pondělí 28. září 2015

Má oblíbená současná česká literatura | Část II. Autoři

Je tu druhý článek z mé krátké série o současné české literatuře. Píšu ho ještě před publikováním toho prvního, takže nemám ponětí, jak se vám ten první líbil, tak doufám, že aspoň trochu ano a nepíšu tohle zbytečně! Tenhle druhý článek by měl být o něco kratší, protože co se týče spisovatelů, mám přečteno vždycky spíš víc knih od jednoho autora než, jako v případě spisovatelek, po jedné knize od více autorek.

První část najdete ZDE.

neděle 27. září 2015

Má oblíbená současná česká literatura | Část I. Autorky

Současná česká literatura existuje! Já vím, taky mě to překvapilo. Českou literaturu má většina z nás zažitou jako tu starou klasiku, počínaje Národním obrozením, přes Babičku, Kytici a Karla Čapka až k Michalu Vieweghovi, a samozřejmě spousta jiných divných nebo i lepších věcí, na které jsem zapomněla. Ale čeští spisovatelé ještě nevymřeli, stále někdo tvoří a často jsou to zajímavé počiny, samotnou mě to loni překvapilo, když jsem jich tolik objevila. A stále objevuju.

Tady na blogu jsem začínala s YA knihami. Občas sem hodím i recenzi na nějakou dospěláckou knihu. Ale přestože teď česká literatura tvoří značnou část mého čtení, na blogu se soustředím pořád spíš na YA. Tímhle článkem (články) si to tedy vynahrazuji, a doufám, že se najde někdo, koho bude bavit číst i o knihách, které nepocházejí z cizích zemí.

A protože by to byl dlouhý předlouhý článek, rozhodla jsem se ho rozdělit na dvě části. V první části vám představím své oblíbené české autorky, ve druhém se zaměřím na jejich mužské protějšky. Takhle bude už jenom dlouhý. Vybrala jsem si věci, které se mi líbily, a těch pár, které mě ani trochu nebavily, jsem zlovolně vynechala. A do současné počítám věci, co vyšly po roce 2000 včetně, přestože normálně se tak bere cokoli po roce 1989.

pondělí 21. září 2015

Anna Todd – After: Polibek | Telenovela z vysoké

Hned první týden po vydání se u nás prodal celý náklad. Ale na velké úspěchy je série After zvyklá, když ji autorka zveřejňovala na Wattpadu, dočkala se prý miliardy přečtení. Tehdy ještě jako fanfikce na skupinu One Direction. Zřejmě mají víc fanoušků než se zdá. Já se mezi ně tak docela nepočítám, i když nejsem ani zarytý odpůrce. One way or another, do knihy jsem se pustila z důvodů chorobné zvědavosti. A taky jsem byla zvědavá na způsob, jakým současná autorka populární literatury kompozičně začlenila reference na literaturu kvalitní. Jo, to si budu říkat.

Tessa je hodná holka. Pilná studentka, která domů nosí samé jedničky, nenosí make-up a má přítele, který je milý a výborně si rozumí s její matkou. Právě se dostala na Washington Central University a už se nemůže dočkat, až začnou přednášky, aby se mohla začít učit dopředu. Její pečlivě nalinkované plány ovšem zhatí jedna skutečnost, na kterou se připravit nemohla. Její nová spolubydlící je z jiné sorty – červené vlasy, krátké šaty, tetování a parta podobně laděných přátel. Mezi nimi je i Hardin, při pohledu na nějž každá úzkostlivá matka znervózní. Okamžitě si s Tessou padnou do oka, dokonalý protějšek na každodenní hádky se totiž neshání snadno. A kdyby na sebe přestali křičet… nebylo by z toho nakonec něco víc?

neděle 20. září 2015

Maite Carranzová – Jedovatá slova | Kniha, co vás neotráví


Jedovatá slova jsem číst neplánovala. Nějak se však stalo, že se mi ta kniha ocitla ve čtečce, a ani jsem se nenadála a četla jsem ji. Co vám mám k tomu říct? Jsem člověk se slabou vůlí. A neustále připravenou čtečkou.

Bárbara Molinová ve svých patnácti letech zmizela. Co nejdříve vypadalo jako útěk z domova, se posléze ukázalo jako něco horšího. Teď by jí bylo devatenáct a nikdo už nevěří, že by ještě byla naživu. Nikdo nečeká, že se někdy vrátí – její rodiče, přátelé, ani komisař Lozano, který měl případ na starosti. Bárbara ale naživu je a jediným telefonátem obrátí celou situaci naruby. Kam zmizela?

Nevím, jak dlouho mi trvalo napsat předcházející dva odstavce, ale stihla jsem přitom vypít konvici čaje. Pěkně jsem se přitom zapotila, protože se mi nepsaly snadno. (Nebo to možná bylo jen tím horkým čajem.) Jedovatá slova jsou totiž detektivka, a ve chvíli, kdy vám dojde rozuzlení zápletky, je najednou všechno jasné a vy se ťukáte do čela, že jste to nepoznali dřív. A já se hrozně bála, abych nenapsala něco, co je moc očividné, něco, čím bych vám nemístně napověděla. Byla by to fakt škoda.

úterý 15. září 2015

Elizabeth Wein – Krycí jméno Verity | Příběh pilotky a špionky

Během čtyř a půl let psaní knižních recenzí jsem narazila na tři typy knih. Nejprve jsou tu knihy, které jsou tak dobré nebo tak špatné, že se o nich píše docela snadno. Pak průměrné knihy, o nichž není moc co říct. Kniha třetího typu je poměrně vzácná: je to TA kniha. Kniha tak jedinečná a zvláštní, že se o ní píše těžko, protože i když ve vás zanechala spoustu rozličných pocitů, žádný z nich není dost dobrý, když se je člověk pokouší zformulovat slovy. Krycí jméno Verity pro mě byla přesně taková kniha; recenzi jsem byla schopná napsat až dva roky po dočtení. 

Francie, 1943. Britská tajná agentka s krycím jménem Verity je zatčena gestapem. Po dnech hrozivého vyslýchání Verity přeci jen podléhá mučení a souhlasí, že nepřátelům prozradí vše, co ví o britském válečném úsilí. Má dva týdny a neomezené množství papíru, a nakonec ji tak jako tak zastřelí. Většina lidí by se nejspíš rozhodla jednoduše napsat veškerá fakta, na která si dovede vzpomenout; ne tak Verity. Ta se rozhodne sepsat svůj příběh, který je zároveň příběhem jejího přátelství s Maddie Brodattovou, pilotkou, která s Verity letěla do Francie – pilotkou, jejíž letadlo havarovalo jen pár minut poté, co z něj Verity vyskočila…

neděle 6. září 2015

Emily M. Danforth – The Miseducation of Cameron Post | „I just liked girls because I couldn’t help not to.“

Tenhle článek jsem začínala psát už nespočetněkrát. Buď půl hodiny sedím nad prázdným dokumentem, dokud to nevzdám, nebo nakonec cosi napíšu, abych to vzápětí zase smazala s tím, že ono cosi je vlastně velká pitomost. O některých knihách se nepíše snadno – vítejte ve světě knihy The Miseducation of Cameron Post.

USA, Montana, léto roku 1989. Cameron Postová přespává u nejlepší kamarádky Irene, když je najednou Irenini rodiče vzbudí s tím, že musí Cameron okamžitě domů. Ta cesta je pro ni jedna z nejdelších v životě: strachy se jí svírá žaludek a myslí jen na to, že to určitě vědí, vědí, co udělala  Když konečně dorazí na místo a Cameron se místo toho dozvídá, že její rodiče zemřeli při autonehodě, první věc, kterou pocítí, je úleva, protože se tím pádem nikdy nedozví, že jen před pár hodinami políbila dívku…

Kniha The Miseducation of Cameron Post (můj „pracovní“ český název je Převýchova Cameron Postové), rozhodně není jednoduché, nekomplikované čtení. Pokud jste pro ni ten správný typ čtenáře (i knížka si vybírá svého čtenáře), MoCP se vám dostane do hlavy a udělá tam nepořádek. A já nikdy na uklízení moc nebyla.

středa 2. září 2015

Červencové a srpnové shrnutí | Léto skončilo, prázdniny ne

Tak, a skončilo léto. Mám za sebou dvě třetiny prázdnin a musím říct, že tyhle dlouhé tříměsíční prázdniny mi docela vyhovují. Už druhý rok po sobě se prvního září nemusím divit, kam se ty prázdniny poděly! No jo, to mě čeká až za měsíc. Většina lidí má z léta plno zážitků a fotek z cest. Já se můžu pochlubit akorát dvoutýdenním pobytem na chatě a výletem do zoo ve Dvoře Králové, kde je to mimochodem moc hezké (viděla jsem dudky, a hned dva! Zážitek roku.). Jinak jsem se nejblíže památkám přiblížila asi ve chvíli, kdy jsem minulý týden viděla Tančící dům. Co se dá dělat, i tak si to léto užívám! A začala jsem se učit němčinu. Ich lerne Deutsch gern. Ráda, ale taky pomalu, protože se učím sama a jednou za čas, když se mi chce.

Na konci července jsem byla právě na již zmiňované chatě, dva týdny bez internetu, docela jsem si to užila. Bohužel jsem vám ale nemohla přidat měsíční shrnutí, takže to zase vezmu po dvou měsících, tudíž zase očekávejte něco delšího. I když se to pokusím vzít stručně.