čtvrtek 5. března 2015

J. A. Redmerski – Na hraně zapomnění | Proč? Za co?

Na hraně zapomnění je kniha, se kterou mám hned několik problémů. První pes je zakopaný hned v názvu, který by se asi nemohl být příhodnější, protože ho neustále zapomínám. Dalo by se říct, že co se týče Na hraně zapomnění, jsem už dávno za hranou zapomnění. Trpím totiž utkvělou představou, že se to jmenuje Na hraně věčnosti, což je název druhého dílu. Jak se podle mě má jmenovat pokračování se mě neptejte, pokud jsem to někdy věděla, tak jsem to taky dávno zapomněla. 

Dvacetiletá Camryn Bennettová se jednoho krásného dne sbalí a nasedne na autobus do Idaha – jen tak, protože už nemůže dál snést ubíjející všední realitu. A protože ji straší duchové minulosti. Nebyl by to správný román, kdyby vzápětí nepotkala Andrewa, který má naopak tragickou přítomnost, jede totiž za umírajícím otcem. Při pohledu na sebe ovšem oba protagonisté na tragédii víceméně zapomínají – on je totiž hrozně pohledný a ví to, zatímco ona je hrozně pohledná a neví to, není to náhoda? Ale jsou odhodlaní se do sebe nezamilovat, na mou duši! Jo, to známe.

Na hraně zapomnění (hele, já to napsala správně, a na první pokus!), je ukázkovým příkladem toho, co dneska vychází pod označením new adult. Je to tak dokonalá reprezentace svého žánru, až mi to místy přišlo absurdní a přitažené za vlasy. A to to začalo tak nevinně!  První půlku jsem si říkala, že to sice žádné terno není, ale za příjemnou oddechovku to s radostí označím.

Tři čtvrtiny příběhu byly za mnou a já uvažovala asi takhle:
Na hraně zapomnění si hraje na to, že je to hrozně hluboká kniha o svobodě, ale ve skutečnosti mám za sebou 300 stran (no dobře, 250, chvíli trvalo, než se potkali) o tom, jak se hrozně chtěj, ale mají nějaký neznámý důvody pro to, že nemůžou, takže je to akorát plný popisů sexuálního napětí uveličovaného chvílemi, kdy jedna z postav uvidí nějakou odhalenou část těla toho druhého, a občasnými zmínkami o tragické minulosti nebo současnosti, která je ale zas tak moc netrápí, když bez přestání myslej na to, jak moc se navzájem chtěj. Tak proč mě to vlastně baví? Čert ví.

Ne, opravdu se toho v knize tolik nedělo. A ano, opravdu mě to bavilo. Představuju si autorku, jak si užívá psaní, v klidu píše a pak si najednou uvědomí, že už má nějak moc stránek a měla by se přiblížit ke konci a dodat knize nějaké rozuzlení. Protože moje podezření, že je to nějak moc dokonalý a málo tragický (ale co by se asi tak mohlo stát na čtyřiceti stranách do konce?) bylo správné. I pravila autorka: protože je to teďka v módě, přidáme tam trochu dramatu. Jejda, teď mi ujela ruka. Nevadí, aspoň si čtenářky pobrečí.

Nevím, jestli u toho někdo brečel, vysoké průměrné hodnocení na Goodreads naznačuje, že asi jo, ale u mě nevěřícný výraz záhy vystřídal poměrně hysterický smích. Konec nejenže byl příšerně uspěchaný, navíc z něj mám pocit, že autorce při psaní někdo držel nůž pod krkem. Někdo jako Nicholas Sparks a jeho komplicka autorka řady románků z červené knihovny. Poslední stránky sedí k celé knize jako pěst na oko.

Proto jsem psala, že mi to přijde až jako absurdní reprezentace žánru new adult, protože v dnešní době mají všichni pocit, že new adult musí mít hrdiny s neznámou tragickou minulostí, spoustu emocionálního dramatu a slz, dramatický a přeslazený epilog o x let později, a nesmíme zapomenout ani na horké chvilky plné sexu, za které by se ani autorka regulérní červené knihovny nemusela stydět. A v těch posledních stranách si Na hraně zapomnění tohle všechno užije ve zvýšené dávce.

Na hraně zapomnění u mě mělo slušný potenciál stát se příjemnou knížkou. Po většinu čtení to opravdu příjemná knížka byla. Ale ten příšerný konec jakýkoli potenciál zamordoval, takže jestli mi nakonec nějaké slzičky ukáply, byly to slzy lítosti nad možností, že bych tuhle knížku brala vážně. Ubohý potenciál. Zemřel tak mladý, měl toho ještě tolik před sebou. Takže varování pro případné čtenáře této knihy: na začátku nečekejte mnoho, na konci čekejte příliš. A já mám doma aspoň krásnou obálku.

Autor/ka: J.A.Redmerski
Originální název: The Edge of Never
Série: Na hraně zapomnění, první díl
Datum vydání: USA: 2012 / CZ: 2014
CZ překlad: YOLI, Jana Jašová
SK překlad: Ikar, Peter Tkačenko
Počet stran: 400 v CZ, brožovaná
Cena: 299,-Kč
Moje hodnocení: 50%
Hodnocení na Goodreads:  4,32 při 98 135 hodnoceních

4 komentáře:

  1. Ta obálka je opravdu nádherná, ale pitomé konce nesnáším, takže do knížky nepůjdu :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Třeba by se ti to líbilo :D Ještě to má pokračování... :D

      Vymazat
  2. Mně se ta obálka hrozně nelíbí! =D Ale jak jsi napsala o tom až absurdně přetaženém konci, skoro mě zajímá, jak hrozné to bylo. =D Ale asi se raději inspiruji tvým příkladem a na tu knížku zapomenu, protože můj seznam na čtení je už pořádně dlouhý. ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, zapomeň! Kdyby tě ten konec zajímal, můžu ti ho soukromě někam vyspoilerovat, je to fakt zábavné :D

      Vymazat

Komentáře mě vždycky potěší, a snažím se dopovídat na všechny. Ale prosím, pokud použijete profil Anonymní, aspoň se na konci podepiště. Hodně Anonymních je pro mě matoucí :)