Šetřete naše lesy, říká dneska
kdekdo. John Green svým psaním našim lesům rozhodně neprospívá. Všechny jeho
knihy jsou tak úspěšné, že se dočkaly hned několika vydání, a ještě ke všemu je
půlka z nich tak dojemná, že člověk při jejich čtení spotřebuje málem
krabici papírových kapesníčků.
A když si stromy konečně
oddechnou, přijde do kin filmové zpracování Hvězd a kdekdo začne slzet nanovo.
Umím si tedy představit, že naše lesy se filmových Papírových měst (už jen ten
název zní děsivě, když je jeden strom) trochu bály. Ale můžou si oddechnout. Při
sledování Papírových měst hrozí maximálně tak slzy smíchu.
Z Papírových měst jsem se
vrátila maximálně spokojená a dost nadšená. Co se týče knižní předlohy,
Papírová města jsou u mě na druhém místě po Hvězdách. V případě filmu mám
dokonce pocit, že se mi PM jako film líbila ještě víc než filmové Hvězdy. Ale to ze mě možná mluví
bezprostřední dojmy. Každopádně je to přinejhorším tak nastejno.
Možná je to tím, že Hvězdy jsou v druhé
půlce tak citově náročné, takže je člověk vždycky dokouká s pocitem, že ho
někdo praštil po hlavě něčím těžkým a vymazal všechno štěstí na světě. A i když
to za to vlastně stojí, člověk je nakonec hlavně smutný. Papírová města jsou
naproti tomu od začátku do konce královsky vtipná a legrační. Nejdřív se člověk
párkrát zasmál. A pak přišly momenty, kdy se celé kino smálo z plna hrdla,
až se za břicho popadalo – snad několik minut. U mě došlo i na ty slzy smíchu.

A nejlepší moment byl ten, který
vám nemůžu říct, protože ho nikdo nečekal a chci, abyste byli stejně překvapení
jako my dneska. Snad nikdy se mi nestalo, aby celé kino unisono zahučelo wohooo. Až dodneška. Ach, to bylo super
epické! Nejlepších šest minut filmu!
Ne, že by ten zbytek za nic
nestál. O to se trojice kamarádů – Quentin, Ben a Radar – postarala až moc
dobře. Narážky na současnou popkulturu byly jen třešinkou na dortu jejich
všudypřítomných duchaplných konverzací – to se musí vidět. A slyšet. A Pokémon, gotta catch ‘em all!
Margo je Margo. Nedá se říct, že
by byla sympatická, ale to ona nebyla už v knize. A hlavně tam zase tolik
není. Papírová města jsou přece tak trochu Hledání Margo. Ale Margo není žádná
superhvězda, je to jenom holka. I když ji tentokrát hraje modelka Cara Delevingne.
Představitele hlavního hrdiny
Nata Wolffa si můžete pamatovat už z Hvězd, kde hrál Isaaca, a já jsem
s jeho výkonem i napodruhé spokojená. Jakkoli se za filmového odborníka
nepokládám, podle mě to zahrál dobře. Tentokrát dokonce pronesl i větu, kterou
by Isaac z úst nikdy nevypustil: „I’ll
see you!“
Vy můžete Papírová města vidět už
příští týden (premiéra je 23. 7.). Doufám, že se vám budou líbit stejně jako
mně. Já zvažuju, že na to do kina půjdu znova, protože jsem pořád ještě super
nadšená. Jak jste jistě z mých náhodných výkřiků, které jsem ze sebe
vysypala, pochopili.
Šíleně se na ten film těším a teď jsi mě ještě víc nalákala! :) Johnovy Hvězdy jsem ještě nečetla, protože nemám na depku náladu, takže zatím jsou pro mě Papírová města jeho nejlepší knížkou :)
OdpovědětVymazatTo jsem ráda, že jsem tě nalákala. :)
VymazatTak teď jsem děsně zvědavá, co je ten wohoo moment :D
OdpovědětVymazatChtěla jsem napsat uvidíš, ale jelikož jsem viděla fotku na FB, tak mám pocit, že už jsi viděla :D
VymazatJsem zase úplně mimo, protože Margo je prostě skvělá, jak jsem říkala :D Vlastně proč píšu komentář, když jsem ti i říkala, že Nata Wolfa prostě nemusím? :D Chci si přečíst knihu!
OdpovědětVymazat