pondělí 17. února 2014

Gregory Hughes – Sundej mi měsíc | Praštěné, dojemné čtení


Kniha Sundej mi měsíc mě zaujala už nějakou dobu před vydáním. Nebudu vám lhát, bylo to hlavně kvůli obálce, která je kreativní a bláznivá a ve skutečnosti vypadá ještě líp než na obrázku. Úryvky těch, co knihu přečetli přede mnou, mě pak definitivně přesvědčily, že ano, tohle je kniha, kterou si chci přečíst.

Představuju vám Krysu. Je jí deset, tancuje, hraje fotbal, jezdí na kole a nebojí se gangsterů. Já jsem její brácha. Jednou předpověděla, že náš táta umře. Bohužel se trefila, jako ostatně dost často, a tak jsme vzali batohy a kola a vyrazili z Winnipegu, to je v Kanadě, až do New Yorku, protože tam máme strejdu. Je to dlouhá cesta a my cestou potkali pár divných lidí a taky jednoho rappera, spali jsme v parku, prodávali pašovaný hodinky... No, zkrátka jsme toho spoustu zažili, nebudu vám to přece všechno vykládat. A už vůbec vám neřeknu, jestli jsme strejdu nakonec našli. Řeknu vám jen, že ten náš příběh je chvíli legrační a chvíli zase dojemnej a prostě dobrej. Váš Bob.