sobota 27. září 2014

O koncích, začátcích a sériích

Dneska se mi zdálo o Harry Potterovi. Jak už to u snů bývá, moc detailů mi v hlavě neutkvělo, ale byl to docela temný mišmaš, protože jsem usínala naštvaná, že mě v sobotu v 7 ráno vzbudili řemeslnící. Pak ale šli vrtat někam jinam, já znovu usnula a zdálo se mi o Harrym. Vím, co si myslíte: „Po takové době?“ a já si v odpověď myslím „Navždycky.“ A pak přemýšlím, kdy jsem Harryho naposledy četla. Čas od času nějakou knihu otevřu, abych si znovu přečetla oblíbenou pasáž, ale regulérní re-reading už jsem nepodnikla léta.

S Harrym jsem vyrůstala, Kámen mudrců byla první knížka, po které jsem sáhla dobrovolně mimo školní čtení, a dlouhá léta byl moje jasná odpověď na nejoblíbenější sérii. Četla jsem to pořád dokola, vzpomínám si, jak jsem trávila léto na balkoně pod stolem, kde jsem měla své vlastní čtecí doupě, a četla poněkolikáté Pottera. Je to ten typ knih, které jsem četla tolikrát, že už ani nevím přesný počet. Ale víte co? U všech dílů si pamatuju na nějakou chvíli, když jsem je četla poprvé. Je to dvanáct let zpátky a já pořád v hlavě vidím ten okamžik, kdy si stoupám na křeslo, abych dosáhla na poličku, v níž měl táta uložené Pottery, protože jsem se právě rozhodla, že si to přečtu.