neděle 6. září 2015

Emily M. Danforth – The Miseducation of Cameron Post | „I just liked girls because I couldn’t help not to.“

Tenhle článek jsem začínala psát už nespočetněkrát. Buď půl hodiny sedím nad prázdným dokumentem, dokud to nevzdám, nebo nakonec cosi napíšu, abych to vzápětí zase smazala s tím, že ono cosi je vlastně velká pitomost. O některých knihách se nepíše snadno – vítejte ve světě knihy The Miseducation of Cameron Post.

USA, Montana, léto roku 1989. Cameron Postová přespává u nejlepší kamarádky Irene, když je najednou Irenini rodiče vzbudí s tím, že musí Cameron okamžitě domů. Ta cesta je pro ni jedna z nejdelších v životě: strachy se jí svírá žaludek a myslí jen na to, že to určitě vědí, vědí, co udělala  Když konečně dorazí na místo a Cameron se místo toho dozvídá, že její rodiče zemřeli při autonehodě, první věc, kterou pocítí, je úleva, protože se tím pádem nikdy nedozví, že jen před pár hodinami políbila dívku…

Kniha The Miseducation of Cameron Post (můj „pracovní“ český název je Převýchova Cameron Postové), rozhodně není jednoduché, nekomplikované čtení. Pokud jste pro ni ten správný typ čtenáře (i knížka si vybírá svého čtenáře), MoCP se vám dostane do hlavy a udělá tam nepořádek. A já nikdy na uklízení moc nebyla.

The Miseducation of Cameron Post v žádném případě není kniha, kterou budete mít přečtenou rychle. Je to kniha dlouhá svým počtem stránek i popsaným obdobím. Cameron na stránkách postupně roste, dospívá a mění se. Zamilovává se – ne jednou, ne dvakrát a už vůbec ne najednou. Současná literatura pro mládež se nás z větší části snaží přesvědčit, že každý člověk má jen jednu osudovou lásku (a toho třetího do milostného trojúhelníku), a pokud možno ji potká už na střední – není čas ztrácet čas! – což ve skutečnosti příliš neuvidíte. MoCP má všechno: nesmělou první lásku, tak trochu osudovou lásku, krátké úlety a zkrátka celou škálu vztahů, na které naše výmluvná společnost ještě nenašla ustálené (krátké) pojmenování.

„Jamie will go with you if you ask him, even if he doesn’t really want to.“
„Coley, I don’t really want to.“
„But I do, and we’re friends, and this is the sort of thing friends do for each other,“ she said with a kind of earnestness that maybe would have been laughable if I wasn’t so much in love with her. (s. 133)

Co v knize naproti tomu nenajdete: typické knižní lamače srdcí v podobě nevyléčitelných nemocí, války a smrti všude okolo. Přesto se autorce povedlo vyvolat ve mně čtením obrovskou úzkost, protože něco na Cameron a jejím osudu člověku srdce láme. Ta nespravedlnost. Zaprvé, Cameron má mrtvé rodiče. To člověk ještě přijme s kamennou tváří. Ale zadruhé, Cameron má věřící tetu a devadesátá léta minulého století, které nebylo zdaleka tak shovívavé a tolerantní jako tohle. Ne, že by na sobě tohle století pořád nepotřebovalo pracovat. Takže je zatřetí, totiž že Cameron má ráda holky a prostě si ohledně toho nemůže pomoct, velký problém.

Přes to všechno není Cam obětí svých okolností, nepropadá depresím, nechová se schválně sebedestruktivně. Je prostě taková, jaká je – není svatoušek, není nešťastná hodná holka. Cameron krade v obchodě, kouří marihuanu a lže své tetě. Autorka Cameron nelituje přímo. Ale její slova se postarají o to, že vy ji litovat budete. Litovat a nenávidět lidi, kteří za to můžou. Kteří mají pocit, že můžou druhým diktovat, co je správné. Kteří se ohánějí plesnivými starými texty, které si vykládají tak, jak se jim hodí, aby mohli říct, že některá láska je zločin. Že takováhle láska je nepřirozená. Běhá mi z toho mráz po zádech. Jak může být láska špatně? Špatně jsou spíš takoví, kteří něco takového tvrdí. Člověk si nemůže vybrat, do koho se zamiluje.

„…and there I was sending the wrong signals to the right people in the wrong ways. Again, again, again.“ (s. 158)

Na téma homosexuality existují ne lepší, ale rozhodně přístupnější knížky. Třeba Aristoteles a Dante odhalují záhady vesmíru, kniha, kterou jsem četla chvíli před MoCP a moc se mi líbila. Zatímco Aristoteles a Dante je příběh o tom, jak se vyrovnat sám se sebou (což je samo o sobě dost těžké), MoCP je o tom, jak se vyrovnat sám se sebou (včetně faktu, že rodiče zemřeli) ve světě, kde téměř všichni (a to včetně opravdu blízkých lidí) říkají, že je na vás všechno špatně. To, co jste, je špatně. Je špatně, koho máte rádi. Jako byste si mohli pomoct. Jako by ta volba byla na vás. A protože jste se rozhodli špatně, jste teď extra špatná osoba.

Vlastně se mi líbil i konec. Nedal mi odpověď na všechny otázky, ale přesto mám pocit, že cosi ukončil a uzavřel. Co bylo potom? Odpověď je krásná i děsivá zároveň: mohlo být naprosto cokoliv. Je jenom na vás, čemu se rozhodnete věřit. A především: v životě žádný skutečný konec není. Je jenom místo, kde přestanete vyprávět.

Pokud hledáte krátké, dynamické čtení, u kterého si budete mezi zběsilým otáčením stránek okusovat nehty napětím než se dostanete k rozuzlení a rozhřešení všeho, hledejte dál. MoCP je dlouhá kniha s velkým příběhem, ale jeho velikost spočívá i v jeho obyčejnosti. Aristoteles a Dante je kniha, za kterou se postavím a řeknu, že se nejspíš bude hodně lidem líbit. U MoCP si tím jistá nejsem, sice bych chtěla, aby si ji každý přečetl, aby se všem líbila, ale moje intuice mi říká, že to tak spíš nebude.  Není to kniha pro každého. Je pro vás?



Autor/ka: Emily M. Danforth
Originální název: The Miseducation of Cameron Post
Série: není
Datum vydání: USA: 2012
CZ překlad: není
SK překlad: není
Počet stran: 470 v AJ, hardback
Moje hodnocení: 98%
Hodnocení na Goodreads:  3,96 při 10 975 hodnoceních

4 komentáře:

  1. Hm, já myslím, že by to i byla kniha pro mě, jenže jakmile má něco přes 300 stran, tak už se mi do toho nechce. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A nechceš ji půjčit? Teda až mi ji vrátí Hanka, které tu knihu půjčím v úterý :D

      Vymazat
    2. To bys byla hodná. :) Ale upozorňuju, že čtu hrozně pomalu. :D

      Vymazat
  2. Na túto knihu sa veľmi teším. Mám ju doma, ale ešte som sa k nej nedostala. Ale myslím, že sa mi bude páčiť :D

    OdpovědětVymazat

Komentáře mě vždycky potěší, a snažím se dopovídat na všechny. Ale prosím, pokud použijete profil Anonymní, aspoň se na konci podepiště. Hodně Anonymních je pro mě matoucí :)