čtvrtek 30. dubna 2015

Charlotte Indenová – Anna a Anna | Anna kam se podíváš

Obě babičky mojí mámy se jmenovaly Anna. Já je nikdy nepoznala, ale odmalička jsem slýchala o „babičce Anně“. A taky pokaždé, když byli učitelé v koncích s mým jménem, zkoušeli to na mě s Eliškou nebo Aničkou. Teď mám sice mezi spolužačkami Ann hned několik, ale do minulého roku jsem s tímto jménem byla v kontaktu převážně skrze literaturu.  Všimli jste si někdy, kolik knižních hrdinek se jmenuje Anna? Anna krví oděná, Polibek pro Annu, Anna ze Zeleného domu, Anna: Krok do nového života, Anna Karenina. A další hrdinky, které to jméno nemají v názvu knihy. Možná měl John Green napsat spíš knihu Příliš mnoho Ann.

Anny zkrátka nemají konce. A já teď za dva dny přečetla knihu Anna a Anna. Vidíte, hned dvě Anny. Jedna je babička, druhá vnučka. Babička Anna přijede bydlet k rodině své dcery, a společně s vnučkou Annou tak mají volné pole působnosti, stanou se z nich pirátky! A jako správné pirátky si samozřejmě vyměňují dopisy přes černou schránku. Malá Anna píše o kamarádu Janovi, který se odstěhoval do Amsterodamu a který by možná mohl být něco víc než jen kamarád. Babička Anna píše o Henrim, muži ze své minulosti, o kterém nejdřív nikdo kromě malé Anny neví. Malá Anna píše i Janovi, babička Anna Henrimu nebo své levé noze.

Je to celá změť dopisů a já bych teď prosila sama sebe složit mezi papíry a do obálky, protože v papírovém formátu bych možná netrpěla citovým traumatem způsobeným událostmi téhle knihy.

„Nenechám Annu dělat nic, co bych neudělala sama,“ ujistila jsem svou dceru, Anna se rozvýskala radostí.
Bella si povzdychla a řekla: „No právě.“ (str. 47)

No dobře, zas tak horké to nebude. Ale rozhodně se nenechte zmýlit nakladatelstvím nebo jeho popiskem „pro čtenáře od deseti let“. Anna a Anna není ani v nejmenším dětinská knížka. Má v sobě spoustu hlubokých myšlenek, občas je úsměvná, ale častěji je tak trochu smutná. Neplakala jsem, ale místy jsem měla pocit, že mi srdce usedá. Není to krásný výraz, usedající srdce? Já vím, jsem malinko sentimentální, ale za to může ta kniha.


„No, ve skutečnosti si opravdu myslím, že za to člověk nemůže, když se zamiluje.“
Máma se zasmála, znělo to nezvykle hořce a mně přes teplý letní vzduch naskočila husí kůže.
Ale babička mluví dál: „Myslím, že nezáleží na tom, jestli se člověk zamiluje, spíš na tom, jak s tím naloží.“ (str. 102)

Poslední dobou mám pocit, že šťastné konce snáším bez námitek už jen v knihách pro děti. Tak proč je tolik dětských knih smutných? Asi aby připravily děti na těžkou realitu života. Ovšem myslím, že kdybyste plánovali dát tuhle knihu do ruky nějakému desetiletému čtenáři, pochybuju, že by ho čtení Anny a Anny vzalo tolik jako mě. Čím jsem starší, tím víc mě knihy pro děti dojímají. Svou jednoduchostí a pravdivostí. Vším tím, co se skrývá mezi řádky. Tím chci říct, svým obvyklým nesouvislým způsobem, že to je kniha pro děti. Ale nejen pro ně.

„Už nechci naříkat po tom, co nemám, ale radovat se z toho, co mám.“ (str. 148)

Byla by škoda, kdybyste Annu a Annu „odsoudili“ jakožto čtení pro děti. Vlastně mi to docela připomíná Jablečný koláč naděje, ten byl podobně melancholický a pěkný a úsměvný a dojemný. Dokonce to má taky pěkné ilustrace! (Mimochodem, s absencí ilustrací v dospěláckých knížkách se budu smiřovat ještě předlouho.) A Jablečný koláč se přece líbí, a to nejenom mně, věčné čtenářce knížek pro děti. A tohle se mi líbilo víc než Jablečný koláč, ještě jednou mimochodem.
„Milá babičko,
Nejsi stará.
Vždyť přece lezeš po stromech.
A stavíš sněhuláky.
Takže tak.“ (str. 41)

A koneckonců, mám pocit, že se mi líbí jméno Anna. A u jmen vždycky tak trochu záleží na osobě (či knižní hrdince), která ho nosí. Takže tak.

A musím přestat začínat věty tím „A“.

Chtěla bych poděkovat nakladatelství Albatros za poskytnutí recenzního výtisku!

Autor/ka: Charlotte Indenová
Originální název: Anna und Anna
Série: není
Datum vydání: Německo: 2013 / CZ: 2015
CZ překlad: Albatros, Tereza Pecáková
SK překlad: není
Počet stran: 176 v CZ, vázaná
Cena: 229,-Kč
Moje hodnocení: 85%
Hodnocení na Goodreads:  3,98 při 49 hodnoceních

6 komentářů:

  1. Tak tahle knížka mě opravdu zaujala. Sama mám sestru Annu, která své jméno dostala po prababičce. V přátelích na Facebooku se to Annami hemží, navíc je to mezinárodní jméno jako vyšité. :) Podívám se po ní, mám tuhle tématiku ráda. :)

    OdpovědětVymazat
  2. Taky začínám věty s "A". :D
    Je to smutný tak, že u toho budu brečet? Já nechci brečet u dětských knih, muž se mi pak směje. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tahle částice se prostě vecpe všude. A prostě taky. Někdy i do jedný. ...
      Jako... má to ten potenciál. Ale já jsem tu smutnou věc vlastně čekala, takže mě to pak nedostalo tolik. A pokud se muž bude smát, dej mu to taky přečíst. Ono ho to přejde.

      Vymazat
  3. Nikdy som si neuvedomila, koľko knižných Ánn/Anien/ako-sa-toto-skloňuje-help máme! Inak vydarená recenzia ako vždy, určite je to zaujímavé čítanie... Trebárs sa knihu niekde narazím.:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ako sa to skloňuje jsem taky řešila. Vyřešila jsem to stylem "nějak to napíšu a budu doufat v nejlepší". Nikdo si zatím nestěžoval! :D

      Vymazat

Komentáře mě vždycky potěší, a snažím se dopovídat na všechny. Ale prosím, pokud použijete profil Anonymní, aspoň se na konci podepiště. Hodně Anonymních je pro mě matoucí :)