Na Archiv jsem se začala těšit
ještě předtím, než vyšel v originále. Přečetla jsem si anotaci, v níž
mě upoutalo těch pár slov: Archiv, místo, kde na policích místo knih spočívají
mrtví. Posteskla jsem si, jak někdo může mít dost polic na to, aby na ně dával
i něco jiného než knihy, zběžným prolétnutím anotace jsem usoudila, že to
bude dystopie, a zařadila jsem knížku do
svého seznamu k přečtení. Později vyšlo najevo, že kniha vyjde u nás, tak
jsem se začala patřičně těšit.
Šestnáctiletá Mackenzie Bishopová
je Správce. Ti mají na starosti navracet do Archivu Historie (něco jako mrtvá těla, která
v sobě nesou vzpomínky člověka), které se probudily a podařilo se jim
uprchnout do Úžin, než se jim podaří uprchnout do Vnějšku, jinak známého jako
náš svět. Většinou to není nic složitého, ale na druhou stranu je tu fakt, že o
Mackenziině úloze Správce a schopnosti vidět vzpomínky lidí nebo věcí při pouhém doteku
nikdo z jejích blízkých nesmí vědět. Aby toho nebylo málo, jelikož před
rokem přišla rodina Bishopových o desetiletého Bena, rozhodli se přestěhovat do
Coronada, hotelu, který byl přibližně před šedesáti lety přeměněn na nájemní
dům. A mezi jeho zchátralými zdmi číhá nejedno krvavé tajemství…
