pondělí 11. května 2015

Kerstin Gier – Druhá stříbrná kniha snů | Ušáček tě musí sežrat

Kerstin Gierová je u nás už zavedená firma. Nemusím ani říkat, že jsem se na její nejnovější knihu hrozně těšila, ale to bych pak neměla úvod, takže jsem to stejně řekla, mazané, že? Psaní úvodů bylo vždycky mou silnou stránkou. Na rozdíl od spánku. Spát se mi totiž zásadně nechce v noci, jedině ráno. A kafe nepomůže, jelikož ho nepiju. 

Zato Liv Silberová kafe pije po litrech, aby vůbec vydržela bdělá. Noci teď patří snovým schůzkám s Henrym, dokonalým klukem a nově jejím přítelem! Když se jim podařilo porazit šílenou Anabel, která chtěla z Liv udělat rituální oběť a přivést na svět jakéhosi démona, měli by už rozhodně mít klid. Chodba plná dveří do snů už bude navždycky bezpečná… nebo ne? Nejdřív děsivé šelestění, pak Senátor smrt a Livina sestra Mia chodí ve spaní po domě a dělá podivné věci. Navíc se Henry chová podivně a tajnůstkářsky. Ne, ne… Liv opravdu nebude mít moc klidu, a bude muset přidat i s množstvím vypité kávy. Jak řekla Anabel: tohle je teprve začátek

Druhou stříbrnou knihu jsem přečetla v rámci jednoho dne. Začala jsem krátce po půlnoci, skončila jsem též krátce po půlnoci. Mezitím jsem stihla spánek, učení a dokonce i večerní běh! Přečíst nějakých tři sta padesát stránek takhle rychle u mě není zrovna obvyklé, daří se mi to jen s obzvlášť čtivě napsanými knihami. A Kerstin Gierová mi už pošesté ukázala, že čtivé, to ona umí.

„Neeee! To fe Ufáškovi nelíbí. Jinou báfnisku! Tu spfáv­nou. Jinak tě mufí Ufášek sežfat.“ Otevřel svou velkou tla­mu a ukázal mi zuby.
„Jako závan větru už bych v Miině snu byla třikrát,“ za­litovala jsem. „Nebo jako veverka skrz škvíru na dopisy.
„To je tvoje báfniska. Teď tě mufí Ufášek sežfat.“ Chys­tal se překročit práh. „Ale Ufášek tě nemá fád. Ufášek má fád jen mrkfišku,“ dodal pak s triumfálním chichotem mi zabouchl dveře před nosem. (str. 171)

Další věc, kterou autorka nepochybně zvládá na jedničku s hvězdičkou, je humor. V některých pasážích jsem se opravdu řehtala z plna hrdla, rodina už to definitivně odepsala jako šílencův chechot. Druhá stříbrná kniha je prostě fajn počtení. Ani v těch nejtemnějších okamžicích to neztrácí onu příznačnou svižnost a odlehčenou atmosféru. Ideální knížka na oddech, dokonalé čtivo, pokud zrovna potřebujete vypnout a nemyslet na nic jiného než na rychle ubíhající příběh. Možná ubíhá až příliš rychle. Když jsem zavírala čtečku, nemohla jsem se ubránit postesknutí, že na další díl si zase pekelně dlouho počkáme. Vyjde v říjnu – ale v němčině. Na překlad do verze, jíž budu schopná porozumět, budu čekat ještě dlouho, předlouho.

„Rozhodně potřebuju ještě kožich z leoparda sněžné­ho,“ řekla za mnou B, a protože to byla perfektní nahráv­ka na rčení, které jsem měla moc ráda (I když v originá­le je místo sněžného leoparda ocelot.), ještě jednou jsem se otočila.
„Ále, prosím vás,“ řekla jsem, „jediný, kdo potřebuje kožich z leoparda sněžného, je sám leopard sněžný.“ (str. 260)

Ono je to vlastně ideální, přečíst Stříbrné knihy rychle a bez zamýšlení. Člověk jim pak rád odpustí, že akce jsou spíš menší a dramatické to moc není. Je to knížka hlavně na pohodu, ne na složitý a propracovaný děj. Na druhém dílu je to možná vidět ještě víc než na prvním, je takový spíš výplňkový. Ale Liv není otravná, milostný trojúhelník zatím nehrozí a celé je to tak… milé a pohodové, že to autorce ráda odpustím. Co odpustím, jak už jsem říkala, jsem ráda, že jsem mohla vypnout.

Malá a ne zcela bezvýznamná poznámka: když jsem se do čtení pouštěla, měla jsem pocit, že si z prvního dílu nic nepamatuju. Autorka to nenásilně shrnula a na zbytek jsem si vzpomněla sama. Sklerotici mohou být v klidu! Též si nepamatuju, jak moc se mi líbil první díl, ale právě teď mám pocit, že mi Druhá sedla ještě víc než První stříbrná kniha. Možná to bude tím, že jsem ji prakticky vdechla.

Nebudu to zbytečně natahovat, bylo by to jen plýtvání slovy. Druhá stříbrná kniha snů je přesně to, co čekáte od další Kerstin Gierové: pohoda, vtip, čtivost a přeci jen trocha napětí. A hlavně oddech. Já jsem moc spokojená.

Chtěla bych poděkovat nakladatelství CooBoo za poskytnutí recenzního e-booku!

Autor/ka: Kerstin Gier
Originální název: Silber: Das zweite Buch der Träume
Série: Stříbrná, druhý díl
Datum vydání: Německo: 2014 / CZ: 2015
CZ překlad: CooBoo, Tereza Pecáková
SK překlad: CooBoo
Počet stran: 360 v CZ, vázaná
Cena: 299,-Kč
Moje hodnocení: 75%
Hodnocení na Goodreads:  4,08 při 1 968 hodnoceních

5 komentářů:

  1. Super recenze, teď se nebojím to číst jelikož jedničku si zásadně nepamatuju vůbec :/ :D

    OdpovědětVymazat
  2. Já on ní zatím četla jenom Drahokamovou sérii, ale ta se mi líbila. Nebyl to žádný čtenářský skvost, ale jak sama píšeš - bylo to čtivé, vtipné a oddechové. Asi se tedy taky pustím do Snové série. :) Díky za skvělou (!!) recenzi, moc se mi líbí tvůj styl psaní článků a ráda se na tvůj blog vracím. :)

    OdpovědětVymazat
  3. Aaach, nemôžem sa dočkať čítania teraz.:) A ako sklerotika si ma potešila.:D

    OdpovědětVymazat
  4. Teším, keď si ju konečne prečítam 8) 1tka sa mi páčila, Kerstin Ger je skvelá 8) Trochu mi to prišlo "mladšie" ako Drahokamy, ale aj tak sa mi to páčilo a bolo to vtipné, takže 2ku už mám v hľadáčiku 8)
    Pekná recenzia.

    OdpovědětVymazat

Komentáře mě vždycky potěší, a snažím se dopovídat na všechny. Ale prosím, pokud použijete profil Anonymní, aspoň se na konci podepiště. Hodně Anonymních je pro mě matoucí :)