Kerstin Gier – Druhá stříbrná kniha snů | Ušáček tě musí sežrat

Kerstin Gierová je u nás už zavedená firma. Nemusím ani říkat, že jsem se na její nejnovější knihu hrozně těšila, ale to bych pak neměla úvod, takže jsem to stejně řekla, mazané, že? Psaní úvodů bylo vždycky mou silnou stránkou. Na rozdíl od spánku. Spát se mi totiž zásadně nechce v noci, jedině ráno. A kafe nepomůže, jelikož ho nepiju. 

Zato Liv Silberová kafe pije po litrech, aby vůbec vydržela bdělá. Noci teď patří snovým schůzkám s Henrym, dokonalým klukem a nově jejím přítelem! Když se jim podařilo porazit šílenou Anabel, která chtěla z Liv udělat rituální oběť a přivést na svět jakéhosi démona, měli by už rozhodně mít klid. Chodba plná dveří do snů už bude navždycky bezpečná… nebo ne? Nejdřív děsivé šelestění, pak Senátor smrt a Livina sestra Mia chodí ve spaní po domě a dělá podivné věci. Navíc se Henry chová podivně a tajnůstkářsky. Ne, ne… Liv opravdu nebude mít moc klidu, a bude muset přidat i s množstvím vypité kávy. Jak řekla Anabel: tohle je teprve začátek…

Dubnové shrnutí – kam jsi tak rychle utekl, dubne?

Jak to, že už je květen? Nevím, jestli se mám radovat (mám ráda květen a bude knižní veletrh, dovolte mi nadšený výkřik – aaaaaaa!) nebo se děsit (zkoušky jsou za dveřmi a já pořád ještě nemám načtenou studijní literaturu, ba co hůř, ještě jsem ani nezačala). Ale stejně to není možné! Kdo ty dubnové dny sežral, přiznejte se! Před nedávnem byl přece březen, za kamna vlezem, duben, ještě tam budem, a co si teďka počnem s květnem? Na kamna už je přeci jen moc teplo.

Duben byl takový… metafyzický! Když jsem zrovna nebyla v práci (a že jsem tam byla hodně), tak jsem pořád nad něčím přemýšlela a rozjímala, no, a něco jsem už rozmyslela, něco ne, ale to je fuk, pojďme přestat myslet na blbosti a pojďme se přesunout ke knížkám.