pátek 13. února 2015

Manifest unaveného čtenáře

Jeden z nejoblíbenějších citátů na Goodreads je „So many books, so little time.“ Tolik knížek, tak málo času. Vůbec teprve na internetu zjistíte, jak moc knížek ve skutečnosti existuje, a brzy vám dojde, že ani když budete žít zdravě, jíst jogurt a hodně sportovat, tak to prostě nikdy nemůžete přečíst. A ani nechcete. Ale přeci jen, těch knížek, které si chcete přečíst, je pořád víc než dost.
 
A tak se člověk snaží to všechno stihnout. Knihy kupuje, půjčuje od kamarádů, v knihovně, dostává na recenzi, a na každou přečtenou se objeví další dva díly v sérii. A pak se najednou přistihne, že má čtyřicet knih z knihovny, dalších třicet nepřečtených vlastní, z čehož některé čekají na přečtení už dva roky, a to jsem se na ně tak těšila. Ano, mluvím o sobě, nebudu se už schovávat za nic neříkající třetí osobou, stejně byste mi ji nikdo nevěřil.

Měla jsem, a do jisté míry stále mám, s tím problém. Neustále ve stresu, že musím přečíst tenhle recenzák a končí mi knihy z knihovny a já si přitom chci přečíst tu knihu, na jejíž vydání jsem čekala hrozně dlouhé, ale do toho neustále ten pocit, že nesmím, že musím číst něco jiného. Že musím

Je zvláštní, že jako správný teenager jsem vždycky skoro z principu nesnášela to, co musím, ale ze své nejoblíbenější činnosti jsem si za ty roky udělala tak velkou povinnost. Na podzim jsem tady psala o tom, jak mi přerůstá přes hlavu knihovna a jak chci svoji závislost na knihovnách dostat pod kontrolu. Myslím, že se mi to konečně povedlo, když vynechám odbornou literaturu, tak mám doma 4 beletristické knížky z knihovny! Po těch desítkách, na které jsem byla dlouho zvyklá, je to fakt pokrok, ze kterého mám radost a opravdu to plní svůj účel – když má člověk tak málo knížek, tak je prostě přečíst stihne, a odpadá stres z toho, že nestíhá.

Po úspěchu jednoho rozhodnutí mám v úmyslu zapracovat na druhé části, totiž na knihách, které čekají na přečtení. Původně jsem chtěla napsat, že je vlastním, ale to je další věc. Jsem knihomol proto, že mám ráda příběhy, nebo proto, že ráda vlastním knihy? Nedávno jsem viděla někde větu, v níž se pisatel vyjádřil, že se už nemůže dočkat, až bude danou knihu vlastnit. Ne přečíst, ale vlastnit. Řekla jsem si, že takhle to nechci. Ano, jsou knihy, jejichž zevnějšek miluju skoro tak jako vnitřek, ale… spíš s mírou. Tolik knih, které mi sedí na poličce, si už nejspíš nikdy nepřečtu. Přijde mi to trochu líto. Ano, jsem sentimentální a je mi líto knih, které nikdo nečte, protože mi přijde, že i jim to musí být líto.

Takže teď chci číst svoje knížky, které na mě chudinky čekaly a nebudu si kupovat nové. Pokušení koupit si Kvítek karmínový a bílý je sice velké, ale říkám si, že jestli tu knihu fakt chci, budu ji chtít i za půl roku. I nad tímhle jsem při rozmýšlení článku uvažovala. Osvědčilo se mi to nejen s knihovnou, ale i s mými knihami. Když si knížku poprvé přinesu domů, hrozně si ji chci přečíst, ale mám pocit, že nemůžu, protože nejdřív musím přečíst něco jiného. A než se k ní dostanu, tak zjistím, že už se mi do ní ani tolik nechce, a že mě podobný typ knížky nebaví tolik jako před rokem. Když nebudu mít tak velkou čekací listinu, tak se mi tohle nestane. Je to totiž velká škoda.

S oddalováním knih, po kterých chci hrozně sáhnout, souvisí další věc, a to je dočítání knih/sérií, které mě nebaví. Neustále vídám na internetu tvrzení, že někdo prostě nemůže nechat sérii nedočtenou, že každou knížku, nehledě na to, jak je hrozná, musí dočíst. Dřív jsem to tak taky měla, ale sekla jsem s tím někde po stu stránek Padesáti odstínů temnoty, kdy jsem si uvědomila, že do konce série mi zbývá nějakých tisíc stránek čtení, které mě z větší části nebaví. Odřekla jsem si dočtení Upířích deníků i Školy noci, po pokračování Selekce sáhnu jen pokud si z něčeho budu chtít udělat legraci, a neubírám si tak čas na čtení knih, které číst opravdu chci. Protože já ani nikdo jiný nic dočíst nemusí, když nechce. Protože čtení není povinnost, ale něco, co dělám, protože chci. (A teď samozřejmě vynechám všechny, co mají čtení v popisu práce nebo školy.) Taky mě odteď nestresuje, pokud za rok nepřečtu víc než sto padesát knih, pokud za měsíc přečtu čtyři, zatímco jiní zvládnou dvakrát tolik.

Jak vidíte, mám to celkem rozmyšlené. Tenhle článek píšu proto, že mám pocit, že s něčím podobným se potýká víc lidí než jenom já. (A ti bohové literatury, kteří mají pocit, že stíhají číst všechno, co chtějí, nechť jsou nám všem věčným vzorem.) Samozřejmě je to na vás, ale pokud máte pocit, že s něčím takovým máte problém a rádi byste ho neměli, mohli byste se třeba spolu se mnou řídit mou výzvou.

Abych to uvedla na pravou míru, bude to spíš anti-výzva, protože jediné předsevzetí, které jsem si letos dala, bylo nedávat si předsevzetí, nedělat si z věcí úkol, něco, co musím splnit. Takže… tady je můj manifest čtenáře, který už je unavený vší tou povinností, kterou si ze čtení sám udělal, a chce to změnit.

Pravidlo 1: Čtu proto, že mě to baví, ne proto, že musím.
Pravidlo 2: Čtu proto, že mě to baví, ne proto, abych pokořila svou roční výzvu na Goodreads.
Pravidlo 3: Pokud se mi nechce číst, jdu dělat to, co se mi chce. Čtení není povinnost!
Pravidlo 4: Pokud mě nějaká série nebaví, neplýtvám časem na její dočtení.
Pravidlo 5: Pokud mě nebaví nějaká kniha, můžu ji odložit nedočtenou.
Pravidlo 6: Pokud mám doma 30 nepřečtených knih, nepotřebuju si kupovat další. Pokud tu knihu fakt chci, budu si ji chtít koupit i potom. Šetří to místo i peníze.
Pravidlo 7: Nepůjčuji si v knihovně hromady knížek, když vím, že to nemůžu stihnout přečíst.
Pravidlo 8: Co chci číst si vybírám nejen podle obálky!
Pravidlo 9: Pokud vím, že už to nikdy číst nebudu, pošlu knihu dál.
Pravidlo 10: Nebudu rozčítat milion knih najednou. Buď to dočtu, nebo to nedočtu.

Samozřejmě, můžete si přidat/odebrat pravidla podle svého uvážení. Mně asi zůstane tahle svatá desítka a budu se snažit ji plnit. Povinné literatury mám dost ze školy, takže moje nepovinná bude opravdu nepovinná.

11 komentářů:

  1. S Tvým manifestem rozhodně souhlasím a budu se snažit se jím řídit. Mojí větší slabostí je ale na rozdíl od Tvých 30 knih na poličce moje e-knihovna. Ve čtečce mám tolik knih, že už o většině z nich ani nevím... Každopádně si nemůžu dovolit kupovat tolik knih z finančního hlediska, takže sáhnu po levnějších e-knihách.
    Jsem ráda, že jsi tento článek napsala a tím mě postrčila k tomu, abych se ovládala ještě trochu víc, než se o to snažím teď :)

    OdpovědětVymazat
  2. Díky za úžasný článek, potřebovala jsem si už delší dobu uvědomit tvých 10 pravidel. Mám to totiž úplně stejně, v poličce mi leží halda nepřečtených knih (na které se už dlouho chystám), na které nemám čas. Mezi tím se mi uvolní rezervovaná kniha v knihovně, na kterou jsem čekala celé měsíce ... No a dík tvým pravidlům si zkusím ten svůj živůtek nějak ujasnit :)
    http://milujemekihy.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
  3. Manifest, který mě vystihuje. :) Do tohohle roku jsem chtěla vstoupit s jiným náhledem na knihy a čtení jako takové a povedlo se. Minulý rok jsem propadla knižnímu blogerství, recenzákům, zkrátka books everywhere. Letos jsem se rozhodla zvolnit, začít číst tu stovku nepřečteného, co se mi vloni nahromadilo, užít si to. :)

    OdpovědětVymazat
  4. Gratuluju Anež! ;)
    Jak tak koukám na tu svojí polici nepřečtených knih, zjistila jsem, že opravdu všechny si chci momentálně přečíst, přestože tu některé mám už opravdu dva, tři roky. To je vlastně dost super!

    OdpovědětVymazat
  5. Opravdu výborný článek! Hodně vystihuješ mé pocity a myšlenky, které se mi poslední dobou honí hlavou, jop. :D :)
    Já jsem teď kvůli maturitě a přijímačkám téměř eliminovala své knihy půjčené z knihovny. Zrovna teď mám doma asi jen tři, mívala jsem jich vždycky minimálně tak dvacet. A docela dost mě to stresovalo a tak trochu i omezovalo, protože jsem musela číst to, co mám doma nejdéle a nemohla jsem číst to, co jsem zrovna číst chtěla. Když jich mám teď tak málo, je to naprosto úžasný pocit, taková volnost. :D Rozhodně plánuji podobný stav udržet i poté, co to budu mít všechno za sebou. :)
    Výzvu na GR jsem si letos nastavila na 50 knih. Jako asi by mi bylo nejlíp, kdybych výzvu nenastavila vůbec, ale zase se mi líbí, jak GR nabízí ten přehled přečtených knih v rámci té výzvy, to je pro mě fakt užitečné. Plus jsem si řekla, že těch 50 knih určitě dám. A když teď vidím, že jsem třeba 5 knih napřed, dělá mi to hroznou radost a dává mi to větší chuť do čtení. :D :)
    Co se týče kupování knih - poslední dobou nakupuji spíše knížky od mých oblíbených autorů, pokračování sérií nebo knihy, které jsem už četla, líbily se mi a mám nějaký důvod, proč je chci mít doma (jakože si je někdy ráda přečtu znovu). Výjimku udělám, když je nějaká jó hodně velká sleva nebo když mi nějakou knihu fakt moc doporučí někdo, jehož názoru věřím a mám s ním stejný vkus.
    Taky jsem v poslední době prodala nějaké knížky, u kterých jsem zjistila, že je prostě nikdy nebudu číst a jen se mi tu tak zbytečně válí. Vlastně pořád přemýšlím nad prodejem dalších knih - zrovna teď hodně zvažuji prodat celou Divergenci. Nemám nejmenší chuť Alianci číst a moc nevěřím, že by ta chuť někdy přišla. Plus si nemyslím, že bych znovu měla číst ty předchozí díly, na podobné knihy už mě přešla chuť. Ale zas je tu jistá nostalgie... Prostě dilema. :D
    Také jsem měla dřív pocit, že knihu nebo sérii musím dočíst. Už jsem se přes to naštěstí dostala, protože by to fakt bylo akorát tak mrhání časem.
    A to poslední pravidlo bych měla začít dodržovat. :D Sice jsem teď udělala radikální krok a vyházela jsem z aktuálně rozečteného všechno, co zrovna nečtu, ale pořád se plánuji k těm knihám vrátit. Většinou jsem je přestala číst proto, že jsem začala číst něco jiného a to bych fakt měla omezit. :)
    Ještě jednou - super článek! :)

    OdpovědětVymazat
  6. Ja som takéto rázne riešenie problému musela urobiť pred nejakým časom, lebo na všetko mi jednoducho nezostávalo dosť času. Chcem občas zájsť von, chcem sa už konečne aj učiť, chcem písať, občas variť, mám rozpozerané seriály, do toho čítanie a priznajme si to, už len vykecávanie na sociálnych sieťach zaberie dosť času. Knihy sú fajn, zbožňujem ich, ale nevidím žiadne zmysel v ich nenásytnom hromadí. Iba ma to zbytočne deptalo, keď som kukla na poličku a spočítala si, čo všetko nemám ešte prečítané. V čítačke som už neprečítané knihy radšej ani nekontrolovala, lebo to by ma asi kleplo. Aj v to-read liste sa mi všetko len hromadí a hromadí. Niekedy už nadávam na to, ako rýchlo dokážu autori písať a koľko kravín v dnešnej dobe vyjde. Keď som ešte nemala blog, nečítala som po anglicky, vtedy som zase naopak mňaučala, že nemám čo čítať a teraz je to presne opačne.
    S knihami, ktoré ma nebavia, sekne veľmi rýchlo a ani mi to nie je ľúto. Je proste príliš veľa dobrých príbehoch, v dnešnej dobe musíme byť vyberaví a neoplatí sa zabíjať čas pri hlúpostiach.

    OdpovědětVymazat
  7. Já to čtení už tolik neprožívám. Teda vždycky mě fascinují lidi, co za měsíc přečtou padesát a více knih, ale vím, že já to nikdy nezvládnu. Na GR jsem si dala challenge jednu knihu a už jich mám 21. Dala jsem si předsevzetí, že každý den budu číst alespoň jednu stranu a ne vždy u té jedné strany zůstanu, takže toho pak přečtu víc. Už jsem si tak nějak za ten měsíc na tohle zvykla. Každopádně hodně pomahájí dětské knihy, které se čtou snadno.
    Vždycky jsem trochu záviděla ostatním blogerům to množství recenzáků, ale teďka si říkám, že zas taková výhra to není - je to pak takové povinné čtení. Takhle si zajdu do knihovny, předem nevím, co tam potkám a prostě si půjčím to, na co budu mít v tu chvíli chuť.
    A nakupování knih? Tak určitě mám velmi dlouhý pomyslný seznam, ale na předních příčkách jsou další díly ze sérií, co mám doma. (Někdy si ten seznam budu muset napsat, abych si v tom udělala pořádek.)

    OdpovědětVymazat
  8. Super článok!
    Tiež som mala kedysi ten problém, ale liečim sa. :D Vlastne odkedy som začala chodiť do maturitného ročníka, už nemám veľmi ani čas čítať a keď sa už k nejakej knihe dostanem, je to povinná literatúra. Ale predtým som sa tiež často pristihla pri tom, že si z čítania robím povinnosť a veľmi sa mi to nepáčilo, takže som vlastne rada, že som bola nútená s tým seknúť. :D
    S nakupovaním kníh som nikdy nemala veľký problém, hlavne s finančných dôvodov, ale teraz sa mi už knihy na poličke trošku kopia, no stále ich nie je tak veľa a hádam ich po maturitách prečítam celkom bez stresu.
    Bez Challenge na GR si už neviem predstaviť život, nemám však problém ju znížiť, takže mi to stres veľmi nerobí. A nikdy si nedávam prehnané záväzky (tento rok slabých 25 kníh).
    Rozčítanú knihu väčšinou dočítam, pretože aj keď ma nebaví, stále verím, že nakoniec sa to ešte môže zlepšiť. Pri sériách taký problém nemám, no nestáva sa mi často, že čítam sériu, ktorá ma nebaví, lebo ak viem, že tá kniha, ktorú sa chystám čítať, je súčasťou série, musím si byť naozaj istá, že je to niečo, čo si naozaj chcem prečítať, aby so sa do nej pustila.
    Čo sa týka knižnice, to už je iný príbeh. Vždy som si požičiavala veľa kníh a už keď som si ich odtiaľ brala, vedela som, že nebudem mať čas si ich prečítať, ale už aj tu robím pokroky. Minule som tam bola vrátiť knihy, žiadnu ďalšiu som si nepožičala, lebo som vedela, že aj tak ju vrátim neprečítanú. Som na seba a svoje sebaovládanie hrdá! Len som zvedavá, ako dlho mi to vydrží. :D
    Každopádne, vďaka za článok. Pokúsim sa tvojimi pravidlami riadiť, môj život bude trošku jednoduchší.

    OdpovědětVymazat
  9. Perfektný článok a s tým manifestom súhlasím.:) Síce nie som v takých číslach ako ty, ale tiež mám niekedy pocit, že ma to čítanie valcuje... S tým, že je v poriadku nedočítať série a knihy, som sa zmierila už na začiatku strednej, ale takéto pripomenutie, že nečítam, lebo musím, sa vždy hodí. Tak hádam sa ti podarí toho držať.:)

    OdpovědětVymazat
  10. taky jsem si uz rikala, ze toho zacina byt nejak moc, do knihovny ted anechodim, ale mam recenze a kupuji knihy, a jak jsem se ze zacatku tesila na recenzni knihy, ted uvazuji, ze jich nebudu bravat tolik, protoze pak se musim nutit do cteni, abych to stihla v terminu a ne vzdy me dane knihy bavi... :-)

    OdpovědětVymazat
  11. Ach!! Nemůžu napsat nic víc, že mi mluvíš z duše!! Držím pěsti! :)

    OdpovědětVymazat

Komentáře mě vždycky potěší, a snažím se dopovídat na všechny. Ale prosím, pokud použijete profil Anonymní, aspoň se na konci podepiště. Hodně Anonymních je pro mě matoucí :)