čtvrtek 1. ledna 2015

Ty nejlepší knihy roku 2014

Když se podívám na uplynulý rok, po knižní stránce si rozhodně nemám na co stěžovat. Přečetla jsem 153 knih, z toho 21 bylo v angličtině, 45 od českých autorů a 19 jich dostalo 5 hvězdiček. A 24 jsem jich včera vybrala jako těch nejlepších. Některé knížky člověk přečte, je jimi nadšený a pak za půl roku zjistí, že vlastně ani pořádně neví proč. A jiné se třeba po dočtení nezdají být tak úžasné, ale i po letech na ně stále pamatuje. Proto mám ráda tyhle shrnutí na konci roku – vždycky si utřídím, které knížky opravdu stály za to, které mi zůstaly v paměti…

Jelikož mezi nimi tu nej nej knihu asi najít nedokážu, vezmu to tak, jak mi to řadí Goodreads, od ledna do prosince.



Anton Myrer – Poslední kabriolet
Nevím, kolik z vás tuhle knížku zná. Pro mě to loni byla první dočtená knížka. Na první pohled se nezdála tak skvělá, ale v průběhu roku jsem se několikrát přistihla, že na ni myslím, a když jsem ji objevila na Světě knihy v antikvariátu, bez váhání jsem si ji koupila. Na popis mých dojmů asi nejvíc vystačí můj komentář po dočtení.
Tohle je skutečně dobrá knížka. Příběh jedné generace. Ačkoli s tím mám jen málo společného, přesto mě několik věcí opravdu zasáhlo... Doporučuju pokud máte rádi knihy z druhé světové války ("rádi"), ale nejen. Je to příběh ze života, o lásce, obětování, věrnosti a přátelství. Postavy nejsou černobílé a prostě se mi to hrozně hrozně moc líbilo. Jen jsem teď poněkud v depresi...

Jojo Moyes – Poslední dopis od tvé lásky
Druhá lednová knížka byla od opěvované autorky románu Než jsem tě poznala. Ten jsem v té době ještě nečetla, i tak jsem ale od Posledního dopisu čekala hodně. A hodně jsem i dostala. Přečetla jsem knihu jedním dechem, dojala mě k slzám a prostě se mi to hrozně líbilo. Smutné, romantické, trochu dramatické a hlavně dobře napsané. Když jsem pak četla než jsem tě poznala, tak se mi to „jenom“ dost líbilo. Poslední dopis od tvé lásky jsem si zamilovala.

Jan Folný – Buzíčci
Jakým tématem se bude povídkový soubor Buzíčci zaobírat asi dost napovídá jeho název. Každá z povídek má jiného vypravěče, trochu jiné téma a jinou formu. Některé zabíhají až do přílišných naturalistických detailů, jiné jsou tak trochu melancholické, další i pobaví. Byla jsem překvapená, kolik ve mně tahle krátká knížka vzbudila emocí, a to jsem s ní strávila jen jedno odpoledne.

Milan Kundera – Nesnesitelná lehkost bytí
Než jsme Kunderu začali probírat ve škole, věděla jsem o něm jen tolik, že ho nechci číst. Když jsme s Kunderou ve škole skončili, věděla jsem zase jen to, že si ihned musím přečíst Nesnesitelnou lehkost bytí. Byl to jeden z těch případů, kdy mě intuice nezklamala. Letos jsem pak četla ještě tři další Kunderovy romány, ale žádný mě neuchvátil tak jako Nesnesitelná lehkost, z žádného jsem si nevypisovala tolik pasáží, žádný se mě tolik nedotkl. Když jsme pak psali test, učitelka podotkla, že už jsem toho napsala víc než dost, a já byla přitom teprve v polovině rozboru! Dalo by se ale říct, že čím víc toho čtu o autorovi, tím víc je mi nepříjemný, a čím víc toho čtu od něj, tím víc obdivuju jeho knihy. Nesnesitelná lehkost bytí ovšem zůstává top.

Gail Carriger – Etiketa a špionáž
Etiketa a špionáž je takové roztomilé čtení pro mladší dámy, ale i pro všechny velké čtenáře se sklony k infantilnějšímu čtení, jako jsem třeba já. Důkladně jsem se tedy pobavila nad románem o dospívající slečně ve steampunkovo-viktoriánském světě plném nadpřirozených bytostí, technických vynálezů a dobrých mravů. Vskutku dekadentní. A samozřejmě, kdo by nechtěl explodující proutěné kuře?
Gayle Forman – Jen jeden den
Nejlepší new adult kniha, kterou jsem tenhle rok přečetla! Otevřela jsem ji večer a dočetla ve 4 hodiny ráno. První část se mi líbila, druhá byla přesně pro mě, plná skvělých myšlenek a hledání sebe sama a s otevřeným koncem, takže nemůžu uvěřit, že jsem si ten druhý díl ještě nepřečetla v angličtině! Ale líbil se mi překlad, což je vždycky výhoda, které je třeba využít.
Kateřina Tučková – Žítkovské bohyně
Žítkovské (a nikoli Žižkovské, jak se mi snaží vnutit Word) bohyně jsem se snažila sehnat přes rok, ale v knihovně byly beznadějně vypůjčované. Jelikož jsem na ně nepřestávala vidět chválu, nakonec jsem je zarezervovala. 450 stránek jsem přečetla za dva dny, Žítkovské bohyně jsou totiž opravdu tak čtivé, jak všichni tvrdí. Jako lákadlo působí i neobvyklé historické téma. Co na tom, že to není nijak literárně zajímavé, a že to místy působí stroze jako vědecká práce? Hlavně, že je to čtivé a zase jsem se dozvěděla něco nového.

Maggie Stiefvater – The Raven Boys
Paranormální YA mě pomalu ale jistě přestává bavit. A do toho si přijde Maggie Stiefvaterová se svým Havraním bratrstvem a naprosto mě okouzlí! Raven Boys mají všechno. Neromantickou romantiku, která působí romantičtěji než všechny ty popisy polibků a bušícího srdce dohromady, tajemnou záhadu, originální zápletku, spletitý děj… Už na mě na poličce čekají další dva díly, hned jak budu mít čas.
Jana Šrámková – Hruškadóttir
Další současná česká literatura, začínám jí přicházet na chuť. Hruška je přesný opak Žítkovských bohyní, krátinká, s důrazem na zpracování, a příběh, ve kterém si mnohdy musíte domýšlet. Ale líbilo se mi to. Šrámková píše poeticky a nevtíravě, Hruška rozhodně stojí za přečtení!

Elizabeth Wurtzel – Prozacový národ
Chraň bůh, abych tvrdila, že je Prozacový národ dobře napsaná kniha. Veškerých zbytků dobrého psaní ji ještě zbavil mizerný český překlad. Je to ale kniha, kterou jsem objevila ve chvíli, kdy jsem přesně něco takového potřebovala, a která mi v mnohém pomohla, takže jí její literární nekvality ráda odpustím. Výborné pasáže jsou sice zastíněny těmi ne tak docela dobrými, ale prostě to byla správná kniha ve správný čas.

Jan Němec – Dějiny světla
Román o fotografovi Františku Drtikolovi, který si můžete přečíst i ve chvíli, kdy jste naprostý ignorant a nemáte ani páru, že nějaký František Drtikol existoval. Jako jsem třeba já. Zajímavá totiž není postava světoznámého fotografa, ale způsob, jakým Jan Němec jeho život podává – poeticky a nezvykle ve druhé osobě. K naprosté dokonalosti ovšem románu chybí, nebo spíš přebývá posledních 70 stránek, kdy všechno nabere docela jiný směr, a třebaže to do života Františka Drtikola patří, ty poslední stránky se mi prostě nelíbily. I tak ale musím Dějiny světla vyzdvihnout, protože číst ty stovky stránek předtím je čiré potěšení.

Paolo Giordano – Osamělost prvočísel
Na tuhle pět let starou knihu jsem natrefila při práci v knihkupectví, a zaujala mě hlavně svým názvem. Líbila se mi hodně moc, jedna z těch, co mi i půl roku po přečtení zůstávají zaryté v paměti. Na nemnoho stranách se autorovi podařilo zachytit osamělost nejen dvou hlavních postav, ale i jejich blízkých. Výborně popsal ten pocit samoty, který občas dýchá úplně ze všeho.
Lois Lowry – Dárce
Dárce je kniha z devadesátých let, a u nás vyšel zcela bez povyku už loni v létě. Pozornost jí začali věnovat teprve s uvedením filmu do kin, a to je jedině dobře, protože Dárce si to zcela zaslouží. Je to kratičká systolická knížka s mladším hrdinou, ale rozhodně má pořád co říct. A navíc doporučuju i autorčin doslov v českém vydání, to je pověstná třešinka na dortu.

Judith McNaught – Modré z nebe
Tahle knížka se na tenhle seznam dostala, ehm, náhodou, ani nevím, ehm, jak… Pokud chcete koukat na obálku, nekoukejte na českou, je totiž vážně hrozná. Paradise, jak se knížka jmenuje v originálu, už vypadá o něco lépe. Modré z nebe je romantická kniha, nic víc. Má asi 700 stránek, je plná klišé a já ji přečetla za 2 dny, prakticky jsem nedělala nic jiného. Řekla bych, že se mi letos v létě uvařil mozek, ale ona byla docela zima. Tak je to asi jenom dobré. Doporučuju, pokud máte rádi romantické knížky!

Rainbow Rowell – Attachments
Moje nová spisovatelská láska, Rainbow Rowellová, a její prvotina. Tohle nebylo YA, spíš řekněme chick-lit. Vyprávěno z pohledu Lincolna, kterému je něco přes dvacet pět, nepamatuju si to přesně. A opět romanticky neromantické, Lincoln se totiž s dívkou svých snů setkává až někdy na 90% knihy! Rainbow píše vtipně, roztomile, úžasně! Už aby napsala další knihu, Landline si šetřím na krušné časy!

Marissa Meyer – Cress
Měsíční kroniky mě naprosto pohltily. Tenhle dystopický retelling je s každým dalším dílem tlustší a lepší! Cress byla učiněná dokonalost, vytknout jí můžu jen to, že skončila. Až vyjde další kniha, vrhnu se na ni hlava nehlava.

Soman Chainani – Škola dobra a zla
Tahle pohádková kniha pro mladší čtenáře mě uchvátila. Víc se mi líbila první polovina, která byla prostě střelená a bláznivá a zábavná a připomínala mi Howlův putující zámek. Druhá půlka začala být dramatická, a to už mi tolik nesedlo, ale konec mě řádně překvapil a nemůžu se dočkat dalšího dílu.
Rick Riordan – The Blood of Olympus
Já k tomuhle ani nebudu nic říkat, jo? Sice tě nenávidím, Ricku, ale taky tě zbožňuju.

Barbora Šťastná – Šťastná kniha
Kniha, kterou si v mém okolí propůjčovali úplně všichni, každý, kdo ji totiž začne číst, začne trpět dobrou náladou. Příběhy Barbory Šťastné jsou ze života, každý je zná, ale ne vždycky si uvědomíme, že máme být za co vděční, a že štěstí vlastně číhá za každým rohem. Když se umíme dobře koukat.
něco jako RECENZE

Alice Oseman – Solitaire
Kniha od autorky, která je stejně stará jako já. První polovina je super, jako by mi to mluvilo z duše, jen ta dramatická a záhadná část není tak dramatická a záhadná jak by bylo třeba. Ale to nevadí. Alice se určitě ještě vypíše, a já jsem zvědavá na její další knihu. Za postavy má už teď jedničku s hvězdičkou!
RECENZE

Gillian Flynn – Zmizelá
Zmizelá se na seznamu ocitla hlavně proto, že je tak úžasně psycho a asi i trochu proto, že se mi tak moc líbilo filmové zpracování. Knižní verze dokáže překvapit, šokovat a ještě trochu šokovat – a ne jenom tam, kde byste to čekali. Nevím, jestli mám autorce potřást rukou nebo se bát osoby, která něco takového vytvořila.
RECENZE

Claire Belton – Pusheen: Já košišta
Košišta je pjoště úšašná kníška. Mám ji moc láda. Od listopadu jsem ji přečetla už několikrát, naposledy včera, a pokaždé mi vykouzlila úsměv na tváři. Literární a příběhové kvality stranou, je plná moudrých, vtipných i úsměvných pasáží a obrázků. Košišta je prostě dílko!
RECENZE

Ivana Myšková – Nícení
Ze všech českých knížek se mi tahle asi líbila nejvíc. Možná proto, že mě nepřestala ani ke konci bavit, naopak, líbila se mi čím dál víc a víc a víc. Přitom to bylo takové neplánované čtení, na které jsem vlastně neměla čas. Přála bych si umět vystihnout slovy, jak moc se mi líbila, ale asi to dost dobře nepůjde. Nebo možná půjde: nutně potřebuju dotisk, abych si ji mohla koupit, nechat podepsat, postavit na poličku a oštítkovat krásné pasáže, pěkně prosím!

Kate DiCamillo – Flora a Odysseus
A poslední top kniha roku 2014 bude dětská knížka. O veverčákovi s velkým srdcem, kterého vysál vysavač a on získal superschopnosti, mimo jiné umí psát básně plné pravopisných chyb! Vtipná, dojemná, moudrá knížka, která zaujme malé i vybrané velké čtenáře.
RECENZE



Plány na rok 2015?
To bude krátké. Můj první a poslední plán je nedělat žádné plány. Tak. A je to.
(Když si ty zbylé plány ponechám jen v hlavě, tak je možná splním.)

Jaký byl váš rok 2014?

19 komentářů:

  1. Já se té Jojo Moyes pořád tak nějak vyhýbám. Všichni jsou z jejích knih nadšení, takže se bojím, že já nebudu, přestože bych chtěla. I když mamka tuhle knížku tuším četla. Jen si nepamatuji, co na to říkala, to se jí budu muset zeptat. :)
    Nesnesitelnou lehkost bytí plánuji a teď jsem obzvlášť zvědavá, co na ni řeknu!
    Jo, u Žítkovských bohyní také tuším čekáme, až na nás vyjde rezervace. :D
    Dárce si musím přečíst! Jen si to teď nechci půjčovat, jelikož se s knížkami začnu asi pomalu loučit a udělám si od nich kvůli maturitě menší pauzu, protože dokud budu mít doma nějaké resty z knihovny, bude mě to lákat od učení. Přitom bych na té přípravě už měla začít pracovat. :D
    Attachments jsem dostala teď k Vánocům, takže se těším, až si na to najdu čas a budu si moci tuhle prvotinu přečíst. :)
    Jo, myslím, že s Cress bude bezpečnější počkat na Winter, co tak ty vaše názory slyším. :D
    The Blood of Olympus jsem si chtěla přečíst, ale nějak mi to nevyšlo. Nejdřív jsem potřebovala dočíst něco jiného a pak jsem nebyla v té správné náladě, teď na to asi nebude čas. Uvidím, no. Při nejhorším to nechám na prázdniny v únoru. :)
    Košišta byla skvělá! :D Jen jsem neměla to svědomí ji mezi ty knihy zařadit. :D
    Celkově koukám, že jsi měla fakt skvělý rok. Tak držím palce, aby na tom ten letošní byl podobně! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jestli jsi doteď vydržela nečíst Cress, tak fakt doporučuju ji i nadále nečíst a počkat :D
      Díky, nápodobně přeju krásný rok i tobě (s takovým "menším" zpožděním) :)

      Vymazat
  2. Cha, tak k tomuto seznamu se asi budu vracet, když se budu chtít nadchnout pro některou knížku.
    Souhlasím s tvým odstavečkem o Nesnesitelné lehkosti bytí. Miluji Kunderovy knihy, Nesnesitelnou lehkost nejvíce. Ovšem z toho, co jsem si o něm přečetla a dílem i kvůli tomu, jaké jeho knihy jsou, jsem si téměř jistá, že bych Kunderu samotného lidsky neunesla.

    Umíš moc krásně psát. Vždycky mě zarazí, že jsem přečetla tak dlouhý článek a ani jsem si neuvědomila, že tak dlouho čtu. Moc ráda se sem vracím. A jedna zvědavá otázka, máš pihy? =) To bych ti krom krásného čtivého a chytrého psaní (v dobrém) záviděla i ty.

    Z tvého výběru jsem si na seznam k přečtení hned teď přidala Poslední kabriolet. Na Hruškudóttir se chystám už od doby, kdy jsem Šrámkovou viděla u Šípa ve Všechnopárty a získala jsem dojem, že je to přesně ten typ knížky, který by se mi mohl líbit. Knížky od Tučkové mám moc ráda, jen mě trochu mrzí, že začne skvělý příběh, který ale postrádá něco na gradaci. Žítkovské bohyně se mi líbily o to více, že se mi moc líbí na Žítkové. Je to úplně jiný kraj, než na který jsem zvyklá.

    Hezký nový rok! =)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ó, děkuju, já se asi budu vracet k tvému komentáři, až si budu chtít spravit náladu :)
      Na Žítkové jsem nikdy nebyla, ale znala jsem to už odmalička díky Gabře a Málince, někdy bych se tam ráda podívala.
      A k tvé otázce - no, pihy mám, ale prostě jsem spíš puntíkatá, nejsou to takové ty kropenaté na nose jako má Pippi. Zato jsem jako malá chtěla nosit vlasy nahoru přesně jako ona, což se ale moc nedařilo :D Takže asi není co závidět :)

      Vymazat
  3. Ja ako Slovenka si na Blood of Olympus ešte počkám. Aj na House of Hades. Už teraz sa bojím toho, čo zasa Rick vymyslel :D
    Inak, skvelý blog aj článok. Priznávam sa, som na tomto blogu po prvý krát, ale určite sa pridávam do followers. :)
    http://zoniaworld.blogspot.sk/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jéje, to čekání ti nezávidím. Já už jsem to nemohla vydržet, takže jsem se do posledních dílů pouštěla v angličtině :)

      Vymazat
  4. 153?! Tyjo, to je neuvěřitelně moc! :D Hodně knížek z tvého seznamu se chystám přečíst, snad se mi taky budou tolik líbit. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na můj standard je to málo, vždycky jsem četla víc. Holt škola se nezapře... Doufám, že se ti budou líbit :)

      Vymazat
  5. Poslední dopis od tvé lásky bych si chtěla přečíst, jelikož jsem nedávno četla od stejné autorky knihu Než jsem tě poznala a hodně se mi líbila. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Než jsem tě poznala se mi líbilo o něco méně, ale většina lidí to má naopak... Tak uvidíš, jak to budeš mít ty ;)

      Vymazat
  6. Buzíčci. Hruškadóttir. Osamělost prvočísel. Dárce. Skvelé knihy a súhlasím, tiež patria k mojim obľúbeným. A ostatné si poznačím do wishlistu :). Mňa v minulom roku dostali knihy Achilleova píseň, Strážkyne pramene, Metalurg, Evita, 35 mŕtvych, Svetová vojna Z, Sladká vůně smrti a Born to Run.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stydím se. Nic z tvých knih jsem nečetla. Půlku ani neznám. Asi budu muset zkusit aspoň toho Achillea, na něj narážím už dost dlouho a všichni pějí ódy :)

      Vymazat
  7. Pěkné shrnutí, přečetla jsi spoustu knih. Mnoho z nich bych si chtěla přečíst (jako například sérii Měsíční kroniky) a nějaké jsem už četla (třeba Solitaire). Hodně štěstí a knih i do dalšího roku :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Měsíční kroniky si musíš přečíst! Je to naprosto boží série, a s každým dalším dílem je to lepší a lepší! :)

      Vymazat
  8. Zmizelou si chci přečíst :-)
    Zvu vás všechny na mou Giveaway o voňavé ceny :-)

    OdpovědětVymazat
  9. Tedy, zatím jsem váhala, jestli si mám kupovat Havraní bratrstvo (je dost poutavé, aby mě zaujalo a já ho zase nečetla přerušovaně celý rok?) a Školu dobra a zla (už nejsem nejmladší, i když mám ráda pohádky, není to třeba příliš dětinské?), ale tenhle článek mě poněkud utvrdil v tom, že si asi obě knížky pořídím. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Havraní bratrstvo se mi hodně líbilo, nevím ale, jestli je to vyloženě čtivé. Zálěží na tom, jak ti to sedne.
      Škola dobra a zla rozhodně není příliš dětisnká, jdi do toho! :)

      Vymazat
  10. A i z techto knizek jsem cetla jen jednu-Posledni dopis od tvé lasky :)

    OdpovědětVymazat

Komentáře mě vždycky potěší, a snažím se dopovídat na všechny. Ale prosím, pokud použijete profil Anonymní, aspoň se na konci podepiště. Hodně Anonymních je pro mě matoucí :)