pondělí 2. února 2015

Jandy Nelson – Nebe je všude | Buď vás uhrane, naštve či uspí

Posledního půl roku na mě ze všech stran bez ustání neustále útočí jedno jméno: Jandy Nelson. V září jí vyšla v USA druhá kniha, po níž jsem se okamžitě vrhla, a… tak jako dobrý, místy hodně dobrý, ale extatické nadšení ve mně I’ll Give You the Sun nevyvolalo. Letos v lednu jsem se pustila do jejího debutu, který za pár dní vyjde v češtině: Nebe je všude. Tuhle knížku už zrecenzovala pěkná řádka lidí, ale i já hodlám přispět svou troškou do mlýna.

Žily byly dvě sestry, Bailey a Lennie. Vychovávala je babička kreslící podivné zelené ženy a pěstující afrodiziakální růže, a strejda Velikán, arborista, který už byl pětkrát ženatý (to asi ty babiččiny růže). Starší sestra Bailey byla úžasná a oblíbená, snila o studiu na umělecké škole Juillard a měla úžasného přítele Tobyho. Mladší sestra Lennie žila v jejím stínu, a nijak zvlášť jí to nevadilo. A pak Bailey umřela. Lennie a její rodině zbylo doma prázdné místo, které nedokážou zaplnit. A Lennie truchlí, skutečně truchlí, ale taky se zamilovává. Jak se vůbec může zamilovat ve světě, kde její sestra není? A do koho se vlastně zamilovala, do sestřina přítele Tobyho, nebo věčně se usmívajícího Joea Fontaina?



Jandy Nelsonová vystudovala poezii na Brownově univerzitě a její knížky podle toho vypadají. Jsou takové lyrické a některé popisy jsou až přitažené za vlasy. Ale tím správným, metaforickým způsobem, kdy neuvažujete nad logikou dané věty jako spíš nad tím, jak hezky libozvučně to zní. S vypravěčkou knihy, Lennie, se čtenář setkává až po Baileyině smrti, takže je Lennie smutná, pak je Lennie zamilovaná, Lennie píše básničky a všechno je to takové šílené a zvláštní a hezké, a já si kolem třetiny knihy říkám, že mi tahle knížka připomíná takové ty pomalé, smutné balady, slova mi v hlavě rezonovaly, už k tomu skoro slyším tu melodii…

Zní vám to dobře? V tom případě si jděte knížku objednat nebo přeobjednat. Můj problém je ten, že já přesně tyhle pomalé, smutné balady nemám ráda. Nemám je ani nerada, jen mi jsou prostě docela jedno. A stejně tak je to i s knihou Nebe je všude. Dokážu pochopit výtky čtenářů, které Lennie svým chováním štvala, ale mě neštvala. Docela ji chápu. Dokážu taky pochopit všechny ty nadšené výkřiky o tom, jak píše Jandy Nelson suprově a jak je tahle kniha výborná. Akorát pro mě výborná není. Není ani hrozná. Můj vztah k ní je docela nijaký. Takové průměrné, nicneříkající meh.

Je zajímavé, že já mám normálně smutné, truchlící knížky plné tragédie ráda. Možná by se dalo říct, že Nebe je všude na mě nebylo dost tragické, a až příliš zamilované, příliš cukrovaté, příliš klišoidní. Jo, to je ono. Odpůrce Colleen Hooverové si opět našel něco, co mu vadí. Ta nejlepší romantika dle mého skromného názoru totiž vůbec není romantická, a Jandy Nelsonová je v téhle knize romantická až moc. Paradox je, že ty básně, jimiž je kniha protkaná, patří k tomu, co se mi na knize líbilo. Ty totiž romantické nebyly. Většinou. 

   Než stačím doříct, políbí mě. Obrátím se v jeho náruči tak, že stojíme proti sobě, pak ho obejmu kolem krku, on mi položí dlaň na zátylek a přitiskne mě k sobě. Panebože, mně je jedno, jestli to ode mě není v pořádku, jestli porušuju všechna pravidla celé západní civilizace, je mi úplně všechno jedno, protože naše ústa, která se na chviličku oddálila, se znovu sešla a na všem kromě tohohle úžasného faktu  přestalo záležet.
   Jak lidi dokážou fungovat, když se cítí takhle?
   Jak si zavazují boty?
   Nebo řídí auta?
   Nebo obsluhují těžké stroje?
   Jak může fungovat civilizace, když se děje něco takového? (str. 175)

Většinové ohlasy mluví samy za sebe: Nebe je prostě všude a Jandy Nelsonová dokáže dát dohromady výbornou knížku, která ve všech vyvolává kupu emocí, ať už pozitivních či negativních. Jen u mě se ten kousek, který tohle všechno způsobuje, asi ztratil. Svědomí mi nedovolí tuhle knihu ani vychválit, ani zatratit. S čistým srdce vám ale mohu doporučit, ať si přečtete autorčinu druhou knížku, která vyjde později v tomhle roce: je vtipnější, dojemnější, zajímavější a prostě ve všem lepší.


Chtěla bych poděkovat nakladatelství CooBoo za poskytnutí recenzního e-booku!

Autor/ka: Jandy Nelson
Originální název: The Sky Is Everywhere
Série: není
Datum vydání: USA: 2010 / CZ: 4.2.2015
CZ překlad: CooBoo, Veronika Volhejnová
SK překlad: Slovart, teprve vyjde
Počet stran: 320 v CZ, vázaná
Cena: 299,-Kč
Moje hodnocení: 50%
Hodnocení na Goodreads:  4,07 při 39 742 hodnoceních

19 komentářů:

  1. Ja som čítala ako prvé I´ll give you the sun a to sa mi strašne páčilo, zbožňujem práve ten jej poetický štýl písania a naozaj to bola dobrá kniha, páčili sa mi prepletené osudy všetkých postáv. Ale ako tak čítam tie recenzie na Nebe je všude, tak si nie som celkom istá či sa mám báť alebo zaryto veriť, že sa mi to bude tiež páčiť :D A inak pekne napísaná recenzia :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já myslím, že by se ti to líbit mohlo. U IGYTS se mi taky hrozně líbila ta propletenost, to mi tady chybělo, poetický styl psaní ale zůstal. Hodně lidem se Nebe líbilo, nás vyvrhelů je jen málo :D Jsem zvědavá, co pak řekneš :)

      Vymazat
  2. Super (bez ironie), u tebe mám vždycky jistotu, že knihu nepřikrášlíš. Nemůžu tvrdit, že nejsem zklamána, protože tak trochu jsem, na knihu jsem se maximálně těšila (chystala se zrovna předobjednat), ale to je život, no. Asi jsem to potřebovala. Utěšuju se však tvou poznámkou, že nejsi fanoušek Hooverové. :D Každopádně tvou recenzi jako vždy žeru. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já se vždycky snažím na knihu, která se mi nelíbila, podívat i jinak, a pak z toho vzniknou takové pološpatné recenze :D Naproti tomu mám poslední dobou pocit, že mi na všem něco vadí, takže i knihám, které se mi líbily, něco vytknu... Co ty víš, třeba se ti to tak jako tak bude líbit. Můj vkus není zárukou kvality :)

      Vymazat
    2. No jo, ale... Jednou za čas (teď to bude divné) si jen tak projíždím tvoje recenze, abych srovnala tvůj vkus s mým. Některé čtu poněkolikáté, protože jsem debil, no. :D Dnešní den byl jedním z těch neobvyklých chvil a zarazilo mě, že třeba Sweet trilogie, která to má i v názvu, ti nepřišla přecukrovaná a podle tebe tam ani nešlo o milostnou linku. Jsem si vědoma, že knihu jsi četla dávno a vkus se ti třeba změnil, ale i tak. Vůbec netuším, co ti tím chcu říct. :D Každopádně, k jaké knize bys Nebe přirovnala? Blbá otázka, ale konkrétně v čem? Já vím, že k tomu slouží tvoje recenze, ale ne vždy z tama vyčtu, co mě zrovna zajímá. To se však netýká jen tebe. Já sama mám co říkat, ta, která píše příšerné nesmysly. Ale zpátky. Pokud je to teda hlavně o romantice, kde se ani např. nenasměju vtipným hláškám, tak to asi není nic pro mě. Navíc 50 % znamená pro mě něco hodně slabého, ne průměrného. Chápej, furt váhám, nechcu šlápnout vedle jako se Selekcí. Ne že bych ji už četla, ale víš, ségra je přesný odraz mého vkusu. Nepotřebuju, aby mě zas mrzelo, že jsem si raději měla objednat jinou knihu (uvažuju právě nad Half Bad). Zase čekat, až budu nakupovat příště, mě mučí. Prostě je to hrůza se mnou. :D Sakra, zase jsem to s tou délkou přepískla. Nemáš náhodou někde vyhrazený koutek pro nezáživná kilometrová sdělení, která kontroluješ a reaguješ na ně, jen když se ti chce? :D

      Vymazat
    3. Ježiš, někdo čte moje starý recenze? To abych je prošla a opravila ty pravopisný chyby! :D
      No, těžká otázka, pokusím se na to co nejlíp odpovědět.
      Schválně jsem si prošla svoje knížky, jestli najdu něco, k čemu bych Nebe přirovnala, a opravdu těžko se mi to hledá. Koukala jsem ale, že Sweet Evil jsem četla skoro 3 roky zpátky. Takže tak - někdy mezi obdobím rok až dva zpátky se mi dost brutálně posunul vkus. Řekla bych, že jsem konečně odrostla Twilight efektu. Twilight jsem četla před 6 lety, a přestože mám pořád pocit, že je to místy docela dobrá série, ty hrozné výlevy, které jsme si s kamarádkou vyměňovaly, když jsme to spolu četly, byly hrozné. A samozřejmě, dneska by Twilight dostal přesně 50% jako průměrná knížka, ale tehdy jsem to milovala.
      A ne, nepřirovnávám to k Twilightu :D
      Ono jde taky o to, co od knížky čekáš. Když sáhnu po nějaké červené knihovně, historické romanci, tak čekám, že bude cukrkandlová a čtu to na oddech, na zasmátí. Tady u toho jsem čekala něco víc, než takhle nafouknutou milostnou linku a trojúhelník. Je to ovšem dobře napsaný, to to zachraňuje, aby to nedopadlo jako Hooverová, která se tváří dramaticky, a pak začnou mluvit o bušících srdcích a slzách a všechen potenciál jde z mého pohledu do kytek. Takže bych řekla, že od Sweet Evil jsem dostala to, co jsem chtěla, paranormální romanci, a nevím, jak bych to hodnotila teď, ale tehdy to byla trefa do černého. Už holt nejsem Young Adult, takže na ty knížky už mnohdy reaguju jinak než cílová skupina.
      Takže, po dlouhém přemýšlení, asi bych to přirovnala k Pushing the Limits a možná i k té Hooverové, přičemž se na tom můžeš skvěle přesvědčit, jak se to mění, protože to první se mi líbilo a to druhé vůbec. A přirovnání bych vymezila tím, že Jandy Nelson píše lépe než obě výše jmenované, ale zase tam nacpala otravnný milostný trojúhelník.
      Ono je to tak, že recenze (nebo aspoň to, čemu tady v blogosféře recenze říkáme) jsou, ať už se snažíme jakkoli, prsotě subjektivní, a subjektivní pohled se s časem mění, kor když dospíváš. Za pár let to určitě zase budu vidět jinak :)
      Zkus si přečíst i jiné ARC recenze, spousta lidí má tu knížku hrozně rádo, včetně odpovědné redaktorky, takže se minimálně můžeš spolehnout, že to není hrozný odpad, na rozdíl od jisté modrošatové knížky... :D
      Tak, a že já jsem tě s tou délkou komentáře trumfla? No, uvidíme!

      Vymazat
    4. Víc než pravopisné hnusy, tam máš překlepy, ale od nikoho v dnešní době nečekám dokonalost z jazykové stránky. Hlavní je, že je člověk spokojený, a to si piš, že já u tebe jsem. Tím zas ale nechcu tvrdit, že na gramatiku a další by se mělo kašlat.
      Twilight... Bože, jak já ho nesnáším! :D Jak jsi o něm začala, tak jsem se lekla, že Nebe je na ten způsob, bych o koupi ihned přestala uvažovat. Teď se bavím o filmové podobě, knihy jsem zatím nečetla a asi ani nehodlám. Upíry, kteří na sebe háží třpytky moc nemusím, a trojúhelníky v takovémto podání jakbysmet.
      Tvoje dark názory prostě miluju, vždycky mě pobavíš v tom nejlepším smyslu. :D Mně se právěže líbí ta jednoduchost a svižnost, s jakou se čtou knížky od Hooverové, takže ten zbytek nepěkných skvrn jí dokážu odpustit. Jinak ve většině případů, tedy pomalu u všech knih, odsuzuju zápletku a celkově děj. Hledám něco originálního nápadem a zároveň tak dobré v kvalitě textu, a když nesáhnu po klasice, tak jsem zatím nic takového nenašla. Ne že bych nebyla ráda za ty oddychovky, které umí přijít vhod, ale no, jsem jednoduše věčně nespokojené stvoření, což mi na sobě snad nejvíc vadí.
      Svou odpovědí jsi mi teď moc pomohla. Obě přirovnané autorky mám totiž dost ráda. Jak jsi nahoře mluvila, že YA na tebe už nemá takový zářný efekt, jak u těch, kteří do této skupiny patří, tak souhlasím. Stejně se orientuju víc na to, co o knize řekneš, než-li na procenta, a tvé hodnocení neberu závazně. Teď jsem ale vážně nechtěla litovat, od knihy čekám fakt hodně a často toto očekávání vede ke zkáze.
      Neboj, zrovna recenze na Nebe jsem četla i u ostatních blogerů, ostatně co ne? Myslím, že jsem se zmiňovala, že jsem nad knihou hodně slintala kvůli těm pozitivním názorům, které převažovaly. Pak jsem narazila na hodnocení u Magiciana a i u tebe jsem se díkybohu taky dočkala. :D U něho jsem si řekla, že je to kluk (tím však nechcu vytahovat nerovnosti mezi pohlavími či jak to nazvat) a toto je spíš dívčí kniha, takže se rozumí, že ten to musí vidět jinak. Jasně, nečekám, že na světě je kniha, kterou zbožňuje celé lidstvo. Nebo snad takovou znáš? Navíc, u tebe si cením, že odpovídáš i na sebedebilnější (např. moje) komentáře. U některých nemám jistotu, že mají trpělivost mi pomoct jak ty. Nevyčítám jim to a ani se jim nedivím. Kdo by si dělal čas na stupidní dotazy? Přeci jenom mi ale víc vyhovuje bližší kontakt s blogery a jako vášniví knihomol ráda s někým rozebírám knihy, bych o nich vydržela neustále mluvit. :D
      Jo, je mi jasné, že se měníme a s námi i naše názory. To byly časy, kdy jsem hltala velké množství knih a do jedné byly tak "dokonalé"... :D Přesto dík, od tebe to zní tak profesionálně. :D Si říkám, jak jsi asi reagovala, když jsi zjistila, že nejlepší knihou se stala Selekce. :D
      My tu soutěžíme? To abych se příště snažila. :D

      Vymazat
    5. Já o tom vím, ale vždycky když se dostanu k projíždění starých článků, tak mě to po hodině přestane bavit. Utěšuju se tím, že teď už je snad nemám :)
      Twilight filmy jsou slabota, knihy mají aspoň slušnou dávku vtipu, a Meyerová píše čtivě.
      To odpouštění chápu. Taky mám autory, kterým odpustím kdeco :)
      Filipovi se to nelíbilo, protože to naprosto není jeho šálek čaje. Nejde o to, že je kluk, spíš o to, že kdyby mně dali sci-fi western, pravděpodobnost, že se mi to bude líbit, je velice nízká :D
      Všeobecně oblíbenou knihu bohužel neznám. Pořád totiž existují ti podivní lidé, kteří nemají ráda Harryho Pottera :( :D
      Já si taky ráda povídám o knihách, mám mnohem radši takovýhle dlouhatánský komentář, než nicneříkající "knihu si chci taky přečíst". A když už někdo napíše tak dlouhý komentář, to bych byla nevděčná, kdybych aspoň neodpověděla, no ne? :)
      Reagovala jsem... odevzdaně. Bála jsem se toho a čekala jsem to :D
      Nesoutěžíme. Jen abych zdůraznila, že délka komentářů fakt není něco, zač by se člověk měl omlouvat - a přesto mi to spousta lidí dělá, nechápu proč... Asi mají pocit, že se ty jejich komentáře špatně čtou, něco jako kroniky z husitského období...

      Vymazat
  3. Já vím jistě, že si tohle pořizovat nebudu, takže si počkám, až to bude v knihovně. Tak, tím končí můj velmi inteligentní komentář. :o)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A tvá obří polička "nutně-sehnat-v-knihovně" se zase o něco zvětšila... :D

      Vymazat
    2. Tyjo, zrovna dneska jsem své poličky vysvětlovala Vojtovi z Knižního Kukátka, když jsme spolu ybli v knihovně.
      Want-to.read jsou mé knihy zavřené ve skříni a nutne-ulovit-v-knihovně a -nutne-rozecist-tyto-serie to je takové, jak bych to řekla... prostě tam ty knížky hodím, abych věděla, že u nás něco takového vyšlo, čas od času si to prohlížím. A někdy bych to měla promazat, protože tam jsou knížky, které fakt asi číst nebudu. :D
      A děsí mě, že si někdo pamatuje mé goodreads poličky! :o)

      Vymazat
    3. Vždycky, když skončíme u mé paměti, tak nakonec někdo projeví buď nelibost nebo udivení nebo strach. Já za to nemůžu, prostě si pamatuju kdeco! :D
      To vždycky dostanu vynadáno, když si pamatuju, co měl minule kamarád za tričko, co jsme s kamarádkou dělaly před osmi lety nebo se s ní hádám, že knížku četla, a ona tvrdí, že ji nečetla (samozřejmě že četla, přece si to pamatuju! :D ). Není to vyloženě fotografická paměť, ale umožní mi to prolézt školou s lepším průměrem než odpovídá mému nasazení... A ta tvoje polička má super název, tak si pamatuju! :)

      Vymazat
    4. Na bakaláři jsem měla výhodu v krátkodobé paměti. A dlouhodobá si pamatuje jen zbytečnosti - trička, kdo co četl a tak. A vůbec, buď za takovou paměť ráda, akorát... Až budeš mít doma toho Němce, co bere věci, tak toho víc zapomeneš než třeba já. :D
      Nevím no, připadám si jako no name bloger, kterého nikdo nezná a ty pak vytáhneš mou poličku, si teď připadám známá! :D :D

      Vymazat
  4. V poslední době se mé nadšení pro tuhle knížku zmenšilo, tak nějak jsem "vystřízlivěla". Určitě si to hned nepořídím, jak jsem původně tak trochu plánovala, a radši počkám, až se to objeví v knihovně, abych si to mohla půjčit a až pak se rozhodnout. :) Navíc ani ty, ani Luu nejste z Jandy Nelson tak hrozně nadšené a na vás dvě já dám, takže k její tvorbě budu stoprocentně přistupovat s poněkud menším očekáváním, než jsem původně měla. :D :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Luu má dobrý vkus na knihy, alespoň co se mě týče, taky se jí dost řídím, takže možná moje definice dobrého vkusu je, že se shodneme. Každopádně je lepší přistupovat k tomu s menším očekáváním, třeba tě to pak víc zaujme.

      Vymazat
  5. Já tak nějak od začátku tuším, že tohle by nebylo nic pro mě, a zatím se v tom spíše utvrzuji. Nikdy jsem nebyla moc romantická duše a tyhle sladkobolné knížky mi prostě nesedí, s výjimkou Johna Greena, který to se mnou nějakým záhadným způsobem umí uhrát tak, že mu odpustím všechna klišé. Pěkná recenze, i když si "Nebe je všude" nejspíš shánět nebudu :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně víc vyhovují ty "hořkobolné" :D Tragédii musí umět člověk napsat, jinak se to zvrhne v cukrovou vatu klišoidních schémat o tom, jak všichni brečí a buší jim srdce a milujou se a je to tragické a hrozně romantické a ah, mě to tak nebaví. Ale to už zase mluvím hlavně o Colleen Hooverové. Mám tendenci dopsat sem i Sparkse, ale toho jsem viděla jen ve filmové podobě, takže nebudu přirovnávat, když nevím (třebaže tuším) :D

      Vymazat
  6. Hmmm, trochu si schladila moje nadšenie... Ale určite od autorky dačo skúsim, trebárs mi jej štýl bude vyhovovať, hoci to tak veľmi neznie. Každopádne skvelá recenzia.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Počkej si na podzim, nebo kdy u vás vyjde Slunce, to je určitě lepší knížka :)

      Vymazat

Komentáře mě vždycky potěší, a snažím se dopovídat na všechny. Ale prosím, pokud použijete profil Anonymní, aspoň se na konci podepiště. Hodně Anonymních je pro mě matoucí :)