středa 2. září 2015

Červencové a srpnové shrnutí | Léto skončilo, prázdniny ne

Tak, a skončilo léto. Mám za sebou dvě třetiny prázdnin a musím říct, že tyhle dlouhé tříměsíční prázdniny mi docela vyhovují. Už druhý rok po sobě se prvního září nemusím divit, kam se ty prázdniny poděly! No jo, to mě čeká až za měsíc. Většina lidí má z léta plno zážitků a fotek z cest. Já se můžu pochlubit akorát dvoutýdenním pobytem na chatě a výletem do zoo ve Dvoře Králové, kde je to mimochodem moc hezké (viděla jsem dudky, a hned dva! Zážitek roku.). Jinak jsem se nejblíže památkám přiblížila asi ve chvíli, kdy jsem minulý týden viděla Tančící dům. Co se dá dělat, i tak si to léto užívám! A začala jsem se učit němčinu. Ich lerne Deutsch gern. Ráda, ale taky pomalu, protože se učím sama a jednou za čas, když se mi chce.

Na konci července jsem byla právě na již zmiňované chatě, dva týdny bez internetu, docela jsem si to užila. Bohužel jsem vám ale nemohla přidat měsíční shrnutí, takže to zase vezmu po dvou měsících, tudíž zase očekávejte něco delšího. I když se to pokusím vzít stručně.

Přírůstků moc nebylo, snažila jsem se krotit. V srpnu to byla jenom druhá knížka Barbory Šťastné Jak jsem sebrala odvahu, kterou jsem měla na recenzi, a Žítkovské bohyně, které jsem dostala darem. V červenci toho bylo o něco málo víc, přišla mi totiž objednávka z konce června a abych oslavila, že knihy v pohodě přišly, ještě jsem si pro jistotu objednala další tři. Ehm. Takže mám doma Far From the Madding Crowd (vyšlo česky jako Daleko od hlučícího davu, ale mně se nelíbilo, že jde jen o paperback, takže jsem si to koupila anglicky. Jako paperback.) Dále Alice’s Adventures in Wonderland, čili mám teď doma českou verzi, českou převyprávěnou dětskou verzi a anglickou verzi. Už abych aspoň nějakou přečetla. Ne, dobře, tu dětskou jsem čítávala. Když jsem byla, však víte, dítě.


Dalšími přírůstky jsou The Miseducation of Cameron Post, což je úžasná kniha, a už mám asi pět stránek pokusů o recenze. Ty většinou končí mým frustrovaným povzdechnutím, že to zase nestojí za nic, po čemž následuje zavření dokumentu. Třeba to vyjde příště! Dále A Little in Love, což je knížka, o které jste asi nikdy neslyšeli, ale je to příběh Eponine z Bídníků, skvělé postavy, a prostě si to musím přečíst. Navíc ta knížka je fakt hezká! Poslední knížkou za tyhle dva měsíce je Peter Pan; zpracování z roku 2003 je jeden z mých nejvíc nejoblíbenějších filmů, tak jsem se konečně rozhodla přečíst si i knižní předlohu. Snad se mi bude taky líbit.

A teď k mým přečteným knížkám. Mohlo by jich být víc, kdybych se teď na konci srpna jaksi nezasekla a místo dočítání knížek nerozčítala milion věcí. Dohromady je to 29 knížek, což za dva měsíce není tak moc. V červenci jich bylo 15, v srpnu díky mému nedočítání knih 14, když budu počítat odbornou literaturu a rereading. Nejdelší jsou Bídníci (ono vůbec, Bídníci jsou asi nejdelší kniha, jakou jsem kdy četla a nevím, jestli to v dohledné době překonám). Pět hvězdiček jsem dala dvakrát, Bídníkům a klasice Jako zabít ptáčka, oboje v červenci. V srpnu se mi brilantní věci nějak vyhýbaly. V angličtině bylo 6 knih. Taky nějak málo. Hm.

Červenec a jeho vedra jsem začala spolu s Throne of Glass, který v těchto dnech vyšel česky jako Skleněný trůn u CooBoo (a na Slovensku u Slovartu). Hlavní hrdinka Celaena (čtěte: Selejna; aspoň přibližně) je nájemná vražedkyně. Fiktivní země. Kouzla, co jsou zakázaná (ale to přece nikdy nevyjde, zakázat kouzla, že?). Je to docela napínavé, čtivé a podle všeho se to v dalších dílech moooc zlepší. Takže to zkuste! Dále jsem se konečně dostala ke třetí knize s Charley Davidsonovou, Třetí hrob přímo před nosem. Stále stejně boží a vtipné. Tuhle sérii miluju. Předběžné varování jsem v knihovně vzala docela náhodou, nový Gaiman. Povídky. Většina z nich je dokonalá! Pár slabších se sice taky našlo, ale Gaimanovo psaní prostě zbožňuju.

Když už jsem u těch fantasy knížek, tak rovnou i sci-fi. Přečetla jsem druhý, třetí a čtvrtý díl jedné trilogie o pěti dílech, ano, znalci správně tuší, Stopařův průvodce Galaxií. Tedy Restaurant na konci vesmíru, Život, vesmír a vůbec a Sbohem, a díky za ryby. Boží série! Vtipná, nápaditá a nikdy nevíte, co se ještě někdy objeví. Já už teď třeba vím, proč si padající květináč myslel, co si myslel. A mám odpověď na všechno ve dvou číslicích.

Na některé knížky se člověk chystá roky, aby ho nakonec malinko zklamaly. Jeden den od Davida Nichollse jsem viděla loni na prvního ledna ve filmové podobě. Brečela jsem jako želva (a jéje, jak na celý rok, tak, fňuk, po celý rok? Kruci.) Kniha mě tolik nedostala. Líbila se mi, ale kromě jiného mě pořád hlodala myšlenka, že se toho tolik důležitého stalo v Ten jeden den. Začátek i konec… Ale četlo se to dobře. Trochu mě zklamal i třetí díl Jessicy Darling, Charmed Thirds. První dva díly byly skvělé a teď jsem se těšila na Jessicu na vysoké. Ale příliš mě neuchvátilo, že místo vysoké jsme se dočkali akorát průletu jejímu vysokoškolskými letními prázdninami a Vánocemi, takže vlastně škola žádná. Chyběl mi ten souvislejší příběh, který měly první dvě knihy.

Dear Nobody je skutečný deník dívky jménem Mary Rose. Je z devadesátých let, Mary Rose má cystickou fibrózu a opravdu na deníku poznáte, že je skutečný. Krátké zápisy, nesouvislé výlevy… budu muset napsat nějaký článek jenom o denících. Je to depresivní, a Mary Rose není moje krevní skupina, co se týče hrdinek, ale kniha je to působivá. Jak je Dear Nobody depresivní, tak je Landline pozitivní. Zatím nejnovější kniha Rainbow Rowell (ona se tak fakt jmenuje, žádný pseudonym, lidi!) je stejně tak ňuňu jako její předchozí. Tentokrát je hlavní hrdinka dospělá, ale polovinu příběhu tvoří vzpomínky na vysokou, a je znát, že tahle věková kategorie autorce sedne víc, mé oblíbené pasáže. Navíc se mi hrozně líbila zápletka. Favoritem zůstává stále Fangirl, ale víte co? Cath a Levi se v Landline mihnou! No tak vážně, přečtěte si to.

Trochu zvážníme – přečetla jsem dalšího Murakamiho, Na jih od hranic, na západ od slunce. Na Murakamim je něco, co mě hrozně fascinuje a zároveň něco, co mi vůbec nesedne. Takže jeho knížky stále čtu, ale pořád mi na nich něco… nestačí. Nevím. Pravda a láska je kniha od francouzské autorky Claire Legendre, takový autobiografický příběh z doby, kdy pobývala v Praze (a je zmíněn i náš Ústav translatologie, heč!). Krátké kapitoly, čte se to skvěle. Nejdřív jsem nevěděla, co si o tom myslet, ale nakonec mi to dost sedlo. Příšerně nahlas a k nevíře blízko mi zase moc nesedlo. Nápad super, určité pasáže fakt super, překlad super… jen mě to nebavilo číst. Podobné dojmy mám z Neměnnosti leopardích skvrn. Skoro se až stydím, že mě tahle dvě veledíla formy nechávají chladnou, ale je to tak. Pro mě obě spíš průměr.

Dobrý proti severáku je román v e-mailech, zahrnuje konverzaci dvou lidí, kteří se nikdy nepotkají, ale přesto se do sebe zamilují, právě přes ty e-maily. Přečetla jsem to rychle (když už jsem se do toho čtení pustila), ale přes otevřený konec nemám potřebu číst další díl. Asi se mi líbí takhle otevřený… může se stát cokoli. The Glass Room u nás vyšel jako Skleněný pokoj. Je to moje druhá kniha od Simona Mawera a musím říct, že třebaže se jeho knížky nečtou lehce, jsou fakt působivé. Příběh inspirovaný osudy brněnské Vily Tugendhat dokáže zaujmout. Doporučuju. V červenci jsem si přečetla i první knížku od Jo Nesbøho, v angličtině jsem pokořila Spasitele. Bylo mi řečeno, že s Harrym Holem je lepší začínat od prostředka série, a fakt jsem nelitovala. Spasitel byl úplně skvělý, takže mám teď v plánu se ke komisaři Holeovi vracet.


Kdo by to byl kdysi tušil, že nejlepšími knížkami mého léta se stanou klasiky? Jako zabít ptáčka určitě znáte, vítěz Pulitzerovy ceny, kniha zabývající se rasovými otázkami odehrávající se v USA 30. let – ale vyprávěna z pohledu malého dítěte. Myslím, že knih o toleranci není nikdy dost, a tahle je vážně moc moc hezká, čtivá, dojemná, skvělá. Zcela nejlepší knihou jsou jednoznačně Bídníci. První půlku jsem přečetla v květnu 2014, samozřejmě jsem to nestihla celé, a samozřejmě jsem si pak vytáhla tuhle jedinou knihu, co jsem nedočetla, u maturity… ale byla jsem ráda, protože to byla už tehdy má oblíbená kniha. Letos jsem tedy konečně dočetla těch epických 1480 stran. Nechci to moc roztahovat, byla bych tu do zítra, ale navzdory rozvláčným popisům, kterými autor prokládá akčnější děj, mě to bavilo. A nic jsem nepřeskočila. To už je co říct, ne?

Vesnický román Karoliny Světlé jsem měla v plánu už asi rok. Docela mě překvapilo, jak je to navzdory vesnickému tématu a stáří čtivé. Většinu knihy jsem si dělala legraci z hlavního hrdiny a jeho chování á la Mirek Dušín, ale pak mě konec dost překvapil. Světlou rozhodně nečtu naposledy. A nemám ráda Antošovu matku. Celé je to její vina.

Když jsme u postav, které nemám ráda, je tu samozřejmě Marta v roce vetřelce. Rok deníků ze života novopečené studentky bohemistiky na Filozofické fakultě, to jsem si prostě nemohla nechat ujít! Bohužel jsem Martu brzo začala nesnášet, protože je protivná a za většinu svých problémů si může sama. Ale něco vás prostě ponouká, abyste četli dál a dál, a nakonec vám jí i začne být líto… Jako jo, Soukupová psát umí. Ale doufám, že její další knížky jsou trochu méně nesympatické. Nemile mě překvapila i kniha Jana Folného Od sebe k sobě. Od autora jsem loni četla jeho povídkovou sbírku Buzíčci, která mě dost dostala. Ale pokud jste Buzíčky četli, vzpomínáte na trochu obtížně stravitelnou první povídku? Jeho prvotina je celá jako ta první povídka. A mě to nebavilo. Nakonec jsem dala místo jedné hvězdičky dvě, protože místy byl autorův skvělý smysl pro humor zpestřením mých útrap.

Zůstaňte s námi od Marka Šindelky jsem četla po výtečném dojmu, který na mě učinila jeho Mapa Anny. Tentokrát se obdiv nekonal, líbily se mi asi dvě tři povídky z celé sbírky, zbytek spíš nezájem. Zato jsem si teď v srpnu přečetla znovu Mapu Anny, protože jsem ji pak rozebírala v eseji. (K této eseji patří i odborná četba – Naratologie.) A na druhé a další čtení (něco jsem četla pořád dokola) mě Mapa Anny bavila ještě a ještě víc. Bližším zkoumáním se mi kniha nepřejedla, naopak!

Nakonec něco lehčího. Ještě to někdo čtete? :D O knihách Báry Šťastné jsem toho myslím v poslední době napovídala až dost, takže co se týče Jak jsem sebrala odvahu, jenom vás odkážu na recenzi a přidám další důrazné doporučení. Na konci srpna jsem pak přečetla ještě dvě Cimrmanovy hry, Cimrman v říši hudby, což mi přišlo zatím nejslabší ze všech her, a Afriku, která mě bavila. Co bavila, ale jmelí! Všimli jste si, co se letos urodilo jmelí?

A to je myslím zatím vše. Obrázek z filmových Bídníků nakonec. Jen tak. Že bych se na ně znova podívala?

Jaká kniha, kterou jste přečetli v létě, byla pro vás nejlepší?

16 komentářů:

  1. Landline a Cameron mám doma. Na to sa veľmi teším :3 :3

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Koukej se do nich brzo pustit :) Beru si to osobně, aby lidé tyhle knížky četli a milovali :D

      Vymazat
  2. Já jsem to náhodou přečetla! Akorát jsem mezi tím zapomněla, co jsem ti sem chtěla napsat... Ten chat a tak, víš jak.
    ...Už vím! Kde jsi stihla čtvrtého Stopaře? Jaká byla Naratologie? Mám si pustit Jeden den? Otázky, samé otázky!

    P.S. Pořád je mi smutně i za Oscara a Jansmu a jeho ne... (Krucifix, syndrom mít to na jazyku... Nedůvěryhodný asi není to slovo, že?) vypravěče!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kde? Nemyslelas kdy? No, někdy minulej tejden, asi. Teď tu mám ještě ten poslední, to jsem zvědavá, jak to tentokrát (definitivně) skončí. Naratologie boží, je tam všechno. Koupila bych si to, ale je to vyprodaný (v tiráži píšou náklad 300 kusů, aha). Máš si to pustit! Ale je to smutný.
      Nespolehlivý! Napiš Chromému, že se ti to stalo, chtěl přece ty statistiky, ne? :D

      Vymazat
  3. Smekám klobouk, žes v Bídnících nic nepřeskočila. :D A nejlepší byl pro mě tyto prázdniny Spalovač mrtvol. :) (

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Byla jsem v pokušení. Ale překonala jsem ho. I když teda nevím, kdyby ses mě zeptala, jestli bych ti o těch, víš jakých, pasážích byla schopna něco říct :D
      Spalovač mrtvol, jo? To mě zrovna moc nebavilo. Moc morbidní a depresivní...

      Vymazat
  4. Deutsch? Das gefällt mir! :)
    Na Bídníky se chystám teď během září, jsem zvědavá, jestli to přečtu, jestli to stihnu, protože na konci září to potřebuji mít dočtené... :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Eh, zas tak dobrá nejsem. Rozumím jen tomu "das" :D
      No, to hodně štěstí, já to četla hrozně dlouho. I když na to člověk má čas, stejně se to čte pomaleji než jiné knihy.
      Tak jo, nechala jsem si to přeložit. Jsem ráda, že se ti to líbí. Mně to taky baví :)

      Vymazat
  5. za léto jsem přečetla jen 8 knih a jednu rozečetla. A nejvíce se mi líbila asi Hranice nevinnosti od Abbi Glines. Moc gratuluju Tobě k tak obrovskému číslu a k tak skvělým knihám. Já se na Bídníky taky chystám a jsem moc ráda, že se Ti líbila kniha.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :) Osm taky není špatné číslo, záleží na tom, na co jsi zvyklá. Já loni přečetla o prázdninách mnohem víc, takže se mi to zdá málo, ale tak záleží na měřítku.
      Hodně štěstí s Bídníky! Chce to hlavně odvahu se do toho pustit, pak už to jde :))

      Vymazat
  6. Skleněný trůn, bitte sehr, ne Trůn ze skla :P

    A mrzí mě, že tě teda Jeden den nedostal, já mám tu knížku moc ráda. Mnohem víc než film. Ale možná je to tím, že jsem ji četla dřív, než jsem ho pak viděla. A když už člověk ví, jak to končí, zkrátka ho to tak nedojme. Protože v knížce mě to fakt dost překvapilo. A přišla mi mnohem míň černobílá, pokud jde o charaktery hlavních hrdinů.

    Jinak kopa knih, co bych si taky chtěla přečíst, takže to snad až tak důkladně pročítat tady u tebe nebudu, byla bych zas frustrovaná...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sorry, zmátli mě Slováci. Vy jste to sofistikovaně změnili, to jistě schválně! :D

      Mě to ve filmu taky překvapilo. Toho se jen tak někdo neodváží, že? Asi je to tím, že jsem to viděla jako první, no.
      Co třeba by sis chtěla přečíst? Já jsem taky frustrovaná. Většinou když se podívám na svůj výpis z knihovny. True story.

      Vymazat
    2. Nezměnili! Od začátku to byl Skleněný trůn :D

      A co bych si chtěla přečíst? Pořád dumám o Barboře Šťastný a Martě v roce vetřelce. První pro spoustu chvály, co na ni slyším, druhou pro přesný opak. Jako zabít ptáčka si chci přečíst už asi tisíc let, ale viděla jsem film, tak si nefandím, že se k tomu někdy v tomhle tisíciletí přiměju.
      Příšerně nahlas a k nevíře blízko! To chci fakt brzo!
      Neměnnosti leopardích skvrn! Taky v pořadí!
      Taky bych chtěla někdy konečně zkusit nějakého Murakamiho... nebo dospěláckou Rainbow Rowelovou.
      A tak :) Smutek přesmutek.

      Vymazat
    3. Ale já to myslela takhle - Thorne of Glass - tři slova - Skleněný trůn - kondenzováno, jen dvě slova! :D
      Barboru Šťasnou si přečti! To snad nemůžeš sáhnout vedle. My si s holkama vedeme její kult. Tak trochu.
      Co se týče Marty, tak jak jsme se o tom tehdy na veletrhu bavily s Bárou, tak po přečtení knihy plně souhlasím s ní. Fakt se to nedá.

      Vymazat
  7. Videla som tento príspevok v deň, keď bol publikovaný, uložila som si ho do záložiek a že "počkám, kým budem mať čas, toto si prečítam a slovo za slovom vychutnám ^^
    Cameron Post absolútne chápem, ja som bojovala s mojou recenziou asi dva mesiace - na jednej strane túžba o tom ľuďom povedať a na druhej také to "to sa nedá opísať, toto sa nedá opísať, moje slová nestačia".
    Na pokračovania Jessicy Darling sa chystám už tak strašne dlho -_- Ani som si nevšimla, kedy si to na GR čítala, zrejme mi osud nedopraje si na to spomenúť.
    A Landline som tak nejako úplne ignorovala, ale keď Cath a Levi, tak tedaaa... :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ooo... ale taky to tak občas dělám.
      Já si ke Cameron vždycky sednu tak plná odhodlání... Ale Hanka ji ode mě chce půjčit, takže už tu recenzi fakt musím napsat. Asi si půjdu udělat večeři a pak to zase jednou zkusím :)
      Já jsem to četla, když jsem byla na chatě mimo internet, takže jsem přijela a šoupla na GR asi 10 různých hodnocení, takže předpokládám, že to GR zeď trochu vyfiltrovala :D
      Landline!! <3

      Vymazat

Komentáře mě vždycky potěší, a snažím se dopovídat na všechny. Ale prosím, pokud použijete profil Anonymní, aspoň se na konci podepiště. Hodně Anonymních je pro mě matoucí :)