem si jejím čtením dělala radost. Chtěla jsem na ni napsat recenzi, ale už při prvním odstavci mi došlo, že je to jedna z těch knih, která ve mně vyvolala jen a jen subjektivní pocity, takže je tenhle článek spíše takovým výkřikem o tom, jak se mi ta kniha líbila.

A na závěr ještě kratičký (no dobře, pokus o kratičký) seznam – 11 věcí, které mi dělají radost.

  1. Když se mi podaří vyjít z domu včas, nejpozději o dvě minuty později, než jsem si naplánovala (zásadně plánuju dřív, znám se), takže na autobus nemusím dobíhat, a pak si v něm můžu v klidu sednout a číst, aniž bych celá rudá oddychovala z toho sprintu.
  2. Když si uklidím v pokoji, vezmu nové povlečení a na chvíli nemám na stole chaos. Většinou to sice do druhého dne přejde, protože po úklidu zásadně nemůžu nic najít, takže při zoufalém hledání toho či onoho (nezastlala jsem tu čtečku do postele?) bordel opět spontánně vzniká, ani nevím jak. Ale chvíli mám pořádek a krásný pocit volnosti.
  3. Dělat někomu radost. Strašně, strašně ráda někomu dělám radost. Dát někomu něco jen tak. Říct někomu, že mu to sluší, že má hezké tričko. Usmát se na úřednici na poště, kde jsem právě vystála hodinovou frontu, protože je zrovna třiadvacátého prosince, a říct jí „Veselé Vánoce“, jen proto, že můžu. Usmívat se v práci, a to jak na lidi, kteří neumějí říct dobrý den ani děkuji, tak na ty, kteří mají hroznou radost, že jsem jim pomohla. Když vcházím či vycházím do/z vchodu našeho paneláku, vidím, jak někdo jde ke dveřím, a místo ignorace mu podržím dveře, aby nemusel hledat klíče. Vždycky mám krásný pocit, že jsem udělala dobrý skutek, a myslím, že z toho mám mnohem větší radost než člověk, jemuž jsem dveře podržela.
  4. Spontánní zvolací věty, které nesdělují nic nového. „Jé, hele, sněží!“, „Hele, prší!“, „Koukej, to je ale krásně rozkvetlý šeřík!“, „Dneska tam ale krásně svítí sluníčko!“, nebo „Koukej, támhle sedí sojka!“. Vím, že existují lidé, kteří tohle sdělování očividného nesnáší, ale podle mě nepochopili účel těchto zvolacích vět: ne sdělit fakt, ale sdílet s někým onu radost, jakou z toho máte. Nikdy nepřestaňte mít radost z obyčejných věcí, jako to mají malé děti, a rozhodně budete aspoň na chvilku šťastní. Já jsem.
  5. Náušnice a laky na nehty. Make-up a já máme dost váhavý vztah. V podstatě používám už rok tu stejnou řasenku, a občas k tomu dodám ty tři roky staré oční stíny. Prstýnek a přívěšek nosím už tak šest, sedm let stále stejný. Čeho se ale nemůžu nabažit, je ta radost, když si koupím nový lak na nehty, i když je třeba bláznivý a k ničemu se mi nehodí. Nebo když si koupím stopadesáté šesté náušnice. Hromadit tyhle věci mi nikdy nepřestane dělat radost.
  6. Červená. Moje oblíbená barva. Mí přátelé se už jenom smějí, když z pusy vypustím větu typu „Máš hezký tričko. Takový červený!“ „Jé, to je pěkná obálka. Taková červená.“ Červená je jednoduchý způsob, jak být šťastná.
  7. Palačinky. S marmeládou. Se špenátem. Se šunkou. Se sýrem. S jogurtem. S ovocem. Se zmrzlinou. Nikdy mě neomrzí vymýšlet nové kombinace. A pečení! Jak já ráda peču! Kuchař ze mě asi nikdy nebude, na to příliš nemám ráda syrové maso, ale pečení zbožňuju.
  8. Když vím správnou odpověď. Nezáleží na tom, jestli je to ve škole, v televizní soutěži, nebo třeba v knize, a ani to nemusím nikomu říkat, ale když vím na otázku správnou odpověď, mám ze sebe hrozně dobrý pocit.
  9. Knihy. Když mi přijde nový balíček a já pro něj ani nemusím na poštu. Když poprvé otevírám knížku a čichnu si, jak voní. Když jdu do knihovny a úplně náhodou tam seženu knížku, kterou jsem už dlouho chtěla. Když mě nějaká pohltí tak, že zapomenu na veškeré trápení, když mě rozesmějí. Když vejdu do knihkupectví a jen tak přejíždím rukama po hřbetech, protože mám pak pocit, že jsem ji blíž. S knihami žiju stovky různých životů, a často z nich bývám velice, převelice šťastná.
  10. Když se mi podaří najít perfektní písničku. Poslouchám ji pořád dokola, dokud se mi neomrzí. Což většinou nastane brzo. Ale ten extatický pocit, když hraje písnička, o níž mám právě pocit, že vystihuje naprosto všechno, atmosféru, vážnost i obsah situace… je to k nezaplacení.
  11. Moji přátelé. Vždycky když už mám pocit, že to dál nepůjde, tak mi setkání s přáteli dokáže spravit den, ať už je to doplnění věty toho druhého, to, jak se hlasitě smějeme a mluvíme tak, že z toho druhý den chraptím, nebo prostě jenom fakt, že můžu mluvit o čem chci bez strachu, že mě budou považovat za naprostého idiota. Mám své kamarády hrozně ráda a nevím, co bych bez nich dělala.

Když to tak nakonec vidím, je hodně věcí, ze kterých jsem šťastná, i když jsem možná taky z dost věcí nešťastná. A o tomhle Šťastná kniha je. Uvědomit si, že tu není jen to špatné. Uvědomit si, co vám dělá radost, a že je toho vlastně docela hodně. Já bych s tímhle seznamem mohla pokračovat ještě dlouho, ale nechci vás zahlcovat, takže zůstanu na jedenácti.

A co dělá radost vám?

9 komentářů:

  1. Tak jo, tohle mě přesvědčilo, že se mi Šťastná kniha bude líbit. Mám ráda maličkosti. Co dělá radost mně?
    Když odevzdám úkol před termínem, když mě někdo pochválí, když se mi líbí knížka na recenzi, takže na ni můžu napsat recenzi nadšenou a pozitivní, když padá listí, když sněží, když si jen tak spontánně natrhám šípky na čaj, když se mi povede pečení/vaření, když mám uklizeno a čistě povlečeno, když si dám dobré kafe, které mi zachrání den, když si do uplakaného dne koupím pohled pastelkové víly, když jdu do kina, do zoo nebo třeba do divadla, když přes den nemusím nic dělat, když ráno vstanu děsně brzo sama od sebe, když mi voní vlasy, když mi přijde balíček, když můžu udělat dobrý skutek, když se na mě úřednice usmívají, když je k večeři rybičková pomazánka, když jsou Vánoce, když mám pocit, že jsem koupila ty správné dárky... No dobře, to by stačilo :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Teď jsi mě vyděsila. Rozohodně jsem tě nechtěla o ničem přesvědčovat! :D
      Díky za seznam :)) Až na pomazánku, kafe a Vánoce nemůžu než souhlasit.

      Vymazat
  2. Přemýšlela jsem jednou, že bych si tuto knihu přečetla, ale nakonec jsem odolala, protože jsem si říkala, že bych si z toho odnesla jenom to, že jsem ten typ člověka, co si z toho prostě nic neodnese. :-D Ale navnadila si mě... jako vždycky... :-) Ten úvod článku je skvělý, to jsem se zasmála. ,,...všechno bude sluníčkové a srdíčkové." Úplně tě slyším! :-D Asi nebudu moc originální, ale... Radost mi dělá můj pejsek, když ráno poslušně sedí před dveřmi a dělá nejhodnějšího na světě, jen abych mu šla hodit míček, mám radost, když přijedu po týdnu domů a čekají na mě šunkofleky od maminky, když je v televizních zprávách reportáž o zvířátkách, když teď můžu každý den vejít do Neoluxoru a jen tak se kochat komínky knih, když si napíšu jednou za čas inteligentní status na facebook a někdo to lajkne, když nemusím řídit auto, když pošlu DMS, když mi není ani zima, ani horko, když jsou lidi na sebe hodní... :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já mám pocit, že z těch přemoudřelých knih si stejně nikdo neodnese nic na dlouhou dobu, jde spíš o to okamžité uvědomění... a na to Šťastná kniha funguje perfektně :)
      Řekla bych, že ti ji půjčím, ale nejsem si jistá, jestli to vůbec stíháme, mám ji pro mamku a pak jsem ji slíbila Bět, no, ale snad to půjde přepůjčit...
      Díky za tvoje radosti :)

      Vymazat
  3. Tuto knihu bych si chtěla přečíst. :)

    OdpovědětVymazat
  4. Tu knihu bych si vážně měla přečíst! A ke tvému seznamu se dá říct jen to, že můj by asi vypadal úplně stejně. Skoro doslova stejně :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je fajn :) Já mám pocit, že to jsou takové obecné věci, ale každý má pak přehršel maličkostí, z nichž mívá radost, ani si to neuvědomuje, a to je na tom to krásné :)

      Vymazat
  5. Nad tím, co mě dělá šťastnou, poslední dobou hodně přemýšlím. Ano, dokáží zapůsobit obrovské věci, ale kdy se mi nějaká taková povedla nebo ji pro mě udělal někdo další? :D Jde o maličkosti. Když se mi povede zkrotit ten neposedný pramen vlasů, když si vyberu barvu na nehty tak akorát k mé aktuální náladě, když se na sebe podívám do zrdcadla a řeknu si, že dneska to docela jde, když se mi dostane do rukou skvělá kniha, když si koupím nějakou naprostou maličkost, jako třeba krásně vonící svíčku... je toho hodně, jsou to strašně maličkosti, ale ke štěstí mi to stačí. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jéje, svíčky! Já jsem takový hrozný pyroman, a už na to zase bude čas... Že bych si tu červenou, co mám na stole, zapálila? Hmm... :)

      Vymazat

Komentáře mě vždycky potěší, a snažím se dopovídat na všechny. Ale prosím, pokud použijete profil Anonymní, aspoň se na konci podepiště. Hodně Anonymních je pro mě matoucí :)