pondělí 17. listopadu 2014

4 roky, hromada nostalgie a narozeninová soutěž

Ahoj všichni! To jsem já, co jsem o sobě už hodnou chvíli nedala vědět. Ale dnešní den jsem prostě nemohla jen tak opomenout, a to hned z několika důvodů. Můj blog totiž slaví krásné čtyři roky. Čtyřka je moje oblíbené číslo, asi to bude tím, že jsem se narodila v roce 1994. A letos máme rok 2014, před pár dny vyšla kniha Čtyřka, prostě čtyřky všude, to nemůže být náhoda!

Když jsem si před 4 lety, 17. listopadu 2010, zakládala blog, tohle datum jsem si zvolila hlavně proto, že jsem si říkala: „Sedmnáctého listopadu je státní svátek, to budu mít vždycky čas napsat narozeninový článek.“ Proč vlastně ten státní státek máme mě v té době nějak nezajímalo. Hlavně že nemusím do školy.

Za čtyři roky se mnoho změnilo, do školy tedy sice stále nemusím, ale kromě toho už o 17. listopadu vím víc. Je to den, který s sebou nese hned několik významných milníků, dvě demonstrace proti dvěma různým totalitním režimům. V listopadu 1939, v prvních měsících druhé světové války, se konalo několik protestů proti německé okupaci, což nakonec 17. listopadu vyústilo v zavření vysokých škol v Čechách a pozatýkání stovek studentů. V roce 1941 byl na tento den stanoven Mezinárodní den studentstva.

Padesát let poté, v roce 1989, se na výročí této události konala studentská demonstrace, která byla brutálně potlačena policií. Komunistický režim se pomalu ale jistě rozpadal už nějakou dobu, ale teprve po téhle demonstraci se události daly do pohybu, a v důsledku toho máme dneska demokracii, za což nemůžeme být dostatečně vděčni ani teď, 25 let poté. A to nejen proto, že máme státní svátek s krásným dlouhým názvem Den boje za svobodu a demokracii.

Možná se divíte, proč vám tu dávám lekci z historie, když to s blogováním vůbec nesouvisí, ale ono to vlastně souvisí. Dnešní demokracie není ideální, ale nikdo se nemusí bát, že ho za vyslovení názoru zavřou do vězení. Můžeme číst všechny knihy, které se nám zlíbí. Můžeme je svobodně recenzovat, aniž bychom vyzdvihovali úlohu proletariátu a shazovali zhoubný vliv kapitalismu. Máme právo na vlastní názor.

Na druhou stranu, musíme si uvědomit, že právo na vlastní názor není absolutní. Existuje o tom krásný citát. „Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého.“ Každý člověk může subjektivně říct, že se mu kniha líbila nebo nelíbila, ale recenze má být převážně objektivní útvar, kde se rozebírají klady a zápory, ne pár vět o obsahu „kniha se mi líbila“. To pak velice snadno dojdete ke skutečnosti, že v objektivním slova smyslu vlastně dobrá ani špatná kniha neexistuje, protože se vždycky najde někdo, komu se líbila, pro koho je myšlená. Není tedy špatná kniha, pouze špatný čtenář. A můžu stokrát skřípat zuby, že se někomu líbí kniha, která mi přišla tak strašná a hrozná, ale dokud mi z ní nebude násilím předčítat, je to pouze můj problém. Problém, s nimž celkem těžce bojuju, protože pokušení je silné, ale snažím se.

Ještě znovu na druhou stranu – máme sice svobodu vyjadřování, ale máme taky možnost se nevyjadřovat. Takže když už nějakou recenzi nerecenzi zveřejníme, musíme čekat, že se ukáže někdo, kdo s námi nebude souhlasit, komu se náš styl prezentace nebude líbit. A vhodným argumentem obhajoby není „Mám právo na svůj názor!“, „Já jsem se s tím dělal několik dní,“ dokonce ani „A kolik jsi toho napsal ty?“. Nejsme ve školce, kde se automaticky chválí za každou blbost. A ve chvíli, kdy budete v restauraci a donesou vám naprosto přesolené jídlo, kuchař se taky nebude rozčilovat, že to vařil dvě hodiny a ať si to uvaříme sami, když jsme tak chytří. Je to úplně stejná situace.

Je mi jasné, že nějaký můj článek to nezmění. Že se určitě najdou lidi, kteří se mnou nebudou souhlasit. Já si ráda myslím, že mám vždycky pravdu, ale jedna z mých pravd je v poslední době to, že pravda je relativní. Takže bych jenom chtěla, abyste se příště, než napíšete „mám na svůj názor právo“ zamysleli, jestli náhodou nějaká jiná argumentace není vhodnější. A než někoho za něco odsoudíte, jestli vám to za to vůbec stojí.

Mé první "4 roky" :)
A teď už s filozofováním skončím a chci se vrátit k tomu hlavnímu – k oslavě čtyř let mého blogu. Čtyři roku už nejsou mně (a že bych si ten dort ještě dala), ale mému blogu. Panebože, kdybych tak věděla, že to vydržím tak dlouho, když jsem začínala! Blogování mi naprosto změnilo život, a paradoxně to můj sociální život nezabilo, ale poznala jsem spoustu skvělých lidí, které nyní považuju za své dobré přátele a kteří mi často pomáhají. Zase jsem se v uplynulém roce o něco víc posunula svému snu, práci s knihami, když jsem se dostala na vysokou školu, kde studuju literaturu a překlad. A je to sakra těžké, ale vlastně mě to baví. Víc o tom v článku, který chystám.


Chtěla bych hlavně poděkovat svým čtenářům, kteří mé mnohdy nesouvislé bláboly pořád ještě čtou, a speciální dík těm, kteří si najdou čas a přidají mi komentář! Je prostě úžasné vědět, že někoho moje slova zaujala natolik, že mi k nim chce něco říct, a čím delší komentář, tím jsem radši, takže už žádné omlouvání za délku komentáře, já hrozně ráda, i když třeba někdy odpovídám až za uherský rok :))

Navíc jsem dneska na Facebookové stránce blogu dosáhla 300 lajků, což je taky úžasné, díky za to!

A jako poděkování bude samozřejmě soutěž! A jelikož slavím 4 roky, výherci budou 4. Soutěž je pro všechny mé čtenáře z České republiky i Slovenska, a soutěžit se bude o knihy:

Bez naděje od Colleen Hooverové
Drakie od Sophie Jordanové
Pád andělů od Susan Ee
Kníže z mlhy od Carlose Ruize Zafóna

Všechno to jsou jednou čtené knihy, které vypadají jako nové (a doufejme, že tak budou vypadat i poté, co je výhercům pošlu poštou).

Zúčastnit se může každý, kdo vyplní formulář a odpoví na soutěžní otázku. Nemám ráda soutěže typu „pro více vstupů sdílejte článek, lajkujte moji stránku na Facebooku a udělejte přemet vzad“, takže opravdu stačí jen ta odpověď a email, na který vás v případě výhry budu kontaktovat.

Otázka mě napadla nedávno. Možná jste si všimli, že jsem psala o Šťastné knize od Barbory Šťastné, sepsala jsem seznam věcí, které dělají radost mně a na konci jsem se ptala, co dělá radost vám. Těch pár odpovědí, co mi přišlo, mi udělalo velkou radost, a protože bych té radosti chtěla víc, bude to i moje soutěžní otázka: napište mi deset věcí, které vám dělají radost. Nemusíte se rozepisovat (ale můžete), stačí něco typu „duha, tulipány, palačinky, červená barva, nová sukně, odpadlá první nebo poslední hodina, horká čokoláda…“ a vidíte, jak je to lehké. Chtěla bych vás jenom poprosit, abyste mi nepsali desetkrát „knihy, nové knihy, staré knihy, vůně knih…“ – to máme všichni společného, zkuste něco nového! :) A abyste byli motivovaní, jednoho nebo dva výherce vyberu sama, a to autora/ku odpovědi, která se mi bude nejvíc líbit. Jednoho nebo dva podle toho, jestli bude jasný favorit, nebo dva nerozhodní. Další výherce vylosuju pomocí Random.org

Tak, a to je skoro všechno. Už jen to, že soutěž končí 27.12. 2014 ve 23:59, včetně dneška na ni tedy máte 40 dní (zas ta 4, já vím). Výherce vyberu, vylosuju, obešlu a někdy v následujících dnech, a knihy pošlu někdy po Novém roce.


A ještě jednou díky!

32 komentářů:

  1. Fíha, to si mala premyslené, že založím si blog 17., aby som mala čas na článok.:DD Inak gratulujem krásne k blogovým narodeninám a všetkým úspechom, rozhodne si to zaslúžiť, píšeš skvelý články - a toto je jeden z nich.:) Bolo fajn si pri tvojom článku uvedomiť, že by som si veselo napísala svoje recenzie, keby sa kedysi veci neboli zmenili... Aaa ten citát, že "Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého" je rozhodne pravdivý.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Možná to bylo i tím, že bylo zrovna 17. listopadu, já neměla co dělat, tak jsem ho založila :D
      Děkuju ti moc :)

      Vymazat
  2. Jeeeej, gratulujem :) ja mám dnes 3.narodeniny :D :D :)

    OdpovědětVymazat
  3. Díky Freckles. Skvělý článek, mám ráda tvůj blog, tvé články, recenze a vše co vytvoříš. Gratuluju ke čtvrtým narozeninám a přeji ti ještě spoustu let blogování a další splněné sny.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já děkuju, jsem ráda, že to někoho baví :))

      Vymazat
  4. Tohle byl vážně pěkný článek! Gratuluju ti ke krásným čtyřem létům na blogu a taky ti přeji hodně úspěchů v budoucnu (ať už tady na blogu, nebo na literární škole). :) A moc se mi líbí i duch tvé soutěže, že to vážně není o tom, aby jsi získala více čtenářů, ale prostě proto, že máš své stálé čtenáře ráda a chceš jim udělat radost, to mi přijde hrozně sympatické! :) No a co dělá radost mě? Jsem optimistka a snažím se na svět dívat z té lepší stránky a na každém dni je podle mě něco pěkného. Zrovna dneka mm učení až nad hlavu a moc se mi ve škole nedaří, přesto se pokusím sepsat seznam věcí, které dělají i z dnešního negativního dne, den zcela vyjímečný. Dneska jsem měla ohromnou radost z toho, že bylo venku pochmurno a já mohla ráno zůstat zachumlaná v dece a dočíst třetí díl Nástrojů smrti. Radost mi udělal i náš pejsek, co skočil ke mě do postele a dělal mi společnost. Taky jsem se dneska cítila strašně vděčná za své sourozence, protože mě dokáží rozesmát, když vidí, jak moc toho na mě je. To jsou takové ty věcí věci, ale jsou i malé detaily, které mě dělají šťastnou, jako třeba má nová vánoční svíčka, zelený čaj s broskví, tumblr, nově vyvěšená vánoční světýlka na knihovně, nové články na mých oblíbených blozích, čerstvě maminkou upečený nejlepší perník a nebo nová pohodlná a huňatá mikina pořízená ve slevě. Na každém dni se dá najít něco, pro co můžeme být vděční! :)
    kristy.kampova@gmail.com

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za tvůj seznam, strašně se mi líbí, jak všichni přidají něco neobvyklého, co by mě vůbec nenapadlo :)

      Vymazat
  5. Gratuluji ke čtyřem krásným rokům blogování :) Mně k absolutní extázi stačil už ten můj jeden, který jsem začátkem listopadu oslavila :) Vůbec mi přijde, že listopad, je blogově plodný měsíc, kdy si všichni zakládají blog a následně slaví jeho výročí. Asi, že přichází ten podzim, tak má každý roupy, až se z toho všeho vyloupne blog :)
    Dobře, teď jsem asi 17x za sebou napsala slovo blog :D
    Jinak díky za tu minilekci dějepisu a následné zamyšlení, moc se mi líbilo :)
    Přeji další minimálně ČTYŘI roky blogování a další skvělé knižní přátele :)
    Ráda se k tobě budu stále vracet :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju! Myslím, že už ten jeden dosažený rok je super, mnohým to nevydrží ani tak dlouho ;)
      Ó, děkuji, doufám, že vydržím blogovat i přes vysokou :)

      Vymazat
  6. tak to je skvele, gratuluji ke krasnemu vyroci, jak mam teprve za sebou dva roky :-) no a trista like na fb? to je paradni cislo :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Páni, máš blog skoro stejně starý jako CooBoo, to musíme oslavit, rok sem, rok tam :D A ten Čtyřka ti pasuje líp než nám, no.
    Každopádně přeju spoustu dalších knižních myšlenek a nejen těch!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já myslím, že kdyby Čtyřka uzřel všechny ty nadšené fanynky, zalekl by se tak, že by se mu muselo říkat Pětka, takže pak by vám to sedělo taky... :)
      Díky a nápodobně :))

      Vymazat
  8. Gratuluji. Doufám že to s blogováním vydržím jako ty. :))

    OdpovědětVymazat
  9. Gratuluji! 4 roky, to je paráda. =) A díky za to pěkné zamyšlení, pěkně se mi četlo a něco ve měn podnítilo.

    OdpovědětVymazat
  10. Tak to by se ti ještě ke všemu hodilo čtyři sta lajků na Facebooku, ne? :D Kazí ti to tu čtverečnou soustavu. :)
    Všechno nejlepší! :)

    (A co se týče důvodů, proč jsme dnes každoročně doma... člověka občas opravdu zamrzí, že je to spoustě lidí úplně ukradené, ale přitom to jsou dny, na které by se už jen proto, jak ovlivnily budoucnost, zapomínat nemělo... :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem Facebook zakládala až někdy před 2 lety, zase nesmím být hamižná :D
      Děkuju :)
      Já vím, lidi rádi zapomínají, je to vidět ve všem. Někdy je to dobře, jindy špatně...

      Vymazat
  11. Gratuluju!!! Krásné číslo :-)
    Přeji ti mnoho dalších úspěchů a at ti blog vydrží, co nejdéle!

    OdpovědětVymazat
  12. Všetko najlepšie k blogovým narodkám! 8) 4 roky, že wau! To je teda niečo. Ja ťa sledujem už dobré 2 roky, čo som si aj ja založila blog a vždy si od teba rada prečítam hocičo. Takže len tak ďalej a prajem ďalšie úspechy 8)
    Do súťaže sa určite zapojím, diki za ňu 8)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju! Wow, někdo už mě sleduje tak dlouho? Než se nadějeme, bude nám 80 a budeme vzpomínat na staré dobré časy... :D

      Vymazat
  13. První komentář se mi smazal. Tak přeji ještě jednou. Jsi kvělá, Freckles. Ať ti to blogování ještě dlouho vydrží!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Blogger je občas hladový otesánek a žere komentáře :( Díky za něj i za ten druhý i za přání :))

      Vymazat
  14. Gratuluji a přeji ti všechno nejlepší! :)

    OdpovědětVymazat
  15. Právě jsem si všimla, že jsem ti zapomněla popřát! To musím hned napravit! Takže všechno nejlepší k blogovým narozeninám! Ty čtyři roky, to je naprosto úžasné číslo a přeji ti, aby ti to vydrželo ještě pár dalších let. :) A hezky sis to datum pro založení vybrala! :D Já jsem zase zvolila den, kdy mám sama narozeniny, abych měla jistotu, že si to budu dobře pamatovat, jop. :D :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju. Takže míváš takové dvojnásobné narozeniny, jo? To je taky krásný! :)) Já si zase pěkně pamatuju toho 17.listopadu.

      Vymazat
  16. Teda, čtyři roky, gratuluji! Mimochodem jsem se právě chystala na Čtyřku napsat recenze :D Spojení historie a tvého blogu pomocí toho kouzelného data je dokonalé! Musím říct, že povedenější jsem ještě neviděla. A jsem ráda, že i někdo další bere svobodu, jako něco, co není samozřejmost, a máme být vděční za to, že ji máme. Lidi často říkají, k čemu jim to vlastně je, a (bohužel) mám i pár spolužáků, kteří, ani netuší, proč a kdy nějaká Sametová revoluce byla... Připadá mi to škoda. O své minulosti bychom měli něco vědět nejen proto, že k nám neodlučitelně patří a kvůli ní je naše malé Česko, slavné. (Historická centra českých měst jsou jedním z největších lákadel střední Evropy ~ Jako z cestovky :D) Nemusíme se za naše dějiny stydět ani na ně být hrdí... stačí, když je budeme znát! Protože naši malou zemi v srdci Evropy všichni reprezentujeme, ať už chceme nebo ne. Tak třeba já. příští školní rok strávím na studijním pobytu v Belgii. Tam možná ani budou vědět, že nějaká Česká republika existuje. A co jim můžu říct? Máme wifinu a mekáč? To bude reprezentace. Každopádně moc děkuji za zpříjemnění sobotního dopoledne krásným zamyšlením... Sice bych měla psát slohovku do němčiny, ale... radši Ti popřeji vše nejlepší :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju. Doufám, že se slohovka do němčiny podařila. A že jedeš do Belgie? Wow, to je super, určitě si z toho hodně odneseš. Taky bych se chtěla někam podívat, ale nějak se mi to nedaří. No, hlavně jim řekni, že to tady máme stejné jako u nich, že nejsme žádná východní Evropa :D

      Vymazat

Komentáře mě vždycky potěší, a snažím se dopovídat na všechny. Ale prosím, pokud použijete profil Anonymní, aspoň se na konci podepiště. Hodně Anonymních je pro mě matoucí :)