středa 21. října 2015

Jennifer Niven – Všechny malé zázraky | Všechny malé výhrady

Na Všechny malé zázraky jsem se hodně těšila. Je to jedna z těch výjimečných knih, které jsem si vyhlídla už před vydáním v originálu, takže jsem překlad napjatě očekávala. Většinou si knížky vybírám až poté, co vyjdou a začnou na se ozývat nadšené ohlasy. (Pokud ohlasy nejsou nadšené, není proč se těšit, že?) Tohle byla jedna z výjimek. Obálka tomu pomáhá, je fakt povedená.

Potkali se na římse zvonice. Ani jeden z nich neskočil. Zatím.
Violet Markeyová ztratila starší sestru. Od té doby je všechno špatně.
S Finchem bylo všechno špatně odjakživa. Ve škole mu přezdívají Theodor Magor a neustále přemýšlí, jestli už dneska není ten správný den na sebevraždu.
Tohle setkání všechno změní. Pro oba z nich. Ale bude to stačit?

Všechny malé zázraky jsou první young adult kniha spisovatelky Jennifer Nivenové. Není to ale její literární debut. Autorka už má za sebou knihy pro dospělé a dokonce i literaturu faktu. Oproti debutujícím mladým autorům, kterých v YA najdete spoustu, je to super změna. Většinou je totiž opravdu poznat, jestli je to začátek tvorby, nebo už jste se rozepsali.

neděle 11. října 2015

Jak jsem dělala knihu | Když nevíš, dej tam ledního medvěda

Sny se mají plnit, říká jedno známé přísloví. Některé sny si splníte jen velice těžko (no zkuste se třeba projet při západu slunce na jednorožci, na splnění takového snu budete muset pořádně zapracovat). Já osobně si myslím, že důležité je hlavně to, že se budete snažit. Že když máte sen, tak se pokusíte udělat všechno, co je ve vašich silách, aby se sen stal skutečností.

Mám spoustu nemožných a nepravděpodobných snů, které zavírám do šuplíčku a probírám se jimi v noci, když nemůžu spát. Ale mám i sny, o kterých vím, že je můžu splnit. Můžu se naučit švédsky. Můžu se naučit péct Míša řezy tak, že se konečně jednou něco nepokazí (jednou to vyjde, já tomu věřím!). A jedním z takových mých snů je i dělat knihy. Ne je psát (to zatím patří do toho nočního nepravděpodobného šuplíku), ale takříkajíc je vyrábět. Více fakticky to znamená, že už pár let toužím pracovat v nakladatelství. A že dělám všechno možné, abych si tenhle sen splnila. Po minulém semestru ve škole jsem tomu zase o něco blíž: „vyrobila“ jsem svou první knihu.

Naše fakulta nabízí hned několik kurzů Nakladatelské teorie a praxe. Na jaře jsem jeden z nich navštěvovala. Oficiálně je to kurz pro magisterské studenty, ale podle a prohnaně jsme se tam vetřely a k naší velké radosti nám to prošlo. S Bětkou a dalšími kamarádkami jsme tak navštěvovaly kurz na Ústavu translatologie pod vedením Petra Eliáše, jinak známého jako šéfredaktor nakladatelství Albatros. V rámci kurzu jsme si nejprve povídali o tom, jak to v takovém nakladatelství chodí (to je ta teorie) a poté jsme si vyzkoušeli, jak to doopravdy vypadá, když je člověk redaktorem nějaké knihy (praxe). Bylo nás tam poměrně hodně, věhlas tohoto kurzu je veliký a navštěvovat by jej toužili všichni, tudíž jsme „vyráběli“ hned dvě knihy: Zkušebnu rodičů od Davida Baddiela, a dětskou verzi příběhu nositelky Nobelovy ceny za mír Malály Júsufzajové, Já jsem Malála.

neděle 4. října 2015

Zářijové shrnutí – tak trochu akční měsíc

Nebyla jsem si jistá, jestli se do zářijového shrnutí vůbec pustím, hned na začátku října jsem zákeřně onemocněla a nebyla chuť do ničeho, ani čtení, ani psaní. Litry čaje a ležení v posteli ale udělaly své a protože dneska mám jednak oficiálně poslední den prázdnin a jednak je mi už líp, nakonec jsem se rozhodla přeci jen něco sepsat.

Když se to tak vezme, září byl pro mě vážně akční měsíc – na moje poměry rozhodně. Na začátku měsíce jsme se sešly s blogerskými kamarádkami, kde jsme oslavily narozeniny minulé i budoucí a pořádně si popovídaly. Pak jsem konečně napsala eseje, které mi zbývaly jako poslední nedodělaná věc z prvního ročníku a pak už jsem se naplno pustila do čtení, konečně s vědomím, že není nic jiného, co bych měla spíš dělat. Zítra jdu do školy, takže očekávám, že mi to už dlouho nevydrží, ale bylo to fajn!