neděle 27. července 2014

Jak „studovat knížky“ na VŠ aneb rozdíl mezi zajícem a dubem

Možná jste postřehli, že jsem letos na jaře odmaturovala. Po osmi letech v jedné škole mě čekala změna. Ale co dál? Poté, co vzaly za své mé zářné sny o kariéře malířky (tak prý bych musela umět kreslit), učitelky ve školce (už zhruba sedm let mě děti ve vyšších dávkách štvou) a farmaceutky (že prý by bylo dobré, kdyby mě bavila chemie), jsem si byla v posledních letech jistá, že chci v životě dělat něco s knihami. Jenže co na to mám jít studovat? Byla to velká záhada. Budoucí lékaři mají lékařskou fakultu, právníci zase právnickou, ekonomové vysokou školu ekonomickou a tak dále. Ale že by někdo založil vysokou školu knížkovou, to ne.

Loni na jaře jsem se dozvěděla, že existuje takový obor „Český jazyk a literatura“, a to prý by se hodilo. Přes počáteční obavy (jak můžu studovat český jazyk a literaturu na Filozofické fakultě, když českou literaturu vlastně vůbec nečtu, ze všech mluvnických kategorií se mi dělá mdlo a filozofii nemám ráda?) se mé rozhodnutí jenom utvrzovalo. Začala jsem číst českou literaturu, a baví mě, po stopadesáté první jsem se naučila rozpoznat vedlejší větu doplňkovou, objevila jsem hrozivou morfologii a nulové přípony, dokonce jsem se i smířila s filozofií. A hrozně jsem se začala těšit. Vůbec tomu napomohla Bětka, která na podzim na tenhle obor nastoupila a zásobovala mě tak užitečnými tipy a úžasnými zážitky.