úterý 15. září 2015

Elizabeth Wein – Krycí jméno Verity | Příběh pilotky a špionky

Během čtyř a půl let psaní knižních recenzí jsem narazila na tři typy knih. Nejprve jsou tu knihy, které jsou tak dobré nebo tak špatné, že se o nich píše docela snadno. Pak průměrné knihy, o nichž není moc co říct. Kniha třetího typu je poměrně vzácná: je to TA kniha. Kniha tak jedinečná a zvláštní, že se o ní píše těžko, protože i když ve vás zanechala spoustu rozličných pocitů, žádný z nich není dost dobrý, když se je člověk pokouší zformulovat slovy. Krycí jméno Verity pro mě byla přesně taková kniha; recenzi jsem byla schopná napsat až dva roky po dočtení. 

Francie, 1943. Britská tajná agentka s krycím jménem Verity je zatčena gestapem. Po dnech hrozivého vyslýchání Verity přeci jen podléhá mučení a souhlasí, že nepřátelům prozradí vše, co ví o britském válečném úsilí. Má dva týdny a neomezené množství papíru, a nakonec ji tak jako tak zastřelí. Většina lidí by se nejspíš rozhodla jednoduše napsat veškerá fakta, na která si dovede vzpomenout; ne tak Verity. Ta se rozhodne sepsat svůj příběh, který je zároveň příběhem jejího přátelství s Maddie Brodattovou, pilotkou, která s Verity letěla do Francie – pilotkou, jejíž letadlo havarovalo jen pár minut poté, co z něj Verity vyskočila…

Krycí jméno Verity je opravdu neobvyklá kniha, obzvlášť proto, že Elizabeth Weinová nikdy neudělá to, co od ní zrovna očekáváte. Pokud čekáte, že bude kniha od prvních stran nabitá akcí a bude to pořádně odsýpat, budete zklamaní. Krycí jméno Verity není příběh o válce, je to příběh o přátelství, které náhodou vyklíčilo zrovna za války. Navzdory tomu i ve chvílích, kdy je válka na pozadí příběhu, pořád je tam, číhá v koutku mysli postav a připomíná čtenáři své hrůzy. Připomíná mu, co by nikdy neměl zapomenout.
„Bojíš ty se vůbec něčeho?“ zeptala se Maddie.
„Spousty věcí!“
„Tak schválně, řekni jednu.“
„Vyjmenuju ti jich třeba deset.“
„No tak spusť.“
Královnička si prohlédla své ruce. „Mám strach, že si zlámu nehty,“ pronesla kriticky. (s. 51)
Poté, co Verity krátce objasní svou současnou pozici, začne vyprávět příběh, který chce sdělit. Úvod je spíše pomalý a někdo by ho i mohl odsoudit jako nudný a rozvláčný. Autorka toho ovšem využívá k nastínění atmosféry příběhu. Čtenář si může jednoduše užívat Veritin styl psaní, který je, stejně jako mnoho prvků knihy, poměrně neobvyklý – hlavně proto, že i když Verity uvede vyprávění svým „vlastním hlasem“, většina ho je prezentována z pohledu Maddie a tím pádem Verity píše ve třetí osobě – dokonce i sama o sobě.

Pokud by někdo knihu odložil nedočtenou, přišel by o možnost zažít na vlastní kůži spoustu šokujících zvratů, které si Elizabeth Weinová pro čtenáře připravila v druhé polovině. Ta je ještě napínavější a hojnější na překvapující pasáže, srdceryvné pasáže a pasáže, které čtenáře přivedou do stavu, v němž už ho jen krůček dělí od infarktu. V postatě si kniha říká o dočtení na jedno posezení.
 
„Najít nejlepšího přítele je jako zamilovat se.“ (s. 65)
Krycí jméno Verity je příběh o přátelství, ale také o odvaze. Nedočkáte se toho, že by vypravěčka charakterizovala postavy jako odvážné, vlastně naopak; dokonce i první věta knihy je Veritino prohlášení „Jsem srab.“ Jejich odvahu vyjadřují činy, ne slova. Další neobyčejnost je naprostá absence milostné dějové linky. Tu najdete ve většině knih, i kdyby jen jako vedlejší. Ne tady. Autorka stvořila intenzivní příběh o důležitosti přátelství mezi dvěma silnými, nezávislými ženami, které nepotřebují muže, kteří by je zachránily, a které nepotřebují milostnou dějovou linku k vytvoření velkého příběhu plného malých i velkých statečných činů.

Elizabeth Weinové se podařilo napsat neobyčejný příběh o obyčejném přátelství, a povedlo se jí to tak umně, že vám bude připadat jako skutečný. Verity i Maddie působí tak opravdově, že je těžké uvěřit, že nikdy nežily, že si je autorka jen vymyslela, jak objasňuje v doslovu. A na druhou stranu musíte stále pamatovat na to, že víte jen to, co se Verity rozhodla napsat. Řekla pravdu nebo lhala? Koneckonců se stala špionkou proto, že je tak dobrá ve vymýšlení lží… Člověka to přinutí k zamyšlení a zpochybnění důvěryhodnosti všeho, co si přečetl. 

Ráda bych napsala něco hrdinského a skvělého, než vyletím k nebi, ale jsem tak hloupá a šílená strachy, že nejsem schopna nic vymyslet. Ani nedokážu zopakovat žádnou cizí odvážnou odpověď. Přemýšlím, co asi řekl William Wallace, když ho přivazovali ke koním, co ho pak rozervali na kusy. Napadá mě jen Nelsonova  věta: „Polib mě, Hardy.“ (s. 94)

Krycí jméno Verity je kniha, která s vámi ještě dlouho zůstane; ani po letech vás neopustí dojmy, které ve vás vyvolala. Je to kniha, na kterou nedokážete zapomenout. Zkrátka a dobře, Krycí jméno Verity je rozhodně kniha hodná přečtení, a až s ní skončíte, zkuste i volné pokračování Rose Under Fire.


P.S.: Varování na konec. ZA ŽÁDNOU CENU SI TO NENECHTE VYSPOILEROVAT!

Autor/ka: Elizabeth Wein
Originální název: Code Name Verity
Série: volné pokračování - Rose Under Fire
Datum vydání: USA: 2012 / CZ: 21. září 2015
CZ překlad: CooBoo, Petr Eliáš
SK překlad: není
Počet stran: 312 v CZ, vázaná
Cena: 349,-Kč
Moje hodnocení: 99%
Hodnocení na Goodreads:  4,10 při 43 321 hodnoceních

16 komentářů:

  1. Přesně jak jsme o tom mluvily - jsou knihy, u kterých je mi až do pláče z toho, jak bych se na ně měla třást... A přitom mě vůbec nelákají :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Seznamte se, Bětka, instakomentátor! (Neplést si s instagramkomentátorem, to jsem já.)
      Já to fakt nechápu. Že zrovna šedé tóny se ti líbily...

      Vymazat
    2. Já to taky moc nechápu, ale ten popis děje... Já nevím, mně to prostě nějak nic neříká :D Třeba budu příjemně překvapená, až si to přečtu!

      Vymazat
    3. Hlavně se tam opovaž najít pedofily :D

      Vymazat
    4. Ale to víš, že tam budou!
      (Tak jo, přesvědčila jsem sama sebe, že bych si to měla přečíst a vlastně se mi i docela chce, běda jak se mi to nebude líbit!)

      Vymazat
    5. Přesně tak, běda jak se ti to nebude líbit. Budu tě chodit strašit ty víš čím!

      Vymazat
  2. Já se tak strašně těším, až si to KONEČNĚ přečtu!
    Dneska nejspíš nepůjdu spát!
    A Bětka ať si trhne! :D

    OdpovědětVymazat
  3. Jo, po té jsem pokukovala.
    TY knihy jsou vzácné, třeba tahle bude i MOJE.:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Doufám, že ano. Tuhle knížku totiž skoro nikdo nečetl, a já chci, aby se všem líbila tak jako mně!

      Vymazat
  4. Knížka vypadá fakt dobře, už se nemůžu dočkat, až se do ní pustím! :)

    OdpovědětVymazat
  5. Tak teď se neuvěřitelně moc těším až si knihu přečtu. Krásná recenze :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju. Doufám, že se ti bude kniha líbit!

      Vymazat
  6. Ta knížka vypadá fakt dobře a všechno, ale co mě hlavně překvapuje, je, že dokážeš napsat recenzi dva roky po dočtení. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak u většiny věcí by to nešlo, většinou to bývá problém i měsíc po dočtení. Ale tohle se ve mně tak usadilo a tak...
      Bla bla bla, poetické vysvětlení. Skutečné vysvětlení - potřebovala jsem napsat recenzi do školy, na něco, co jsem četla v angličtině. Při prohlížení své poličky "read in English" jsem velice rychle zjistila jedno - v angličtině jsem četla samé romantické blbosti, a tahle kniha je prostě serióznější. Tak jsem tu recenzi napsala. Když člověk musí, všechno jde :D A když už jsem ji v té angličtině měla, jenom jsem ji sem na blog přeložila... Takže tak.

      Vymazat

Komentáře mě vždycky potěší, a snažím se dopovídat na všechny. Ale prosím, pokud použijete profil Anonymní, aspoň se na konci podepiště. Hodně Anonymních je pro mě matoucí :)