středa 1. dubna 2015

Březnové shrnutí – tentokrát určitě trhnu rekord! Hm, tak ne

Při pohledu z okna to tak sice nevypadá, ale v březnu bylo hezky. Tak teplo, že jsem začala nosit jarní kabát. A teď je mi v něm zima. Ale nehodlám to přiznat! Byl to měsíc poněkud hektický, ale vlastně docela fajn. Nechala jsem se ostříhat, pak jsem byla nemocná (spousta času na čtení!), chodila jsem do práce, snažila jsem se nezhroutit ze školy a jednou jsem dokonce byla na autorském čtení Magnesie Litery. Byla jsem s kamarádkami v kině na Teorii všeho a předpremiéře Rezistence (první film úžasný, o druhém radši nebudu mluvit).

No a ke konci jsem se dala na psaní šťastných konců pro kamarádky, což byla zajímavá zkušenost a vlastně docela legrace. Psaní je stejně zvláštní věc. Občas prostě musím něco napsat, jinak mám pocit, že vybuchnu. Jako bych tomu textu dávala kus sebe. Když napíšu smutné věci, tak mě to pak míň trápí, a když píšu optimistické a legrační, tak je mi pak naopak smutno, jako bych tu veselost dala na papír a mně žádná nezbyla. Takže jsem teď po dvou šťastných koncích docela unavená a myslím, že nějakou dobu budu psát spíš vážně. Mám v plánu článek o české literatuře a o dětské literatuře a vůbec nevím o čem, ale něco psát rozhodně budu.

A teď už ke knížkám. V březnu jsem měla v plánu omezit přírůstky a návštěvy knihovny, což se mi více méně podařilo. Co se týče přírůstků, tak jsou 3 a hezky mi hezky ladí dožluta. První příspěvek je Anna a Anna od Charlotte Indenové, což je knížka, kterou jsem si vyprosila v Albatrosu, protože když jsem si konečně přečetla nějakou anotaci, které jsem rozuměla (originál je německy), věděla jsem, že si to prostě musím přečíst. Pak je tu Vesnický román od Karolíny Světlé, který jsem si stejně chtěla přečíst, a když jsem ho viděla v antikvariátu za dvacku, nemohla jsem ho tam nechat. A nakonec dárek k svátku od mé kamarádky, Nesnesitelná lehkost bytí od Kundery ve francouzštině! V češtině jsem to už četla, takže pokud tomu nebudu rozumět, můžu se tvářit nevyzpytatelně a dělat jakoby nic, protože už stejně vím, jak to končí. V knihovně jsem si půjčila jen 5 knížek a z nich jsem už 3 přečetla.

Jak už jsem psala, na začátku měsíce jsem byla nemocná a tak to se čtením za tenhle měsíc vypadalo náramně. Pak jsem se ale zasekla u Lolity, kterou jsem stále nedočetla, protože mě to nebaví – už jsem to kdysi četla a nedočetla, a zjistila jsem, že co se týče Lolity, stále asi nejsem dost čtenářsky vyspělá, protože to mám stejně jako před léty: první půlka fajn, a druhá mě nebaaa. Ale já to dočtu. Určitě. Někdy. Nakonec je tedy knížek „jenom“ 14, což můj rekord sice nepřekoná, ale číslo je to pěkné, takže jsem spokojená.

Kristiánova legenda, Točník od Klicpery a dvě dílka od Karla Hynka Máchy (Pražáci, víte, kde je v Praze kostel svatého Ignáce, nebo jsem vážně jediná blbá?): Máj a Obrazy ze života mého. Nejvíc se mi líbil asi Točník, to je tak správně tragické a rozhodně se to dá číst. Pokud byste někdy zatoužili po četbě z 19. století (i když chápu, že to se asi jen tak někomu nezachce), není to špatná volba. Máj nakonec taky není špatný, ale furt mu tolik nerozumím. V prvním dějství umře jedna postava a já si toho ani nevšimla, a když jsem to pak dočetla, musela jsem si zpětně hledat, kde že to teda umřela. Mám opravdu postřeh.

Takovou spoustu vážné literatury musím prostřídat s něčím odlehčujícím. Svět bez princů od Somana Chainaniho je pokračování mé oblíbené Školy dobra a zla a vůbec nezklamalo, tuhle sérii doporučuju! Moc se mi líbila i útlá knížečka S hlavou v oblacích od Katky Petrusové, která mi na polici seděla už přes rok, aby mi nakonec zvedla náladu v nemoci. Moc milá knížka, a pro mě určitě lepší než autorčina známější série o Bavettových. Trochu mě zklamalo Šepotání od A. G. Howard, které dneska oficiálně vychází a určitě bude naživo vypadat třeskutě krásně, ale obsah mě trochu zklamal. První půlka fajn, druhá je příkladem naprostého utopení potenciálu v rozbouřených hormonech dospívající hrdinky a otravný milostný trojúhelník. Achjo. Ale ta recenze bude!


Naopak hodně mě zklamala Zpověď od modelky a finalistky České miss Veroniky Kašákové. Příběh má rozhodně potenciál a fandím Veronice, co všechno překonala, ale proboha, psát neumí. Kdyby to tak za ni napsal někdo jiný… Velká škoda. A pravopisné chyby byla poslední tečka. To se mi prostě ani trochu nelíbilo.

Dále jsem přelouskala Nadějné vyhlídky od mistra britské literatury Charlese Dickense. Mělo to i slabší místa, ale celkově se mi to dost líbilo a hodlám si od Dickense v budoucnosti přečíst něco dalšího. Druhé město od Michala Ajvaze je magický realismus po česku a zajímavý pohled na Prahu, některé pasáže se mi líbily, ale bylo jich po málu, většinou mi to přišlo o ničem. Ale zajímavě psané o ničem.



Alexandru Berkovou jsem si vyhlédla na zadní obálce Nícení, k němuž napsala doporučení. Tak jsem si hledala, co napsala ona, a vybrala jsem si Temnou lásku. Zvláštní. Můj dojem po dočtení byl „Co jsem to právě přečetla??“, ale je to zajímavé a některé pasáže jsou opravdu hezké. Prevít na studiích je souborné vydání dvou knih Jana Jíchy – první z nich pojednává o autorově studiu bohemistiky, což znamená spousta situací, s nimiž se mohu jako takový student bohemistiky ztotožnit, první kniha je za milion hvězdiček. Druhá je o studiu na zahraniční univerzitě, bohužel zrovna na německé, takže jsem z toho tolik neměla, ale musím uznat, že autor je fakt rozený humorista.

A poslední kapitolou v mých přečtených jsou knížky pro děti. Jen jestli si nevymejšlíš od Sheila Silversteina je úžasná sbírka poezie pro děti, která zaujme i ty, kteří nemají rádi knihy pro děti nebo poezii. Je to roztomilý a milý a vtipný a hodím sem na ukázku nějakou básničku. Další knížka je The Parent Agency od Davida Baddiela, která vyjde v překladu na podzim a kterou budu číst ještě několikrát, protože na ní pracujeme v rámci předmětu Nakladatelské teorie a praxe, takže o tom ještě několikrát určitě uslyšíte. Zatím tedy jen to, že doporučuju, pokud máte rádi vtipné knihy pro děti.

No, a to je moje tečka za březnem. V dubnu budu číst dál. Překvapivě! Teďka o Velikonocích chci konečně napsat 2 eseje, co mi ještě chybí ze zimního semestru, a za odměnu, až to budu mít, si přečtu Aristotle and Dante Discover Secrets of Universe (sakra, tady při psaní tohohle názvu člověk úplně viditelně stárne, jak je to dlouhé). No, a pak se uvidí. A uvidí se i seriály, protože v dubnu konečně pokračuje Outlander a Game of Thrones, tak jsem na oboje zvědavá.

Jaký byl váš březen?

10 komentářů:

  1. Další zklamání v Šepotání? Ach jo, zatím jsem nečetla žádnou pozitivní recenzi a to jsem se na tu knížku tak moc těšila :(
    A jsem moc ráda, že se ti líbilo S hlavou v oblacích. Já mám Kateřinu Petrusovou strašně ráda, jsem si jistá, že by mě od ní bavil i vypracovaný televizní seznam :D
    Jinak já se taky moc těším na pokračování GoT a Outlandera :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já myslím, že nějaké pozitivní názory byly :) Třeba Bětce nebo Vendee se to líbilo, pokud vím.

      Vymazat
  2. recenze na Sepotani me zajima asi nejvic :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Už brzo bude, dneska nebo zítra :)

      Vymazat
  3. Na jakékoliv zmínky o seriálech Outlander a GOT jsem momentálně hodně citlivá, protože vždycky když je někde vidím, zorničky se mi rozšíří a jsem najednou děsně nadšená!
    Jsem hodně zvědavá na recenzi Šepotání. Já se na knihu docela těšila, ale po těch pár negativních názorech jsem si téměř jistá, že se mi to líbit nebude. Šanci tomu ale asi stejně dám.
    Jinak Máj skutečně není špatný, taky jsem ho teď v březnu četla (znovu po letech), ale doufám, že u maturity si ho nevytáhnu. Hlavně proto, že v tom spoustu věcí nevidím, třeba právě tu smrt první postavy.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Rozšířené zorničky? Že ty budeš fanynka? :D
      Státní maturita z češtiny je jednoduchá. Můj spolužák z Máje odmaturoval, třebaže, jak sám pronesl, z něj četl jen tu část, co byla na pracovním listu, který na potítku dostal. Neodmaturovat z češtiny by bylo fakt těžký, to zvládneš! :)

      Vymazat
  4. Já jsem se na to Šepotání tak těšila a vy na mě všichni s negativně laděným názorem? :D Ach jó. Podle tvého popisu to zní jako klasická YA, které mě poslední dobou už prostě moc nebaví. Asi to zkusím, když budu mít na podobnou YA náladu, no. :)
    Bože, jak jsi mohla přečíst tolik knih? :D Já vím, píšeš, že jsi byla nemocná, ale stejně! :D
    Na tu Zpověď jsem se chystala, ale asi mě to přešlo.
    Nadějné vyhlídky - už dlouho přemýšlím nad tím, že bych si to někdy přečetla. Jestli se ti to líbilo, tak to možná opravdu zkusím. :)
    Och, Prevít na studiích, to vypadá jako něco, co bych si mohla přečíst. :D
    Na Jen jestli si nevymejšlíš jsi mě úžasně nalákala už dřív, plánuji si to přečíst, jen to musím někde sehnat, když to naše knihovna nevede. :)
    A na The Parent Agency jsem fakt zvědavá!
    Doufám, že se ti příběh Aristotela a Danteho bude líbit. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já se na Šepotání taky těšila. Právě, klasické YA. Meh.
      To není tolik knih! Dřív jich bývalo víc :D
      Prevít na studiích má vzadu napsáno: Nevhodné pro profesory a aspiranty na vysokoškolské studium. Přečti si to třeba za rok, pak ti to bude připadat výstižnější :)
      Jen jestli si nevymejšlíš, sehnat! :D
      Já taky doufám, že se mi to bude líbit :)

      Vymazat
  5. no som zvedavá aký budem mať na šepotání názor ja. Je pravda že som zatiaľ čítala len negatívne ohlasy, neodradilo ma to a do knihy sa plánujem pustiť, hlavne kvôli skvelej obálke TheBookLady

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak aspoň máš menší očekávání, to nemůže nic zkazit :)

      Vymazat

Komentáře mě vždycky potěší, a snažím se dopovídat na všechny. Ale prosím, pokud použijete profil Anonymní, aspoň se na konci podepiště. Hodně Anonymních je pro mě matoucí :)