neděle 27. září 2015

Má oblíbená současná česká literatura | Část I. Autorky

Současná česká literatura existuje! Já vím, taky mě to překvapilo. Českou literaturu má většina z nás zažitou jako tu starou klasiku, počínaje Národním obrozením, přes Babičku, Kytici a Karla Čapka až k Michalu Vieweghovi, a samozřejmě spousta jiných divných nebo i lepších věcí, na které jsem zapomněla. Ale čeští spisovatelé ještě nevymřeli, stále někdo tvoří a často jsou to zajímavé počiny, samotnou mě to loni překvapilo, když jsem jich tolik objevila. A stále objevuju.

Tady na blogu jsem začínala s YA knihami. Občas sem hodím i recenzi na nějakou dospěláckou knihu. Ale přestože teď česká literatura tvoří značnou část mého čtení, na blogu se soustředím pořád spíš na YA. Tímhle článkem (články) si to tedy vynahrazuji, a doufám, že se najde někdo, koho bude bavit číst i o knihách, které nepocházejí z cizích zemí.

A protože by to byl dlouhý předlouhý článek, rozhodla jsem se ho rozdělit na dvě části. V první části vám představím své oblíbené české autorky, ve druhém se zaměřím na jejich mužské protějšky. Takhle bude už jenom dlouhý. Vybrala jsem si věci, které se mi líbily, a těch pár, které mě ani trochu nebavily, jsem zlovolně vynechala. A do současné počítám věci, co vyšly po roce 2000 včetně, přestože normálně se tak bere cokoli po roce 1989.

KATEŘINA TUČKOVÁ (1980)
Vyhnání Gerty Schnirch (2009), Žítkovské bohyně (2012)
O Kateřině Tučkové jste už určitě slyšeli. Její Žítkovské bohyně patřily v roce 2012 k nejprodávanějším knihám a za sebe můžu potvrdit, že si to fakt zaslouží. Kniha se zabývá historickým tématem, bohyněmi ze Žítkové. Základní dějová linka vychází ze skutečných událostí, ale v konečném důsledku jde o fikci. A je to hrozně čtivé. Žítkovské bohyně jsem přečetla velice rychle a nemohla jsem se dočkat, až se dozvím, jak to dopadne. Rozhodně to není komplikované čtení a pokud byste s českou literaturou chtěli začít, tenhle román vůbec není špatná volba.
Vyhnání Gerty Schnirch kritika hodnotí lépe, ale u mě přesto vítězí Žítkovské bohyně. VGS je totiž velice, převelice pochmurná kniha, s depresivním tématem. A happy-end v otázce vysídlení českých Němců taky nikdo nečeká, že? Pořád jsem ale ráda, že jsem si to přečetla. Ale jednou mi to stačilo.

JANA ŠRÁMKOVÁ (1982)
Hruškadóttir (2008), Zázemí (2013)
Jak byla tvorba Kateřiny Tučkové čtivá a „příběhová“, tak je Jana Šrámková spíš sousto pro milovníky jazyka. Její knížky jsou tenké a plné úvah, květnatých přirovnání, metafor a náznaků, ze kterých nějaký ten příběh musíte teprve sestavit. Čtenářsky je to náročnější, ale když už se do toho ponoříte, je to potěšení číst. Víc se mi líbila Hruška, už jenom proto, že jsem ji četla po kouskách, takže jsem si ji fakt vychutnala. Zázemí jsem četla v době, kdy nebylo na práci nic jiného než čtení, takže jsem se toho asi až moc přejedla. Pokud hltáte jednu YA knihu za druhou, Jana Šrámková nejspíš nebude to pravé čtení pro vás, pokud ale občas sáhnete i po něčem náročnějším, minimálně tu Hrušku vám doporučuji všemi deseti. Ještě jsem nepoznala nikoho, komu by se nelíbila.

RADKA DENEMARKOVÁ (1968)
A já pořád, kdo to tluče (2005), Peníze od Hitlera (2006), Kobold (2011), Příspěvek k dějinám radosti (2014), My 2 (2014)
Od Radky Denemarkové jsem z uvedených románů četla jen Příspěvek k dějinám radosti. Přečetla jsem to jedním dechem a bavilo mě to. Když jsem si pak konečně urovnala dojmy, zjistila jsem pouze to, že nějak netuším, co si o tom myslet. Takže začnu od konce, tedy s tím, že si od autorky plánuju přečíst ještě něco, počínaje těmi Penězi od Hitlera, což je román, který se stejně jako Vyhnání Gerty Schnirch zabývá tématem sudetských Němců. Je to autorčina nejznámější a nejoceňovanější kniha a prý je i lepší než Příspěvek k dějinám radosti. Tak se zase vracím k Příspěvku. Nechci se moc rozepisovat o ději, ale řeší se vražda a vlastně se tak příběh dostává i k otázce morálky a spravedlnosti. A ne, co se týče téhle knihy, pořád nemám žádnou souhrnnou výstižnou myšlenku. Líbilo se mi to. Přimělo mě to k zamyšlení. Bavila mě jazyková i příběhová stránka knihy (ta jazyková možná o něco víc). Bylo to vlastně docela znepokojivé čtení.

BARBORA ŠŤASTNÁ (1973)
Šťastná kniha (2013), Jak jsem sebrala odvahu (2015)
O Báře Šťastné jsem se v poslední době rozepisovala nějak moc, takže doufám, že jsem vás ještě neotrávila. Když mě její knížky tak baví (a nejsem sama). Jsou pozitivní, vtipné, inspirativní. Tenhle týden jsem byla na křtu její druhé knížky, kterou teď mám podepsanou a jsem za to moc ráda. Bára je sympatická a milá i na živo, nejen v knižní podobě. Ta knižní podoba je ale něco, co by vám nemělo uniknout. Nic přehnaně sofistikovaného, skvělé čtení pro každého. Já ty knihy doporučuju na všechny strany a ještě si nikdo nestěžoval.

IVANA MYŠKOVÁ (1981)
Nícení (2012)
Tahle knížka je takový opak čtiva vhodného pro všechny. Nícení jde v poetičnosti vyjadřování a zatajování příběhů ještě dál než tvorba Jany Šrámkové. Pokud „úspěšně“ projdete zkouškou a bude vás bavit Jana Šrámková, můžete přitvrdit a pustit se do Nícení. Pro mě to byl literární zážitek. Přestože jsem určitě spoustu věcí vůbec nepochopila, tak moc sofistikované to je. A mezi námi, slovo sofistikovaný používám ve chvíli, kdy mě něco baví, ale vlastně tomu úplně nerozumím, znáte to – kdybych tomu nerozuměla a nebavilo by mě to, tak nějak slušně napíšu, že je to blbost. Nebudu se ani pokoušet shrnout, o čem Nícení je. Ale je to hrozně dobré, jedna z mých nejoblíbenějších knih za minulý rok. Doporučuji to všem, kteří nejsou v současné české literatuře úplní začátečníci. Pro mě to bylo mysl tříbící počtení, připadala jsem si docela poeticky.

ALENA MORNŠTAJNOVÁ (1963)
Slepá mapa (2013), Hotýlek (2015)
K této autorce jsem se dostala z poněkud podivného důvodu. Vypravěčka Slepé mapy je totiž Anežka, stejně jako já. Slepá mapa je příběhem tří generací, tří žen. Anna, Alžběta a již zmiňovaná Anežka. A já jsem posedlá jmény, takže mě to lákalo. Nakonec to byla první kniha, kterou jsem letos přečetla. Literární kvality (ve smyslu práce s jazykem, nějaké propracovanější motivy či témata) byste tam hledali marně, ale je to čtivé a bavilo mě to. Pokud vás baví životní příběhy na historickém pozadí (zde první a druhá světová, následně socialistický režim), určitě knihu zkuste. Hotýlek je ještě pořád relativní novinka, takže ani nevím, co to je… a… Chvilkový průzkum ukázal, že je to podobné jako autorčina prvotina. Místo na pozadí dějin, nějaké ty osobní příběhy.


HANA ANDRONIKOVA (1967 – 2011)
Zvuk slunečních hodin (2001), Nebe nemá dno (2010), Vzpomínky, co neuletí (2014)
Autorka populární u čtenářů i kritiků. Já mám za sebou teď čerstvě ten Zvuk slunečních hodin, což je kniha napsaná tak, jak naznačuje její název. Krásně a neobvykle. Je to mnohovrstevnatý román, dějové linky se střídají, proplétají, až to nakonec dává všechno smysl. Baťovský Zlín, Indie, Amerika, Terezín a Osvětim. Hlavním tématem je ta druhá světová.


PETRA SOUKUPOVÁ (1982)
K moři (2007), Zmizet (2009), Marta v roce vetřelce (2011), Pod sněhem (2015)
Knihy Petry Soukupové jsou u nás jak prodávané, tak oceňované. Já jsem zatím měla čest jen s Martou v roce vetřelce, ze které mám upřímně rozpolcené pocity. Na jednu stranu jsem hlavní hrdinku nenáviděla, protože je fakt nesnesitelná, ale na druhou stranu si myslím, že taková přesně měla být. A přesto, že jsem s knihou měla trochu problémy, dočetla jsem ji. A nakonec jsem i trochu zaslzela. Soukupová se nezdržuje se spisovným jazykem, její knihy jsou psané hovorovou až obecnou češtinou. A já si od ní rozhodně chci přečíst ještě něco jiného, něco mi říká, že bez Marty to bude mnohem snesitelnější. Nejnovější Pod sněhem je prý fakt dobré čtení. Tak budeme doufat.


KLÁRA ELŠÍKOVÁ (1989)
Zítra už usnu (2013)
Tohle je kratinká knížka, na jedno dvě počtení máte přečteno. Vím, že když jsem to na jaře četla, tak se mi to líbilo, ale po pár měsících už si nic moc nevybavuju. Takže řekněme nenadchne neurazí. Ráda bych vám ke knize řekla něco víc, ale fakt si ostudně nemůžu na nic vzpomenout. Naštěstí si Goodreads pamatuje aspoň něco za mě, takže – byly tam dobré myšlenky! A nespavost, to je moje téma. Možná si to někdy přečtu znovu…

ALEXANDRA BERKOVÁ (1949 – 2008)
Temná láska (2000)
Aby bylo jasné, Alexandra Berková toho napsala víc, ale většina byla před rokem 2000 a navíc znám jen tohle. Na autorku jsem natrefila z jednoho prostého důvodu – na obálce Nícení je doporučení právě od ní. To mě zaujalo. Temná láska je skutečně podivné čtení. Něco se mi líbilo, něco už bylo jen divné. Asi jsem se párkrát prostě ztratila a ne vždycky jsem se v těch abstraktnostech našla. Ale neodrazuju vás, rozhodně to nebylo špatné čtení.

KVĚTA LEGÁTOVÁ (1919 – 2012)
Želary (2001), Jozova Hanule (2002)
Jozovu Hanuli nám doporučovala češtinářka na gymnáziu, měli jsme to i v seznamech literatury k maturitě. Podle této novely vznikl film, který se jmenuje Želary. To by vás mohlo zmást, ale nejde o zpracování knihy Želary, což je povídkový soubor. Obě knihy se odehrávají na stejném místě, což jsou, ano, hádáte správně, Želary na Moravě. Jozova Hanule je příběh z války, a vlastně se mi to dost líbilo. Smutné, čtivé.

Vidíte, já vám říkala, že to zase bude na dlouho. Ale tady konečně končí mé „přečtené“ autorky. Mezi top 3 knihy mi nakonec vyšly tyhle (v nijak nespecifikovaném pořadí): Nícení, Hruškadóttir a Žítkovské bohyně, s čestným místem pro obě knihy Báry Šťastné. Na závěr krátký (relativně) seznam knížek od současných českých autorek, na které si brousím zuby. Nějaká doporučení či odrazení (nejen co se týče těch níže uvedených) od vás? Ráda si něco přidám na seznam.

Zuzana Brabcová – Rok perel (2000)
Petra Hůlová – Paměť mojí babičce (2002)
Tereza Boučková – Rok kohouta (2008), Šíleně smutné povídky (2013)
Sylvie Richterová – Každá věc ať dospěje na své místo (2014)
Radka Třeštíková – To prší moře (2015)
Anna Bolavá – Do tmy (2015)

14 komentářů:

  1. Moc pěkný článek! Mám v plánu něco obdobného, ale přímo na tohle téma jsem taky chtěla psát. Ale asi to ještě nechám uležet, abych se "neopičila" :D

    Přemýšlela jsem... A asi máš tenhle seznam plnější než já. Šrámková i Andronikova jsou mé oblíbenkyně, Ivanu Myškovou asi miluju. Bára Šťastná... Víš jak :-) Ještě mi tu chybí ta Boučková, její Rok kohouta je určitě jedna z nejlepších věcí, které jsem četla. Jak stylově tak obsahově, i když stylově to nikdy nebude precizní Andronikova/Šrámková/Myšková/Němec. Petra Hůlová je taková zvláštní, asi mi moc nesedne tematicky. Nebo minimálně u Paměti mojí babičky to tak bylo. Bavilo mě to, všechno, akorát prostě prostředí Mongolska mi nijak lákavě ani atraktivně nezní. Ale mám v merku Macochu. Petru Soukupovou mám docela ráda, i když mi na jejím stylu něco nesedí a jako člověk mi ani není moc sympatická. Ale těším se na Zázemí a K moři. No a Alena Mornštajnová mě naopak nezaujala vůbec, Hotýlek si nepřečtu. Určitě doporučuju Annu Bolavou, doufám, že bude minimálně nominovaná na Literu, je to hodně silné čtení. A skvěle napsané. Denemarkovou taky plánuju, jen ta Tučková mě prostě nějak míjí a neláká vůbec... :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zmizet. Těším se na Zmizet, samozřejmě!

      Vymazat
    2. Díky! No my dvě si s tímhle tématem házíme už minimálně rok a půl, co jsme to začaly číst. Akorát jsem se k tomu konečně dokopala, teď, když je ten článek dvakrát tak dlouhý než plánováno :D
      Na Boučkovou rozhodně dojde, si piš. Co se týče Petry Hůlové, tak u Macochy mě fascinuje ta obálka, ale jinak s tebou souhlasím, Mongolsko mě taky neláká. Mám ji v plánu číst kvůli anglické obálce a názvu, All This Belongs to Me se mi hrozně líbí.
      Myslíš Zmizet a K moři? :D
      Annu Bolavou už mám v plánu na tobě požadovat k vypůjčení, měla jsem ji v plánu číst ještě dřív než ty, v práci ji obcházím už pár měsíců.
      Já si myslím, že by se ti Tučková i mohla líbit. Spíš ta Gerta. I když ne jako mně, ale jo. Mornštajnová je taková jednoduchá, ale dobře se mi to četlo, takže pohoda. Hotýlek nevím, zda je v plánu, v dohledné době nějak asi ne.
      Nevíš vlastně, proč nemá Andronikova čárku? Pořád mám tendenci ji tam psát, -ová bez čárky je jako tělo bez ruky :D
      A myslím, že bys mohla zkusit i tu Elšíkovou, bylo to zajímavý a ráda bych si poslechla názor ještě někoho dalšího.

      Vymazat
    3. Já Annu Bolavou obcházím od vydání, hrozně se mi líbí obálka, ale tolik mě nelákalo téma :D Jo a ta Elšíková zní dobře, nó!
      Jinak Andronikova, těžko říct. Možná slovenské příjmení? Ti to tam nemívaj, tuším.

      Vymazat
  2. Super článek! Četla jsem o prázdninách Žítkovské bohyně a byla to po dlouhé době kniha, u které jsem fakt ten příběh prožívala a nemohla jsem ji odložit. Příspěvek k dějinám radosti si chci přečíst a hlavně to Nícení, ale pořád jsem se k němu nedostala...Jednou to přijde!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No ty si to Nícení rozhodně musíš přečíst, mám pocit, že se ti to bude líbit! A s tím prožíváním bohyní to chápu, měla jsem to úplně stejně :)

      Vymazat
  3. Šup do tý Boučkový, tu znám asi komplet zpaměti a hrozně mě baví a jsem zvědavá, co na ní povíš :) A jinak musím říct, že Gerta mě bavila víc než Bohyně.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Boučková je pro mě takový ten případ, kdy mě to vlastně moc neláká, ale všichni mi to doporučují, takže to mám na seznamu k přečtení, ale priorita né vysoká :D Ale určitě se do toho dám. Jen co přečtu knihy z knihovny a tak :D
      To nejsi sama, mě ale Gerta hrozně deprimovala. A v pátek jsme se shodly s Barčou Ž., že nás bavily víc Bohyně. Každopádně jsem zvědavá, co zase Tučková napíše :)

      Vymazat
  4. Super článek, tolik tipů! Přečtenou mam jen Tuckovou a Soukupovou, ve ctecce čeká Šťastná:-) moc mě zaujala Denenerková, tak se jdu hned podivat, do čeho se vrhnout jako prvni!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, něco takového jsem zamýšlela! :D Doufám, že se ti Šťastná i Denemarková (i něco dalšího) bude líbit! :)

      Vymazat
  5. Fakt pěkný článek, snad navnadí knižní blogery na čtení české literatury, přijde mi, že je snad teď móda českou literaturu úplně vynechávat a číst jen tu překladovou. Já mám české autory moc ráda, ty klasické, i ty současné. Třeba Vlastimila Vondrušku, Hanu Marii Körnerovou, Magdu Váňovou... Želary jsem četla, na Jozovu Hanuli se chystám. :) Stejně tak na Báru Šťastnou a Kateřinu Tučkovou. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju. Já zase nečetla Želary :D Váňovou má ráda moje mamka, bude se jí líbit i Körnerová? Stále pro ni hledám nové tipy, teď mě napadají samé detektivky.

      Vymazat

Komentáře mě vždycky potěší, a snažím se dopovídat na všechny. Ale prosím, pokud použijete profil Anonymní, aspoň se na konci podepiště. Hodně Anonymních je pro mě matoucí :)