neděle 26. října 2014

Alice Oseman – Solitaire | Je to vtipný, protože je to pravda

Na Solitaire jsem se velice těšila hned ze tří důvodů. Za prvé, ta obálka se mi hrozně líbí. Za druhé, anotace se mi taky zamlouvala. A za třetí, autorka je stejný ročník jako já. Veškeré mé literární výlevy vypadají dost hrozně už v mé hlavě, takže jsem byla docela zvědavá, jak se s psaním dokáže poprat někdo, kdo teprve nedávno oslavil dvacáté narozeniny. I když, Alice Osemanová napsala Solitaire už když jí bylo osmnáct, takže mám jen dva roky zpoždění…

Tori Springová ráda spí, bloguje a kouká na filmy. A taky ráda nenávidí. Nesnáší školu, knihy, lidi všeobecně. V jejím podání byste skoro řekli, že „nenávidím je nová černá“. Až na to, že si Tori nemyslí, že ona sama je o moc lepší. Vlastně o sobě říká, že je pěkně trapná. Nenávidí všechno a všechny včetně sebe. A byla by v tom nerušeně pokračovala, kdyby se neobjevil Michael Holden a Solitaire. Úmysly jednoho i druhého jsou pochybné a Tori to vlastně vůbec nezajímá. Jenže Michael Holden neustále trvá na tom, že se s ní bude bavit a Solitaire se zase pokoušejí udělat ze školy kůlničku na dříví, což se neignoruje lehce… A pokud by vás to zajímalo, tohle fakt není žádná lovestory.