neděle 1. února 2015

Lednové shrnutí – zkoušky a stres, všude!

Ehm, ehm. Po měsíci nastala vhodná příležitost, abych zase něco napsala na blog. Máte radost? Nic neříkejte. Doufali jste, že se mě zbavíte navěky.

Leden byl pro mě měsíc plný zkoušek a stresu – a to nejen toho psychického, též v něm bylo na můj vkus až moc fonetického stressu. Mám za sebou totiž osm zkoušek, z toho dvě byly z fonetiky, takže… fonetika byla všude. Ale nakonec můžu říct, že první zkouškové období jsem přežila. (Pšt, já vím, že to ještě neskončilo.) A docela i úspěšně. Objevila jsem totiž zázračnou sílu Kofoly, která mě držela při smyslech i vzhůru (kafe nepiju), a to i v časech největší krize.

Velké množství zkoušek se ale nepodepsalo jen na mých zhoršených stravovacích návycích a tendenci šíleně poskakovat po pokoji v deset večer, čemuž jsem velkoryse říkala tancování (cukr zvyšuje hyperaktivitu), ale i na mém čtení. V lednu to byla bída. Moc jsem toho nepřečetla, a tudíž jsem ani neměla o čem psát, takže jsem se na blog přechodně, ehm, vykašlala.

Ale jsem zpět! Sarkastičtější než kdy dřív!

V dalších dnech se tedy můžete těšit na nějaké ty články, předně dvě recenze a dál co mě tak napadne. Ale nejdřív se ještě ohlédnu za svými čtenářskými zážitky z ledna. Podle Goodreads jsem přečetla 4 knihy, ale dalo by se říct, že jich bylo víc.


První kniha tohohle roku byla Slepá mapa od Aleny Mornštajnové. Od loňského roku mě totiž dost baví současná česká próza, a na tuhle knížku jsem narazila při rovnání knížek v práci. Stačila první tři slova z anotace a já věděla, že si knihu musím přečíst. Anna, Alžběta, Anežka. Jů, moje jméno je v knížce, to si musím přečíst! Anežka je dokonce vypravěčka, a postupně vypráví osudy své rodiny od babičky Anny, přes svou matku Alžbětu, až ke svému vlastnímu. Osobní příběhy navíc probíhají na pozadí historických okamžiků, je to takový průlet dějinami Československa. Co se týče způsobu psaní, nejde o nic zvláštního, ale jinak se Slepá mapa čte velice příjemně. Dávám 4 z 5 hvězdiček, a pokud autorka ještě něco napíše, určitě se na to ráda podívám.

To byl začátek roku. Potom následovala několikatýdenní pauza, v níž se mé čtení omezovalo na tři věci.
  1. Dočetla jsem do půlky Adorkable v angličtině. Podruhé a nahlas. Byla to legrace.
  2. Přečetla jsem minimálně tak třikrát Pusheen Košištu. Je to skvělé na nervy před zkouškami, doporučuju. 
  3. Poslouchala jsem Stephena Frye, jak čte Harry Potter and the Philosopher’s Stone.
Tyhle tři věci ve statistikách nemám, ale zachránily mě od naprostého šílenství.

Minulé pondělí jsem po nejtěžší zkoušce odložila veškerou disciplínu a prakticky vdechla první knížku, která mi přišla pod ruku. Byly to Paměti imaginárního kamaráda od Matthewa Dickse a tuhle knížku vám fakt všem doporučuju. Vypravěčem je Budo, který je imaginární kamarád malého Maxe. Dokud v něj Max bude věřit, bude Budo skutečný. Každý imaginární kamarád je takový, jak si ho jeho člověk představí. Díky tomu je Budo starší a chytřejší než Max, ale občas v jeho vyprávění probleskují prvky myšlení malého dítěte, takže je celé vyprávění hrozně milé a pěkné a… A pak se stane něco nečekaného, fakt mě to v téhle knížce šokovalo, a Maxův osud je najednou jenom v rukou Buda… Paměti imaginárního kamaráda mě hrozně moc dojaly. Poslední stránky jsem prakticky nemohla přečíst, protože jsem měla dojetím rozmazaný pohled. Je to knížka, kterou si můžou přečíst nároční čtenáři i ti nenároční. A je hrozně krásná. Přečtěte si to, fakt.

Pak tu máme recenzní e-book, který mi přistál ve schránce někdy během zkouškového, ale neměla jsem na něj moc čas. Nebe je všude od Jandy Nelsonové. Od autorky už jsem četla její druhou knížku, I’ll Give You the Sun, která se mi vlastně dost líbila, tak jsem se na Nebe moc těšila. No, a víc vám zatím neprozradím, protože vás budu ďábelsky napínat a protože budu psát recenzi, které se už brzo dočkáte!

Poslední knížku jsem přečetla včera, je to krátká novela od českého spisovatele Josefa Jedličky, která mě úplně dostala. Kde život náš je v půli se svou poutí bych vůbec neznala nebýt Vendy, která si stěžuje na povinnou četbu kudy chodí a pak si tomuhle dá 5 hvězdiček! To mě prostě zaujalo. Navíc máme tuhle knihu v seznamu povinné literatury k bakalářské zkoušce, takže radši dřív než později, řekla jsem si… a nelituju. Neptejte se mě o čem to je, protože spíš než příběh jsou to takové lyrické úvahy... a přečetla jsem to najednou a ani trochu jsem se nenudila. Čtenářům YA bych to nedoporučovala, spíš trochu náročnějším čtenářům, ale hrozně se mi to líbilo. I když jsem to možná vůbec nepochopila… ale to nevadí.

Skoro jsem dočetla ještě jednu další knížku, ale to si nechám až na únor.

Co bych vám ještě řekla? Na konci měsíce jsem byla v kině na Love, Rosie (S láskou Rosie), film s Finnickem a Clary neboli Samem Clafinem a Lily Collins. Knižní předlohu jsem četla loni a příliš mě nezaujala, ale film je dokonalá romantická vtipná komedie. Hned bych to viděla znova. Vlastně teďka poslouchám soundtrack. A zase se směju když si vzpomenu na prvního hosta nebo ukradenou postel…

A to je tak všechno. V dalších měsících bych na blog snad měla mít víc času, zase jsem zjistila, že mi to chybí, takže jdu hnedka dodělat resty a třeba pak ještě sepíšu jeden ze svých desítek nápadů na články.

Jaká byla nejlepší kniha za leden pro vás?

12 komentářů:

  1. Tak nato, že si mala skúšky si toho prečítala celú kopu. :) Nikdy som neskúšala čítať knihy nahlas, no ale možno to skúsim. A Love, Rosie si chcem pozrieť. Ale kniha sa mi teda nepáčila vôbec. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A to ještě bylo odborných knih! :D Já jsem četla nahlas, protože jedna zkouška byla z anglické výslovnosti (a ano, četli jsme úryvek z Harryho Pottera), tak jsem trénovala. Je to zajímavá zkušenost a namáhavé pro hlasivky :D
      Myslím, že film by se ti mohl líbit i tak. Je fakt hrozně super, hned bych šla znova :)

      Vymazat
  2. Obdivuhodný výkon! Já se během každého zkouškového přiměju akorát tak přečíst nějaká skripta a na víc se nezmůžu. Často se ani nedokopu k tomu, abych přelouskala vše, co mám na seznamu povinné četby. A pak jdu na zkoušu z literatury 19. století bez toho, abych četla Babičku. A vždycky se mě na ni zeptají! :D Já vím, jsem barbar, nepřečíst Babičku, kamenem po mně! Ale vážně, ani by mě nenapadlo najít si ve zkouškovém příležitost sáhnout po "neškolní" knížce. Jak to děláš, že to stíháš? :D Mimochodem, ty Paměti imaginárního kamaráda mě vážně zaujaly!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Babičku jsem taky nečetla. Zkoušela jsem to. Zkusím to znova letos v létě. Nechce se mi.
      Tak já jsem prakticky nečetla nic "neškolního". Jednu jsem přečetla před a tři po zkouškách. To mezi tím bylo čtení nahlas kvůli fonetice angličtiny, nebo poslouchání v angličtině, též kvůli fonetice angličtiny. A Košišta má asi tak 2 věty na stránku, to se jako čtení skoro nepočítá :)
      Paměti imaginárního kamaráda určitě zkus, je to krásný!

      Vymazat
  3. Na ty Paměti imaginárního kamaráda se rozhodně chystám, myslím, že mě ta knížka zaujala hlavně faktem, že Bětka tomu dala pět hvězdiček. Docela se na to těším. Teď si to jen vypůjčit z té knihovny. :)
    Tak Nebe je všude si rozhodně plánuji přečíst. Jsem na to dost zvědavá a tvou recenzi si hned půjdu přečíst. :)
    Ráda slyším, že se ti film S láskou Rosie líbil. Ukázka se mi dost líbila a i když do kina na to nepůjdu, aspoň vím, že to mám pak omrknout. :)
    Moje nejlepší kniha za leden? Tak to patrně bude Persepolis od Marjane Satrapi, to bylo vážně skvělé čtení. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na Persepolis jsme se koukali na francouzštině ve škole. Bylo to dost smutný... Taky bych si to někdy mohla přečíst. :)

      Vymazat
  4. Já jsem celého Harryho 6ku a půlku 7ky četla nahlas bráchovi (i když česky), v době, kdy ještě odmítal číst. Čtení v angličtině mi ale dělá problémy, v jednom kuse se zadrhávám a mám pocit, že to "r"-ála-horká-brambora mi tam pak zní snad ve všech písmenkách. :D Takže fůra obdivu!
    A na Paměti imaginárního kamaráda se určitě podívám :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já netvrdím, že jsem to četla někomu a že mi bylo rozumět... Prostě jsem si potřebovala trénovat souvislou řeč, tak jsem sáhla po první věci po ruce. Ne, že by to bylo moc souvislé, taky jsem se zadrhávala :D

      Vymazat
  5. Gratuluju k fonetice! (i ke zbytku samozřejmě :-) ) Můj leden byl dost studijní, ale taky jsem jsem něco zvládla přečíst. Ono fakt pomáhá, když člověk nemusí chodit každý den do školy. :D Nejlepší byla asi Neměnnost leopardích skvrn, možná se objeví i recenze... :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju! Nakonec hodnotili hlavně písemnou zkoušku, jinak bych ústní asi neprošla. Ale uf. Hodně štěstí s vaší fonetikou v LS!
      Já jsem měla pocit, že do tý školy stejně pořád chodím. Když ne na zkoušku, tak na zapsání do indexu nebo na konzultace, a ty mají samozřejmě každý jiný den. Ale něco jsem přečetla v metru... Neměnnost jsem si teďka přidala do seznamu v knihovně, podívám se na to! :)

      Vymazat
  6. Gratuluji ke zkouškovému, ať jsou takhle úspěšné i všechny další semestry :) Fonetika zní nic moc, ale snad to je lepší než se zdá :)

    Kofolu jsem nezkoušela, píšu si ji na další zkouškové. Já spoléhám na černý čaj, ale zjistila jsem, že při celonočním učení selhává i ten a navíc mi pak škube v levém oku a vypadám jako blázen (což je u studia psychologie celkem nežádoucí vedlejší účinek, zvlášť, když k tomu člověk dochází na praxi na psychiatrii).

    4 přečtené knihy za zkouškový měsíc náhodou vůbec nejsou špatné skóre, kéž by to u mě bylo alespoň tak! ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Můj vztah k fonetice probíhal asi takhle:
      Začátek semestru - "Fonetika je boží!"
      Konec semestru - "Fonetika je na mě příliš boží"
      Po zkoušce - "Fonetika je boží ale už ji v životě nechci vidět"
      :D
      Černý čaj je můj denní nápoj, takže jsem vůči němu velice otrlá. V 11 si vypiju konvici čaje, a pokud nejsem přespalá, klidně ve 12 usnu. Potřebuju silnější kalibr. A Kofola je navíc sladká, což taky pomáhá v probuzení mozku :D Celonoční učení mi nedělá problém, já jsem noční člověk, horší je to s ranním vstáváním.
      Mně nevadí ani tak nízké číslo, jako fakt, že jsem si místy už chtěla číst, nebo prostě se jenom neučit a místo toho třeba zírat do stropu, ale nemohla jsem. V LS to bude ještě vypečenější, víc zkoušek, větší požadavky... ale baví mě to! :)

      Vymazat

Komentáře mě vždycky potěší, a snažím se dopovídat na všechny. Ale prosím, pokud použijete profil Anonymní, aspoň se na konci podepiště. Hodně Anonymních je pro mě matoucí :)