sobota 28. března 2015

Soman Chainani – Svět bez princů | Jak feminismus zdivočel



Škola dobra a zla byla pro mě jednou z nejlepších knih minulého roku. Prudce vtipná, originální, a protože mě už nic nenapadá, tak to znova zopakuju: originální a vtipná. Prostě mě to bavilo, takže není divu, že jsem se nemohla dočkat, až vyjde pokračování. Teď toho lituju, protože Svět bez princů končí ještě otevřeněji a já nemám po ruce třetí díl, takže pláču.

Musela jsem si jít spravit náladu čtením vtipných pasáží, doufám, že jste nečekali příliš dlouho. Tak teda popis děje. Bacha na spoilery z prvního dílu!

Sofie a Agáta se přeci jen dočkaly svého šťastného konce: porazily Školníka a utekly zpátky domů, do Gavaldonu, kde jsou pohádky jen na stranách knih. Šťastně na věky začíná. Nebo ne? Sofie je ve svém živlu, díky Agátině přátelství je teď dobrá a připravuje hru na motivy svého příběhu. Jen Agáta není ve své kůži, nemůže totiž zapomenout na Tedrose (pochopitelné, zcela pochopitelné). Co když si nevybrala ten správný šťastný konec? A dle pravidla pozor, co si přeješ, protože by se ti to taky mohlo splnit, a to tím nejošklivějším možným způsobem, se Sofie s Agátou vrací do Školy dobra a zla, až na to, že je tam všechno vzhůru nohama. Teď je to klučičí škola a holčičí škola. Holky objevily sílu feminismu a z princů jsou bezdomovci bažící po pomstě na těch, kdo to způsobil: Sofii a Agátě…

„Dokud jsou na světě holky, žádný dobro nebude!“ štěkl na něho Chaddick. „Jsme především muži!“
„Především muži!“ zopakovali Navěkové unisono.
„Můžeme zůstat vzhůru celou noc a už se nemusíme nikdy koupat! Můžeme pořádat večírky a nemusíme po sobě uklízet! Můžeme si označit teritorium jako psi!“ hřímal Chaddick. „A kdo nás zastaví?“
Už chápu, proč to tu tak smrdí, pomyslela si Sofie schovaná v koutku. (str. 163 – 164)

Svět bez princů je jako jízda na horské dráze a podobně zvratový byl i můj vztah ke knize v průběhu čtení. První stránky mě zklamaly. Až do strany 70 jsem se ani jednou nezasmála. Byla jsem zklamaná a už už jsem byla připravená povzdechnout si, že na první díl to rozhodně nemá, ale to bych se přepočítala. Ten začátek bylo jen ticho před bouří, ve chvíli, kdy se to rozjelo, byla kniha čím dál epičtější, humornější a zvrat číhal za každým rohem.

Naneštěstí pro mě na každým rohem nečíhaly jiné věci, třeba Tedros. Pro mě za mě by tam klidně Agáta se Sofií nemusely být, stačil by mi Tedros. To je takovej trouba. Ale sladkej trouba. Vždycky si něco špatně usmyslí, a pak s tím dělá zmatek. A já se pak nad ním rozplývám, což nejde dost dobře, pokud se objeví až někde v polovině. Zato ovšem ta druhá půlka s Tedrosem stála za to. Vlastně mi trochu mi připomíná Percyho, a všichni víte, jaký vztah mám k Percymu Jacksonovi. V případě neznalosti si račte doplnit informace, děkuji.


„Víš jak moc jsem se celý život snažila všem dokázat, že jsem víc než jen holka? A teď musím žít v hradě, který je holek plný! Škola by bez kluků prostě být neměla a to víme i my, které by raději umřely, než aby se kteréhokoli kluka jen dotkly.“
„Ale na plese Zla jsme s nima tancovaly,“ opravila ji Bledule.
„Ticho!“ zahřímala Hestera a otočila se zpět na Agátu. „Nikdo nemá rád kluky. Dokonce i holky, které tvrdí, že se jim kluci líbí, je ve skutečnosti nemůžou vystát. Kluci smrdí, moc mluví, všechno pokazí a mají pořád ruce v kapsách, ale to neznamená, že se bez nich ve škole obejdeme. To je jako tvrdit, že se ptakostlivci obejdou bez kostí!“ (str. 94 – 95)


No dobře, ale lhala bych, kdybych tvrdila, že mě na Světě bez princů baví jen Tedros. Taky mě baví, jak autor dokáže vzít stereotypy a proměnit je v něco, co je naprosto postavené na hlavu. V prvním dílu to byla hranice mezi dobrem a zlem, tentokrát vztah kluků a holek. Z poučného hlediska to ukazuje, že extrémy jsou špatné, a z čtenářského hlediska to prostě pobaví. 


Hrozně se mi též líbí, jak málo to je předvídatelné. Na to, že cílovou skupinou jsou spíš mladší čtenáři, dokáže kniha u čtení obstojně udržet a ne všechno lze odhadnout předem. A všechno provází ono neustálé váhání, zda je někdo padouch nebo jenom autor chce, abychom si to mysleli…


„Schované v průduchu vydržíte celé dny.“
„A kde se budu koupat?“ vypískla Sofie. „A co budu jíst?“
„Ty jíš?“ vykulila oči Bledule.
„Můžeme pro ten Fabulář poslat mého démona,“ dumala Hestera. „Ten by štítem určitě prošel.“
„A co když ho někdo chytí? Umře a ty s ním!“  zavrtěla hlavou Sofie. „Ale když se tak na tebe dívám, je to roztomilý nápad!“
„Mohla bych vás proměnit v zeleninu,“ přišla se svou troškou do mlýna Otylka. „Tu kluci přece nejedí.“
Dívky na ni upřely nechápavý pohled.
(str. 210)


Jsem přešťastná, že mohu říct, že Svět bez princů rozhodně netrpí syndromem druhého dílu. Kdyby nebylo slabšího začátku, tak bych asi řekla, že je lepší než Škola dobra a zla. Rozhodně je i vtipnější (porovnávala jsem množství založených ukázek) a závěrečná pasáž je dokonalá, no jen uvidíte, co zase Sofie provádí. Nakonec bych asi řekla, že obě knihy jsou tak nějak nastejno. Doufám, že třetí díl je ještě překoná. Rozhodně se na něj převelice těším, ten konec je totiž utrpení pro mé nervy. A Tedros, ach Tedros… Potřebuju víc Tedrose. 



Chtěla bych poděkovat nakladatelství CooBoo za poskytnutí recenzního výtisku!
Autor/ka: Soman Chainani
Originální název: A World Without Princes
Série: Škola dobra a zla, druhý díl
Datum vydání: USA: 2014 / CZ: 2015
CZ překlad: CooBoo, Magdaléna Stárková
SK překlad: není
Počet stran: 360 v CZ, vázaná
Cena: 329,-Kč
Moje hodnocení: 90%
Hodnocení na Goodreads:  4,12 při 3 394 hodnoceních

2 komentáře:

  1. Mám prakticky stejný názor :) z toho začátku jsem byla lehce rozpačitá, ale pak se to úžasně rozjelo a byla to paráda. Taky jsem plakala, že není další díl ještě :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To bude úplné moře slz, které všichni čtenáři vypláčou :D

      Vymazat

Komentáře mě vždycky potěší, a snažím se dopovídat na všechny. Ale prosím, pokud použijete profil Anonymní, aspoň se na konci podepiště. Hodně Anonymních je pro mě matoucí :)