středa 15. ledna 2014

Zlodějka knih mi ukradla slova (pardon, vypůjčila si je) i na stříbrném plátně



O Zlodějce knih už jste počítám museli všichni minimálně slyšet. Já s ní měla čest už celkem dávno, už je to víc jak tři roky. Tehdy jsem ještě neměla blog, ale už jsem si na ně chodila pro doporučení ostatních. A Zlodějka knih byla jedno z těch doporučení, kterým jsem podlehla na první pohled. Vypůjčila jsem si knihu v knihovně a během čtení jsem se do ní zamilovala. I po té době si knihu docela pamatuju, a to je vždycky dobré znamení. Když jsem se ale dozvěděla, že bude film, jako vždycky se u mě vynořily dva protichůdné pocity. Nejprve „Jupí, z mé oblíbené knihy bude film!“ a poté „Co když to pokazí?“ Ale jak se začaly objevovat zprávy, fotky a posléze i trailer, docela mě uklidnily. A těšila jsem se čím dál tím víc.

Do soutěže Neoluxoru o lístky na předpremiéru jsem se samozřejmě musela zapojit. Bohužel jsem nevyhrála. Tentokrát se ovšem štěstí usmálo na Fée, a já mohla jít s ní. Dohodly jsme se, kdy a kde se sejdeme, a se Suši, že já si vezmu něco křiklavě červeného a ona bude nadšeně skákat a mávat, až nás uvidí, abychom se náhodou neminuly. Obyčejně si na filmy beru s sebou jejich knižní předlohy, ale jelikož Zlodějku knih doma nemám, než jsem odešla, měla jsem jisté dilema.