sobota 30. srpna 2014

Maggie Stiefvater – Havraní bratrstvo | Kouzelně dobré čtení


Maggie Stiefvaterovou vám jistě nemusím představovat. Já sama s ní mám poněkud komplikovaný vztah – zamilovala jsem si její Mrazení, ale Váhání a Splynutí už prostě nebylo ono, ač mě bavily, prostě to nebylo na stejné úrovni. Nářek jsem vzdala poměrně brzy, asi po dvou kapitolách, a Ve znamení štíra mě na těch sto stranách, jimiž jsem se prokousala, málem unudilo. Ale Raven Boys (Havraní bratrstvo) měli být jiní. Raven Boys se líbili všem. Raven Boys jsem si tedy loni v září koupila (a vidíte, dostala jsem se k nim už v dubnu, recenzi jsem napsala v květnu a publikuju ji už na konci srpna, takže je zcela jasné že to, že nestíhám, vůůůbec není pravda).

Blue Sargentová (v českém překladu Lila) už odmalička slýchala, že pokud políbí svou pravou lásku, tak dotyčný zemře. Matka Blue je totiž seznibil. I její teta, sestřenice, nejlepší kamarádky její matky… ty všechny jsou senzibilové a jasnovidci. Jen Blue je naprosto bez schopností… Tedy, to není tak úplně pravda, svou přítomností zvyšuje schopnosti ostatních. Je takový zesilovač světa senzibilů. Už jen to samo o sobě je smutné, ale navíc je tu ona vidina budoucnosti, na níž se celá její rodina shodla. A tak se Blue rozhodla, že se nikdy v životě nezamiluje. A už vůbec ne do kluků navštěvující místní soukromou školu Aglionby s emblémem havrana. Havraní kluci jsou bohatí, namyšlení a vůbec jsou s nimi jen potíže.   

Každý rok se Blue s matkou vydává v den svatého Marka na hlídku ke starému kostelu, kde její matka vidí duchy těch, jež v následujícím roce zemřou. Sama Blue nikdo nikoho neviděla. Až letos. Spatří jednoho z Havraních kluků. Jsou dva důvody, proč by někdo bez věšteckých schopností viděl na svatého Marka ducha. Buď je to její pravá láska, nebo ho zabila…