neděle 28. září 2014

Jandy Nelson – I’ll Give You the Sun | „Kde je sakra Ralph?“


O I’ll Give You the Sun jsem slyšela tak obrovskou chválu ještě před vydáním, že jsem do data publikování málem odpočítávala dny. Pokud se chcete do knihy nadchnout tak, jako já, přečtěte si recenzi od Judit. Jinak si můžete přečíst moji recenzi (a nebojte, vůbec to nebude tak pochmurné, jak to teď zní).

Pokud bych měla říct, co se mi na I’ll Give You the Sun líbilo nejvíc, byl by to asi propracovaný děj. To píšu takhle rovnou dopředu, než se ten děj pokusím shrnout v krátké anotaci bez spoilerů; totiž předtím, než se na ten děj pro jeho komplikovanost naštvu, až mi přesně ta krátká anotace bez spoilerů napsat nepůjde.

Vypravěči knihy jsou Noah a Jude, kteří, třebaže jsou dvojčata, by si nemohli být méně podobní. Jsou jako noc a den. Každý z vypravěčů má na starosti jinou časovou linku: Noah popisuje dobu, kdy jim bylo třináct až čtrnáct let. Noah je umělec, který neustále něco maluje v hlavě, jeho největším snem je dostat se na uměleckou školu, nemá přátele a teprve se vyrovnává s tím, že je gay. Jude je zlaté děvče, oblíbená, prakticky exemplář typického teenagera. Skok v čase o tři roky – vypráví Jude, sourozencům je šestnáct, na vysněnou školu se dostala jen Jude, Noah je pro změnu ten „normální“, zatímco z Jude se stala uťápnutá, pověrčivá šedá myš a jejich máma je mrtvá.