neděle 19. července 2015

Jsem opravdový knihomol?

Kdybyste se zeptali lidí v mém nejbližším okolí, nejspíš by vám na tu otázku dali všichni kladnou odpověď. Je všeobecně známo, že Anežka čte hodně, rychle, odjakživa, pořád, až moc – a tak dále. Doporučuju všem okolo knihy k přečtení, občas si i hraju na veřejnou knihovnu, jako dárek mi vždycky nejvíc ze všeho udělá radost kniha. Když jsem maturovala z angličtiny a vytáhla jsem si jako otázku Velkou Británii, moje učitelka si posteskla, že je škoda, že to není literatura, že bychom si hezky popovídaly. A dokonce teď studuju na vysoké škole to, o čem jsem přesvědčená, že by mi mohlo dopomoct na cestě k vysněné kariéře v knižním průmyslu.

knihomol obecný
Někdy před pěti lety jsem působení svého knihomolství rozšířila i do virtuální sítě. Nejdřív prvních pár objevených blogů, pak Goodreads, další blogy, víc a víc a víc Goodreads; tenhle můj vlastní blog. Na internetu víc než jinde pochopíte, že vlastně nic nevíte, nebo v případě knih – že jich jsou mraky a nikdy nebudete mít přehled o všem, nikdy je nestihnete přečíst všechny, a že pokud si myslíte, že jste sečtělí, je to jenom známka toho, že jste ještě dost nepřečetli. „Kam se hrabu se svými přečtenými knihami na některé další čtenáře?“ říkala jsem si a říkám si dodnes.

Při vší lásce a úctě, kterou k internetové knižní scéně chovám, i ona má své mouchy – nebo aspoň věci, které mi více či méně nesednou. Jedna z nich jsou seznamy věcí, které dokážou pochopit jen „opravdoví“ knihomolové. Případně obrázky popisující znaky, podle kterých takového „pravého“ knihomola poznáte. Mám k nim tak trochu rozpolcený vztah. Na jednu stranu na nich skoro vždycky najdu nějakou věc, u které si říkám: „Ano, to je přesné!“. A na druhou stranu jsou tam věci, s nimiž se ztotožnit prostě nedokážu.

Co teď? Jsem teda ten správný knihomol, nebo nemám právo si tak říkat? Dá se vůbec knihomol rozpitvat a přesně popsat, když se ani literární vědci nedokážou shodnout na tom, co je to ta literatura? (Měla jsem letos dvousemestrální předmět, který začínal tím, že se nás přednášející několik prvních přednášek pokoušel uspat výkladem na téma „Co je to literatura?“. To vše v rámci přípravy na ještě palčivější otázky jako „Co je slovník?“ nebo „Co je to bibliografie?“. A pak to bylo už jenom horší. Pak přišli Janoušek s Papouškem a vedli spolu dialog.)

Ale zpátky k vlastnostem a názorům, které mi do opravdového knihomola zřejmě chybí.

Kniha není vždycky lepší než film. Pán prstenů, Pýcha a předsudek, Princezniny deníky, S láskou Rosie, Forrest Gump, The Vampire Diaries – ty všechny se mi víc líbily na stříbrném plátně a určitě jich bylo i víc. Někdy je to proto, že je ta kniha špatná a film lepší. Někdy jenom proto, že je ten film prostě ještě ještě lepšejší.

Neplatí pro mě automaticky, že čím je kniha delší, tím lepší. Někdy jsou dlouhé knihy prostě zbytečně dlouhé. Někdy jsou i krátké knihy moc dlouhé. A u některých mi sice je trošku líto, že už končí, protože jsou prostě skvělé, ale co když jsou tak skvělé i proto, že autor věděl, kdy má skončit?


Neumím číst série vkuse, takže mi čekání na další díly nepřijde jako taková muka. V 9 ¾ případů. Naproti tomu umím v pohodě navštívit knihkupectví, aniž bych si něco koupila. A nejen od té doby, co tam pracuju. S knihovnou už je to horší.

Ráda svoje knížky půjčuju kamarádům. A vlastně i bez dlouhých kázání o opatrnosti. Za kamarády mám přece lidi, kteří se ke knihám umí chovat, ne burany, co si jimi podloží nábytek. Mám jedinou podmínku: zákaz čtení ve vaně. Vlastně knížky půjčuju ráda až moc – tak moc, že lidé nestíhají číst, co jim napůjčuju.


A neplatí pro mě ani to, že ať už dělám cokoli, radši bych si četla. Nemám totiž radši knihy než lidi. A naučily mě to právě knihy. Knihy, ve kterých se píše o síle přátelství, o odvaze někam vyrazit, něco udělat, něco změnit, něco zažít. Už jste někdy četli knihu, která by končila „A pak, když se konečně zbavila všech lidí, kteří s ní chtěli jít ven nebo do kina, si šťastně četla až na věky.“? Já teda zatím ne. Většina knih je plná spíš ujištění, že se nemáte bát žít, protože to přes všechny překážky stojí za to. Jsou sice dny, kdy nechci nic víc než zalézt do postele s čajem a knížkou (většinou zrovna ve chvíli, kdy bych se měla učit…), ale některé zážitky s přáteli bych za den strávený čtením prostě nevyměnila.

Díky knihám jsem potkala spoustu lidí, na kterých mi záleží. Díky knihám si pak s těmi lidmi mám vždycky co povídat. Knihy mi pomohly se spoustou věcí, v mnohém mě inspirovaly. A knihy jsou i něco, čím se chci zabývat do konce života. Ale nejsou pro mě všechno.

Možná proto nejsem ten správný knihomol. Pravý knihomol. A nebo prostě jeden správný knihomol neexistuje. Existuje jenom spousta lidí, kteří hodně rádi čtou.

29 komentářů:

  1. Hezký článek, Anežko, ale já si myslím, že ,,pravý/správný knihomol" je hodně, řekněme nadbytečný termín, v podstatě docela k ničemu. Podle mě je jen ,,čtenář" a hotovo. A ten ,,čtenář" se liší člověkem od člověka jako se liší samotný člověk od člověka. ,,Existuje jenom spousta lidí, kteří hodně rádi čtou." - Ano, i takhle by se to dalo říci a toho se drž. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Takhle jsem to nějak myslela, Karli. Že nic jako pravý knihomol nakonec stejně není :)

      Vymazat
  2. Podle mě pravý knihomol neexistuje. Existuje pouze knihomol a tím se může nazývat každý, kdo má rád knihy. Nezáleží na tom, zda přečte dvě knihy za rok, nebo sto.
    Skvělý článek. Píšeš tak strašně dobře, že vždycky mrknu, najednou čtu poslední větu a mrzí mě, že už jsem na konci.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Páni, já se asi budu červenat :) Moc díky za pochvalu.
      Na internetu je celá ta tendence, že někdo je "true fan" - a že pokud něco neznáš, tak si tak nemůžeš říkat. Že někdo je true fan, protože to zná dýl. A to nejen u knih - u filmů, seriálů, hudby... Vždycky když to vidím, tak mě to trochu mrzí a trochu štve. Protože je to přesně jak říkáš.

      Vymazat
  3. To je super clanek, hodne se shodneme. Rozhodne neni kniha vzdy lepsi nez film, take zvladnu odejit z knihkupectvi bez knihy a knihy rada pujcim, ale chci je v poradku vratit :D A cekani na dalsi dil mi take ne vzdy vadi.
    I tak si ale myslim, ze tou laskou ke kniham knihomolem jsme, presne jak pise Lumos.
    Beauty of pink / Knižní regál

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju moc :) Myslím, že knihy chce vrátit v pořádku každý, komu na nich trochu záleží. Třeba ale můj táta je lajdák, co by si s nima ten nábytek klidně podložil. Tomu bych knihu nepůjčila ani za nic! :D

      Vymazat
  4. Ja keď prídem na net a vidím, koľko kníh prečítali iní ľudia a koľko som ich prečítala ja, mám z toho chvíľu depku. Ale potom si uvedomím, že zrejme väčšina z nich nezabíja všetok svoj čas písaním, ale len čítaním a hneď sa mi zlepší nálada. :D Je neskutočne ťažké rozdeliť si čas medzi písanie a čítanie, pretože keď napríklad píšem, neviem sa dobre vžiť do iného knižného sveta, lebo aj keď iba lepším v posteli alebo obedujem, naplno rozmýšľam o tom svojom svete.

    Podľa mňa nie je dôležité kto je aký knihomoľ. Ja sa sama ako knihomoľ beriem. Zbožňujem knižky, vždy sa mi rozsvietia oči ako svetielka na vianočnom stromčeku, keď nejaké uvidím alebo dostanem a rada o príbehoch hovorím. To mi stačí k tomu, aby som sa pokladala za knihomoľa.

    Inak ešte k tej maturite z angliny. Ja som si tiež vytiahla témy, ktoré sa netýkali tak celkom čítania, mala som tam len jednu otázku o role models, tak až tam som sa rozkecala o knižných postavách a môj profák, ktorý vie, že o knihách mu aj po anglicky vykokcem všetko možné, to zvrtol pekne na čítanie a ďalšie otázky sa ma už ani nepýtali :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Schválně jsem koukla, kolik máš přečteno a víš co, mně to pořád přijde dost. Vezmi si, že normální průměrný smrtelník přečte 3 4 knihy za rok a hned se budeš cítit líp :D
      Navíc to psaní. Jak já to znám! Když mně v hlavě straší nějaká myšlenka, tak prostě nemůžu číst, dokud ji nenapíšu, protože stejně v hlavě píšu a rozmýšlím, takže sice držím v ruce knihu, ale pak se přistihnu, že stejně zírám do blba. Já teda nejsem žádná velká spisovatelka (ve smyslu, že bych psala knihu), píšu jen povídky pro kamarády na pobavení nebo občas takovýhle nějaký článek - prostě mě to napadne, rozmýšlím, a nakonec to napíšu, ani nevím jak. Ale když člověk prostě píše něco svého, tak je jasné, že zrovna jsi v jednom světě a do jiného se ti nechce :))
      Naše učitelka trvala na tom, že mám dodržovat osnovu, takže jsem povídala pěkně o pohořích, městech a splavitelnosti řek. Ještě jsem měla mezi otázkami třeba Significant personalities - dala jsem tam Rowlingovou a Tolkiena a pak jsem se u toho pokaždé zas a znova dojala, když jsem si to četla :D

      Vymazat
    2. Aj to je pravda... ale tak ja sa nesťažujem. Som vlastne rada, že prečítam aspoň toľko. Ja mávam občas také obdobia, že sa mi chce len čítať a potom len písať a niekedy ráno čítam a večer píšem alebo opačne. Napríklad teraz, ako je brutálne teplo, tak pri predstave, že by som mala nad niečím rozmýšľať, sa mi idem uškvariť mozog, takže len čítam a to tak, že každý deň dám jednu knihu. O týždeň ma to prejde a to do knihy ani nekuknem a budem čučať iba pri Worde :D
      Tak ak máš nápad v hlave, nezáleží na tom, či ho vložíš do poviedky, alebo dlhšieho príbehu, vždy ťa tam doslova tlačí a musíš ho dostať von, lebo potom sa nevieš sústrediť na nič iné. Ja tomu veľmi dobre rozumiem a niekedy ma to štve. Lebo proste ideme niekam von alebo si chcem oddýchnuť pri nejakej dobre knižke a jediné, na čo sa viem sústrediť, je na príbeh, ktoré si v myšlienkach neustále spájam dokopy a snažím sa vyriešiť situácie, ktoré som zatiaľ nevyriešila. Občas je to brutálne vyčerpávajúce, ale to môj mozog aj tak nezastaví a ďalej si spriada svoje.
      Tak ja som mala z angliny jediná ťažšiu úroveň a počuli, že rapocem celkom obstojne, tak ma len nechali kvákať, keď som už raz začala. Vždy som nakoniec nejakým spôsobom skončila pri tom, že hovorím o knihách, o filmoch, o písaní alebo o blogovaní. A keďže tam nikto poriadne ani nevedel, čo to je recenzák alebo knižný blog, tak som vysvetľovala a celkom ich to bavilo. :D

      Vymazat
  5. Omlouvám se za anonymní profil, ale myslím, že pochvala stejně potěší :).
    Úžasný článek. Píšeš hrozně čtivě a i když je někdy článek delší, vůbec to nevadí.
    Často narážím na takové seznamy a vždycky (i když vím, že knížky mám ráda víc než kdokoli jiný) se trochu zarazím. Ale pak si uvědomím, že na tom vlastně vůbec nezáleží, protože většině v mém okolí je úplně jedno, jestli "mám doma víc nepřečtených než přečtených knížek".
    Mimochodem "V 9 ¾ případů." - skvělé!! :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To víš, že pochvala potěší, hrozně se teď červenám :))
      No jo, já vím, že píšu dlouhé předlouhé výlevy, ono se to vždycky tak nějak stane. Samo. To já ne O:)
      Opravdu to zhruba tak vychází na 9 ¾ :D Ten zbytek je čtyři pět knížek za rok, u kterých si po dočtení fakt řeknu, že tady by se ten další díl hned hodil.

      Vymazat
  6. Moc hezký článek, ostatně jako vždy.. Podle mě je knihomolem každý, kdo rád a hodně čte, nicméně věřím, že ten opravdový 100% knihomol prostě neexistuje, vždyť kdo by zcela dobrovolně vyměnil reálný život, za ten knižní? Podle mě nikdo.. Já sama se vždycky u těchto bodů zarazím, ale musím říct, že už se mi kolikrát podařilo vyjít z knihkupectví i knihovny bez toho, aniž bych si něco koupila či půjčila, nicméně si myslím, že nezáleží na tom, jak moc jsme knihomolové, důležité je, že máme rádi knihy a čtení! :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :) Já se momentálně už rok snažím omezovat knihovnu, a už to skoro bylo, ale měla jsem po zkouškách takovou radost, že jsem si zase půjčila až moc věcí. Jsem zkrátka nedokonalá a pořád musím něco půjčovat.
      Podle mě by se i někdo našel. Já sama jsem měla taková období, kdy mě okolí absolutně nebralo a chtěla jsem jen a jen číst... Ale už to tak nemám, a myslím, že většina knihomolů je na tom stejně, takže tohle mě vždycky praští do očí, to naprosté odmítání okolního světa. I když asi je to taky trochu nadsázka, těžko říct :)

      Vymazat
  7. Krásny článok! Akoby si mi z duše hovorila. Tiež milujem ľudí a čítanie nepovažujem za prvoradé. Milujem knihy a veľa čítam, ale okrem toho viem robiť tisíc ďalších vecí. A áno, aj ja kamarátom požičiavam rada knihy a furt ich niečo nútim čítať.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :) Nucení čtiva kamarádkám je moje výchozí nastavení :D

      Vymazat
  8. Podle mě je knihomol někdo, kdo má ke knihám vztah, nedokáže si představit, že by nečetl, rád se z knih dozvídá nové věci, dokáže se nechat knihou pohltit... Tato definice by se mohla táhnout donekonečna, takže to shrnu tak, že knihomolství je podle mě o tom, jak knihy vnímám a jak k nim přistupuji, a ne o počtu přečtených knih.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsi shrnula pěkně. Doufám, že z mého článku nemáš pocit, že knihomolství měřím počtem přečtených knih. To už je pak otázka sečtělosti, a to je něco trochu jiného :)

      Vymazat
  9. Skvělý článek. Já asi taky nejsem ten pravý knihomol. :D Stejně jako ty strašně ráda půjčuji své knihy kamarádkám. Baví mě to, že ty knihy cestují a nejsou jenom u mně. A když mi kamarádka vrátí je to jako kdybych dostala novou knihu :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jako kdybych dostala novou knihu :D Ano, to je přesné, hlavně když v polovině případů jí musím najít nové místo v knihovně, protože na to předchozí už mezitím něco přibylo (jsem oportunista a dávám knihy kam to zrovna jde :D )

      Vymazat
  10. Tak tohle se ti fakt povedlo :) Nemůžu říct, že bych se nějak výrazně přikláněla k tobě, nebo k většině, ale líbí se mi, jak jsi všechno odůvodnila a prostě se vší upřímností sepsala :) Nevím, jak bych definovala pravého knihomola. Knihy miluju celý svůj život, ale že bych byla nějak často postavená před dilema - půjdu ven s kamarády, nebo se na něco vymluvím a budu si číst...to fakt ne. Někdy mám náladu jen být doma a číst, ale nezapomínám žít svůj život.

    Co u blogerů nejvíc dostává mě je to, když zarytě tvrdí, že jsou přece úplně normální, nepatří mezi nějaké hrozné outsidery a asociály a pak se všichni houfně a se vší parádou ztotožňují s Cath z Fangirl a říkají, že se v ní úplně vidí. V té největší podivínce, která není půl roku schopná jít do jídelny, protože radši sedí u počítače a žije ve světě Simona Snowa :D :D To je prostě...směšný :D
    Super článek :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji ti :) S Cath je to složité. Rainbow Rowell se v ní povedlo stvořit něco, co hodně lidem promlouvá do duše (když to takhle nadneseně řeknu). Spoustu věcí s ní mám společného (a že to neříkám jen já o sobě, i kamarádky mi to říkaly) - kupříkladu když mluvíš o té jídelně, tak já jsem po roce vysokoškolského studia byla jednou v menze, a to někdy v březnu. S kamarádkou. Jídlo jsem si nedala, byla to moc děsivá situace :D
      Ale jedna z věcí, které s Cath společné nemám, je to, že já se sice nových lidí bojím, neumím je oslovit, ale nemluvit s nimi mě nedělá šťastnou. Takže když se rozkoukám, mám lidi opravdu ráda, a sedět jen zavřená v pokoji na koleji by pro mě byl mizerný způsob života. Vždycky to vydržím pár dní a pak už šílím.
      Netvrdím teda, že jsem úplně normální, ale upřímně, kdo je vlastně úplně normální.

      Vymazat
  11. Panečku, tomu se říká parádní promluvení do duše :D. Ne, teď vážně - naprosto s tebou souhlasím. To je jako když si někdo říká fotograf, protože fotí fotky, ale nenapadne ho, že FOTOGRAF ty fotky upraví. Nebo když si někdo řekne kynolog, protože psa naučil podávání packy, ale nenapadne ho, že KYNOLOGovi nejde jen o podávání pacek. A KNIHOMOL, to je oslovení, kterým se troufám si říct, nemůže pyšnit nikdo. Protože člověk nikdy nepřečte všechny knihy. Protože nikdy nebude mít všechny knihy světa ve své knihovně. Protože nikdy nebude hladovět kvůli tomu, aby přečetl co nejvíc knížek. Nikdo z knih nežije. Ale stejně, berme to takhle - když ti někdo řekne, že jsi knihomol, stejně ti to polichotí, a půjde jen o to, jak si to převezmeš :))). Moc hezký článek, těším se na další :))).
    Agi

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tos mě jen malinko špatně pochopila :) Já si myslím, že si nikdo nemůže říkat "opravdový knihomol", a tohle spojení se mi nelíbí. Vždycky když se někdo chlubí, že je větší fanoušek něčeho než někdo jiný - že on je ten orpavdový, a jiní ne. Ale knihomol, prostě knihomol, bez přívlastků, je někdo, kdo má opravdu rád knihy. Tak bych to viděla. Kynolog a fotograf už jsou potom víc profese, tam je opravdu potřeba trochu víc než jen amatérské nadšení - spíš teda u toho kynologa než fotografa :))

      Vymazat
  12. Mám knížky radši než lidi, ale neplatí, že ať dělám, co dělám, radši bych si četla. Není to přímá úměra. Mám knížky radši než lidi, občas, protože po mně nic nechtějí, nemluví na mě, když nechci a tak vůbec.

    Jo ale pravý knihomol, hm... Co takhle jenom knihomol? Ten totiž normálně existuje. A jsem to já a ty a všichni ostatní, kteří čtou a mají knihy rádi. Easy. Nevidím v tom nic složitého... Tyhle otázky pozérství jsou tak moc všude, že už mě vlastně ani nebaví přemýšlet nad tím, jak moc "true" něco je a jak moc je někdo jiný pozér...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ty musíš mít vždycky něco extra, viď? :D Já mám pořád radši lidi než knihy. U mě to přímá úměra je. Bez knih bych to asi (třebaže hooodně nerada) nějak přežila. Bez jiných lidí ne. (A nemluvím jen o otázce civilizačního přežití, že si neumím ulovit jídlo a tak.) Ale budiž, chápu, že to tak nemusí být u všech.
      Jenom knihomol - knihomol bez přívlastků - to je ta "spousta lidí, kteří hodně rádi čtou". A právě nemám ráda lidi, kteří tvrdí, že oni jsou ten "opravdový fanoušek/knihomol/whatever", zatímco nikdo jiný ne.

      Vymazat
    2. Proto tam mám to občas, žejo! Asi bych taky nemohla žít bez společnosti (rodinné, kyberšikaní a tak), ale zas mám ráda svůj klid a tak, no!

      A jako ignoruj je, jsou to trubkové, ti "nejtruenasvětěknihomolové" :-))

      Vymazat
  13. Tenhle článek je více než dokonalý, sedí na mě. Já nevím, co k tomu napsat, prostě vytrženo z mého myšlenkového kontextu. :)

    OdpovědětVymazat
  14. Takéto všeobecné fakty sú proste zlo.:D Skvelý článok.:)

    OdpovědětVymazat
  15. Já bych řekla, že ty jsi ten nejryzejší příklad knihomola a to právě proto, že si tohle všechno, co jsi napsala do článku, uvědomuješ. Navíc, když jsem viděla, kolik knih jsi přečetla za uplynulý rok...myslím, že máš ne právo, ale povinnost nazývat se knihomolem.

    OdpovědětVymazat

Komentáře mě vždycky potěší, a snažím se dopovídat na všechny. Ale prosím, pokud použijete profil Anonymní, aspoň se na konci podepiště. Hodně Anonymních je pro mě matoucí :)