středa 25. března 2015

Jak (ne)funguje společné čtení | Rozlišujte džem a marmeládu

Dneska mi spolužačka řekla, že se o hodině nudila a tak si pročítala články na mém blogu. Okamžitě mě napadlo, že už se musela fakt hodně nudit, když se odhodlala k tak zoufalému kroku jako je čtení mých nesmyslných blábolů. Vzápětí mi bylo sděleno, že jsem poslední článek přidala 9. března, takže bych to měla napravit. A jelikož zrovna dneska mám všechny úkoly hotové (to je nějak podezřelé, že já na něco zapomněla?), tak se s vámi hodlám podělit o své další neurotické myšlenky.

Takže tímto zdravím Aničku a doufám, že se ještě dlouho na hodinách nebudeš nudit.

Jednou z výhod blogování je skutečnost, že záhy najdete další spřízněné knihomoly, kteří jsou schopni zhltnout tolik knih co vy, a dokonce snad i stejné knihy, jako čtete vy! A to si pak řeknete, že když už stejně čtete stejné knihy, proč je třeba nečíst ve stejnou dobu? Bude to zábava, budeme rozebírat, co si o knize v danou chvíli myslíme, budeme diskutovat o problematice korkových nástěnek a opakujícím se motivu marmelády. (Mimochodem, kdybyste narazili na nějakou knihu s opakujícím se motivem marmelády, chci si to přečíst! Ale ne, kdyby to byl džem. Jedině pravá poctivá česká marmeláda, ne ta „pseudo“ od Evropské unie, jo?)

Tak jsem se už několikrát s kamarádkami a jinými blogery pokoušela o společné čtení nějaké knihy. Má očekávání zoufale selhala. A to hned z několika důvodů.

Za prvé: čteme moc rychle nebo moc pomalu, ale zásadně ne spolu. Osoby B a V začnou číst večer před smluveným začátkem, kniha je čtivá, takže ji dočtou už ve chvíli, kdy se do ní osoba A počínala začítat.

Osoba H sdělí osobě A, že začíná číst domluvenou knihu, osoba A tedy začne číst, a když je na straně 100, ptá se osoby H na její postup a vzápětí vyjde najevo, že osoba H o několik dní později stále začíná číst. Osoba A souhlasí, že počká na osobu H, až se dostane na stejné místo, a pak se najednou ukáže, že je H na straně 200. Když jedna nebo druhá nebo třetí neumíme dodržovat rozvrh, který si stanovíme, tak jsme zásadně každá jinde, a nemůžeme si o knize popovídat, protože spoilery. Ale vždyť to znáte, jen ještě jednu kapitolu… Je to smutné, protože je to pravda.

Kdybychom seděly přímo vedle sebe, tak už vůbec nic nepřečtem.
Jsem totiž děsně ukecaná.
Další problém je, že ani já, ani nikdo z mých spolučtenářek neumíme pořádně rozebírat problematiku díla nebo opakující se motivy. Osobně si myslím, že je to tím, že jsme ještě nečetly tu epesní knížku s marmeládou, ale tak co se dá dělat. S prózou to sice u mě není tak tristní jako s poezií (zde je nejvýstižnější odkázat ke kamarádčině konstatování, že kdyby dostala tu či onu báseň k rozboru, asi by se rozbrečela), ale rozebírat literární motivy dokážu maximálně ve dvou odstavcích, a to jen když mám šťastný den. To pak dokážu vyplodit teorii zahrnující literaturu, psychologii, smysl života a ještě se dlouhodobě bavit tím, že se ji snažím aplikovat.

V průměrný den to vypadá spíš nějak takhle:

„Tak co, jak se ti to líbí?“
„Jo, dost. Co tobě?“
„Mně se to taky líbí.“

Moje představy o podnětné diskuzi si balí své saky paky a otevřeným oknem utíkají ven, protože je jaro a je tam hezky, tak nač se soustředit na něco tak neuchopitelného jako rozbory literatury?

Tak proč jsem to se společným čtením ještě nevzdala? Protože jsme si vybraly samé dobré klasické tituly, které chceme číst, a navzájem se pěkně motivujeme, abychom vůbec začaly číst. Minimálně v tomhle jsme uspěly. Asi bych si potřebovala domluvit s nějakou spolužačkou společné psaní esejí, které jsem měla odevzdat už před měsícem. Třeba bych je pak napsala. Ale radši ne, to by pak mohly dávat stejný smysl jako tohle.

Na konec každého blábolu se patří doplnit jakýsi závěr, takže mi dovolte se o něj pokusit: to společné čtení nám sice nejde, ale ty naše diskuze o všem (kromě vysoké literatury) a o ničem jsou nepřekonatelné a nepřekonatelně nesmyslné, takže to pochopitelně dává smysl. Stejně vás mám ráda, holky. Ale mohly byste se držet plánu, jo?! Dík.

Na závěr závěru ponaučení: když budete hledat smysl literárního díla a života obecně v marmeládě, moc daleko se nedostanete.

A teď mě omluvte, jdu vymýšlet hlubší zápletku povídky O Veronice a panu Obláčkovi. Název je čistě pracovní.

Co vy a společné čtení? Praktikujete ho nebo jste zastánci teorie  „každý sám za sebe“?

19 komentářů:

  1. Tomu říkám dlouhý článek:-D
    Společného čtení jsem se účastnila jen jednou. A to jsme o knihách ani nediskutovali. A pak čtecího maratonu. Což je asi lepší. Protože každý čte co chce. U společného čtení mi to nevyhovuje. Mám svůj seznam knih na čtení, a mění zrovna krátký, takže se nerada vracím k něčemu přečtenému a taky nebudu číst něco jen z donucení, abych se mohla do projektu zapojit.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dlouhý? Tenhle byl na mě docela krátký, mám i dvakrát delší :D
      Ale to zas ne, my si ty knížky vybíráme tak, abychom je všechny chtěly číst, žádné donucení :)

      Vymazat
  2. Ad první situace - slečny B a V by to dočetly dřív, i kdyby začaly ve správný den, protože to bylo v září a slečna A byla na rozdíl od B a V ve škole :D :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jo pořád. S tebou už ale spolu číst nechci, vždycky to dočteš dřív a já nerada prohrávám :D

      Vymazat
  3. Super článek, fakt mě pobavil :D A hlavně se v něm totálně vidím, přesně si popsal moje zkušenosti :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, že tě pobavil. Já jsem ho tentokrát psala hlavně proto, že se mi chtělo něco napsat, takže to moc nedává smysl, tak jsem ráda, že i nesmysly někoho baví :)

      Vymazat
  4. Ale no tak! Takové interní informace tady vypouštíš do světa! :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. My máme ještě nějaká tajemství? Nejdřív se vyzradí naše vypečená úvodní fotka, pak zveřejníš mou soukromou teorii, tak jakápak tajemství, hm? :D

      Vymazat
    2. O zveřejnění naší úvodní fotky jsem se nezasadila, za to nemůžu! :D

      Vymazat
  5. Tvé články mě prostě dokáží pobavit. :D Zvláštní, dneska se ve škole taky probírala marmeláda a džem, akorát v jiném smyslu. Knihy probírám většinou se ségrou, což je občas na vyrvání všech vlasů. Kniha je jedna a my jsme dvě, takže těžko se dá číst zároveň. Zatímco jsem knihu už dočetla a začala jinou, tak ségra ji teprve otevírá. Když je to naopak, vím, že se můžu těšit na spoilery - viz Aliance, jejíž konec ségra nepřekousla a musela se s ním se mnou podělit ještě dřív, než jsem otočila poslední stránky. Stává se i to, že té druhé četba strašně trvá, až ta první zapomene, o čem kniha vlastně byla, protože mezitím přečetla další dvě. Ale jinak je naprosto skvělé mít sourozence knihomola. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vidíš, to není náhoda! Vůbec to není proto, že marmeláda byla první věc, co mě napadla. Určitě to bylo proto, že jsem věděla o tom probírání marmelády a džemu. :D
      Jo, půjčování. To já taky funguju jako taková veřejná knihovna pro všechny své kamarády, ale většinou ty knížky přečtu jako první, to pak žádné spoilery nehrozí. Ne, že by mi zase tolik vadily, nějak mě to nežere :)

      Vymazat
  6. Já jsem to ještě nikdy nezkoušela, asi bych to nezvládla. Někdy nečtu skoro vůbec, jindy za týden tři čtyři knížky. :D A většinou nedokážu přesně definovat, jak se při čtení cítím. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Co při čtení, já kdybych dokázala dešiforvat, jak se cítím naprosto normálně... to by bylo nečekané :D To jsou pořád jen samé ambivalentní pocity a postoje, a kdo se v tom má vyznat! Natož pak při čtení, pf :D

      Vymazat
  7. Ja tiež plánujem spoločné čítanie nejakej knihy s kamarátkou už od jesene! A stále nám to nevychádza. :D Mne by stačilo keby sme obidve len začali čítať rovnakú knižku, nemuseli by sme sa držať aj rovnakej strany. Ibaže my sa nevieme zosynchronizovať ani v tomto. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to je hrozný problém, připravíte se tak o spoustu jiných následných problémů :D Hodně štěstí při dalších pokusech :)

      Vymazat
  8. Zase se haníš, když tvrdíš, že čtení tvých článků je zoufalý krok. Já čtu všechny tvé ,,nesmyslné bláboly", ale třeba recenze jen některé, protože většinou to nejsou typy knih, které čtu. To jen tak na okraj. :-) A společnému čtení nerozumím... :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale no tak, Karli, netvrď mi, že tenhle článek dává smysl. Psala jsem ho v jedenáct večer :D
      Už mám delší dobu v plánu ne zrovna recenzi ale článek, co by se ti mohl líbit víc, trochu vybranější současná tvorba :)
      A společné čtení přece praktikujeme ve škole na 19. století. "Tak, všichni jste to četli, jak tam je to a to?"

      Vymazat
  9. O společném čtení jsem slyšela, ale nedovedla si jeho průběh představit, každopádně bych jej jednou ráda zkusila, bohužel se mezi knihomoly asi nenajde tak pomalý čtenář jako jsem já :(. Ovšem kdo by měl zájem jsem na FB (tam se najdem všichni :D )

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já myslím, že se najdou všechny druhy čtenářů, jen se musí najít četba, která bude oba bavit :)

      Vymazat

Komentáře mě vždycky potěší, a snažím se dopovídat na všechny. Ale prosím, pokud použijete profil Anonymní, aspoň se na konci podepiště. Hodně Anonymních je pro mě matoucí :)