neděle 20. září 2015

Maite Carranzová – Jedovatá slova | Kniha, co vás neotráví


Jedovatá slova jsem číst neplánovala. Nějak se však stalo, že se mi ta kniha ocitla ve čtečce, a ani jsem se nenadála a četla jsem ji. Co vám mám k tomu říct? Jsem člověk se slabou vůlí. A neustále připravenou čtečkou.

Bárbara Molinová ve svých patnácti letech zmizela. Co nejdříve vypadalo jako útěk z domova, se posléze ukázalo jako něco horšího. Teď by jí bylo devatenáct a nikdo už nevěří, že by ještě byla naživu. Nikdo nečeká, že se někdy vrátí – její rodiče, přátelé, ani komisař Lozano, který měl případ na starosti. Bárbara ale naživu je a jediným telefonátem obrátí celou situaci naruby. Kam zmizela?

Nevím, jak dlouho mi trvalo napsat předcházející dva odstavce, ale stihla jsem přitom vypít konvici čaje. Pěkně jsem se přitom zapotila, protože se mi nepsaly snadno. (Nebo to možná bylo jen tím horkým čajem.) Jedovatá slova jsou totiž detektivka, a ve chvíli, kdy vám dojde rozuzlení zápletky, je najednou všechno jasné a vy se ťukáte do čela, že jste to nepoznali dřív. A já se hrozně bála, abych nenapsala něco, co je moc očividné, něco, čím bych vám nemístně napověděla. Byla by to fakt škoda.

Jedovatá slova jsem četla v době, kdy jsem nic nedokázala dočíst do konce. Rozčítala jsem knihy a vzápětí je odkládala nedočtené jako na běžícím páse. A pak jsem vzala do ruky Jedovatá slova (respektive čtečku, ve kterém byla kniha nahraná) a přečetla jsem je za jediný den. Protože Jedovatá slova jsou kniha, která vám nedá pokoj, dokud je nedočtete. Odhalená záhada je jedna věc, dramatické vyvrcholení na konci, u něhož člověk až do posledních stránek zadržuje dech, zase druhá. Můžete se mi pak divit, že jsem to přečetla za jediný den? Sice má kniha jen 240 stran, takže to není nijak zvlášť úctyhodný výkon, ale přesto mám tak nějak pocit, že jsem tu knihu přečetla úplně stejně, jako jsem ji začala číst – ani nevím jak. Asi jsem ten příběh vdechla.

Kniha je vyprávěná z pohledu hned několika vypravěčů (už jsem měla tendenci začít je popisovat z hlediska literární teorie, ale pak mi došlo, že to asi není třeba, tak třeba jindy) a to je opravdu krok správným směrem. Jednotlivé kapitoly jsou tak pestřejší, kniha není jednotvárná. Vypráví komisař Lozano, kamarádka Eva, Bárbařina matka Nuria a překvapivě i sama Bárbara. Palec nahoru pro autorku, že i přes Bárbařiny kapitoly dokázala udržet tu záhadnou atmosféru. A to, co padoucha nakonec odhalilo, vůbec nebyla Bárbara.

Když se člověk zpětně zamýšlí i nad něčím jiným než odhalováním padoucha, musí ocenit hlavně propracované charaktery postav. Každý má něco, nějaký problém, s nímž se potýká. Jednoduššímu základnímu příběhu s detektivní zápletkou to dodává šťávu.

V daném žánru je to fakt dobrý. Detektivka pro mládež, která je čtivá, napínavá a ne tak docela průhledná. Není to sice žádná rafinovaná Zmizelá, takže vám to s trochou důvtipu dojde mnohem dřív než postavám v knize, ale přesto se nenudíte. Přesto to chcete co nejrychleji dočíst. Dočíst… a to je tak všechno. Kniha se mi dost líbila, ale když se tak zamýšlím, jestli bych si ji přečetla znovu… asi už ne. Jednou mi to stačilo. Přesto si myslím, že když se do knihy pustíte, rozhodně neprohloupíte. A dejte mi pak vědět, kdy vám TO došlo.

Chtěla bych poděkovat nakladatelství CooBoo za poskytnutí recenzního e-booku!
Autor/ka: Maite Carranza
Originální název: Palabras Envenenadas
Série: není
Datum vydání: Španělsko: 2010 / CZ: 2015
CZ překlad: CooBoo, Lucie Trägerová
SK překlad: není
Počet stran: 240 v CZ, vázaná
Cena: 299,-Kč
Moje hodnocení: 65%
Hodnocení na Goodreads:  3,94 při 366 hodnoceních

2 komentáře:

  1. Skvělá recenze! Já jsem před tvoji recenzi neměla v plánu knihu číst, ale jak to tak vypadá, mám chuť si jí v budoucnu přečíst :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :) Doufám, že se ti kniha bude líbit.

      Vymazat

Komentáře mě vždycky potěší, a snažím se dopovídat na všechny. Ale prosím, pokud použijete profil Anonymní, aspoň se na konci podepiště. Hodně Anonymních je pro mě matoucí :)