neděle 4. října 2015

Zářijové shrnutí – tak trochu akční měsíc

Nebyla jsem si jistá, jestli se do zářijového shrnutí vůbec pustím, hned na začátku října jsem zákeřně onemocněla a nebyla chuť do ničeho, ani čtení, ani psaní. Litry čaje a ležení v posteli ale udělaly své a protože dneska mám jednak oficiálně poslední den prázdnin a jednak je mi už líp, nakonec jsem se rozhodla přeci jen něco sepsat.

Když se to tak vezme, září byl pro mě vážně akční měsíc – na moje poměry rozhodně. Na začátku měsíce jsme se sešly s blogerskými kamarádkami, kde jsme oslavily narozeniny minulé i budoucí a pořádně si popovídaly. Pak jsem konečně napsala eseje, které mi zbývaly jako poslední nedodělaná věc z prvního ročníku a pak už jsem se naplno pustila do čtení, konečně s vědomím, že není nic jiného, co bych měla spíš dělat. Zítra jdu do školy, takže očekávám, že mi to už dlouho nevydrží, ale bylo to fajn!

V září jsem tedy hodně koukala na filmy a seriály – byla jsem na předpremiérách druhého Labyrintu a Marťana (ten Marťan, to byl skvělý film, i kniha, ale k tomu se ještě dostanu). Viděla jsem docela dost dílů Supernatural (už jsem v půlce druhé série, co na to říkáte?), zase jsem se vrátila k Downton Abbey (a zjistila jsem, že je to vlastně strašná telenovela), a viděla první dva díly seriálu Daredevil (vůbec to není špatné). Pak jsem ještě zhlédla Kód Enigmy. Mimochodem, pokud jde o film či seriál, fakt je to zhlédnout (pokud není promítací plátno hluboko v propasti nebo nekoukáte vysoko z věže). Přestože vás Google opraví a tvrdí, že shlédnout, fuj, fuj, fuj!

Už to chci konečně vidět!
Co jsem naneštěstí stále neviděla je Inside Out, na který jsme se konečně vypravily s Hankou, aby mi vzápětí ukradli peněženku, takže místo do kina jsme šly na policii. Peněženka se mi nakonec vrátila, ale obíhání kvůli dokladům mi stejně zůstalo, ale aspoň něco si můžu nechat, třeba kartičku do knihovny nebo ISIC. Taky jsem v září byla na křtu české fantasy Čarověník, a na křtu druhé knihy Barbory Šťastné, Jak jsem sebrala odvahu. Obě knihy teď mám doma podepsané.

Jak říkám, docela akční měsíc. Za září jsem napsala 7 blogových článků, což je letos nejvíc ze všech měsíců, takže jsem docela spokojená. A přestože jsem ještě chodila do práce, taky jsem hodně četla. Zapojila jsem se do čtenářské výzvy ReadNordic, kde po dobu osmi měsíců máte přečíst osm skandinávských knih, a sice jsou tam zajímavé výhry, ale zajímá mě to hlavně proto, že čtu vlastně jen české věci a překlady (či originály) z anglofonního prostředí, takže nějaké narušení monotónního typu knih není od věci. Taky se mi daří zmenšovat počet půjčených knih z knihovny, když nebudu počítat odbornou literaturu, kterou tak nějak mít prostě musím, mám už jen 5 knih, což je na mě docela úspěch.


Přírůstků je celkem 5. Všechny malé zázraky jsem dostala na recenzi, The Diary of a Young Girl (neboli Deník Anny Frankové) jsem naopak opožděně dostala k narozeninám, takže si udělám rereading. Doufejme brzy. Čarověník jsem dostala na křtu, recenze bude už záhy. K tomu dvě koupené knihy: Crown of Midnight jsem si koupila za velice výhodnou cenu od Suzanne, no neberte to, úplně nová knížka. A Krycí jméno Verity tenhle měsíc vyšlo, takže jsem si ho tak nějak pořídila ve chvíli, kdy jsem ho poprvé uviděla, což bylo stejně v plánu a je to odměna za ty eseje, takže tak.

Až na tu ukradenou peněženku jsem se svým zářím fakt hodně spokojená, jde to poznat? Přečetla jsem 17 knih, z toho 4 byly rereadingy, 2 v angličtině a 1 ve francouzštině. Začnu s těmi rereadingy – přečetla jsem celou trilogii Drahokamy. Sice ne vkuse, protože to mi nikdy moc nešlo, ale dala jsem si mezi nimi pauzu jen jednu knihu, takže skoro. Hrozně mě tahle série baví, je čtivá, vtipná, super oddechovka. Pak jsem přečetla prvního Harryho Pottera, což je vlastně letos už podruhé (v lednu jsem poslouchala anglickou audioknihu), ale jinak po hodně letech poprvé, co jsem se do HP pustila. Mám v plánu si znovu přečíst celou sérii, v říjnu mě čeká Tajemná komnata, už se těším. Ta mě snad nebude dojímat tolik jako Kámen mudrců, u toho jsem prakticky neustále slzela. To ta nostalgie.

Radek (Mistr v komplikování vlastního života) je kraťoučká knížečka od Katky Heřmanové, nemá ani 100 stránek. Zapůjčila mi ji Vendea a měla jsem ji přečtenou raz dva. Nebylo to špatné, na druhou stranu mi úplně nesedl styl vyjadřování hlavního hrdiny, já tuhle přehnanou expresivitu, ať už jde o vulgarismy nebo o zdrobněliny (a tady bylo obojí), příliš nemusím. Čarověník od Marie Rejfové byla moje poslední zářijová kniha a moc se o ní nechci rozepisovat, protože bude recenze. Pár věcí mi tam vadilo a mám pocit, že by se mi to mnohem víc líbilo ve třinácti, kdy jsem podobné fantasy knížky jenom hltala.

Zvuk slunečních hodin jsem měla rozečtený docela dlouho. Byla jsem na Hanu Andronikovou zvědavá, ale pak jsem měla s knihou takový… řekněme výkyvový vztah. Byly tam pasáže, co se mi moc líbily, na druhou stranu pasáže, kdy mě to nebavilo a odložila jsem to – proto jsem to četla tak dlouho. Je to napsané poeticky a když na to má člověk náladu, čte se kniha pěkně, ale občas jsem náladu neměla. Takže nevím. Na jednu stranu fakt dobré, na druhou stranu si to už asi víckrát nepřečtu.

Romaneta od Jakuba Arbese jsem četla hlavně kvůli škole, protože vybrat něco zajímavého a čitelného z české literatury 19. století je pro mě docela těžké. Tohle mě ale bavilo. Přečetla jsem souborné vydání prvních pěti Arbesových romanet – Svatý Xaverius, Sivooký démon, Zázračná madonna, Ukřižovaná a Newtonův mozek. Nejvíc se mi líbila Zázračná madonna a Sivooký démon, nejméně Newtonův mozek, ten byl už dle mého příliš překombinovaný a absurdní. Ale pokud si toužíte přečíst něco z 19. století, s Arbesem určitě nešlápnete vedle.

Bonjour tristesse jsem si v knihovně půjčila, protože se mi líbil název a protože jsem se chtěla cvičit ve francouzštině (a tohle nemělo ani 150 stran, takže jsem věděla, že to zvládnu). Po roce to byl můj první kontakt s francouzským jazykem, ale zase jsem se do toho dostala. Knížka sama o sobě na mě nijak extra nezapůsobila, ale nebyla ani nudná. Francoise Saganová ji napsala už velmi mladá, takže vlastně dobrý výkon. Muž, který miloval Yngveho byla první kniha do ReadNordic a mám k ní trochu rozporuplný vtah. Už jsem o knize psala na Facebooku a od té doby nejsem o nic víc moudřejší. Začátek se mi hodně líbil, prostředek mě frustroval (pobyt v hlavě náctiletých puberťáků je často frustrující, když se chovají jako… no, náctiletí puberťáci), konec se mi zase líbil. Takže průměr, zajímavá zkušenost a kouknu se na film, ten se mi prý bude líbit víc.

You’re Never Weird on the Internet je memoár Felicie Day, která je prý ve svých kruzích velice známá, takže jsem o ní přirozeně nikdy neslyšela. Ale o téhle knize se velice pochvalně zmiňoval i John Green, spolu se spoustou ostatních, takže jsem se rozhodla si ji přečíst. Felicia Day je herečka, hráčka počítačových her, hrozně populární na YouTubea její memoár byl zajímavý a tak, ale mnohem víc by se mi to asi líbilo, kdyby pro mě počítačové hry znamenaly něco víc než Zoo Tycoon, The Sims 2, Bulánci a Solitaire. Což není něco, co bych mohla vyčítat knize, ale sobě, takže pokud třeba víte, o čem jde ve World of Warcraft, můžete se po téhle knize podívat.

Morantologie je sbírka esejů novinářky Caitlin Moranové, v nichž se zabývá mnoha tématy. Je to fajn čtení a často i vtipné. Nic, co bych mohla extra vyzdvihovat, ale bavila jsem se. Což o to, bavila jsem se, i když jsem četla After 1: Polibek. Ale tam to nebyl účel. Dost o téhle fanfikci na One Direction, všechno jsem řekla už v recenzi, při jejímž psaní jsem se dost pobavila. Příjemnou jednohubkou byla i Jedovatá slova, což je taková young adult detektivka. Řešení záhady jsem věděla už od půlky, a stejně jsem to přečetla za jeden den. Prima čtení.

Těsně před návštěvou kina jsem se konečně dostala k tomu, abych si přečetla i Spáleniště. Asi jsem se nemusela obtěžovat, jelikož ten film měl s knihou společné jen máloco. Hodně lidí Spáleniště po prvním dílu zklamalo, mně se to asi líbilo víc než jednička. Možná za to může i překlad, který je fakt povedený (první díl jsem četla v angličtině). Každopádně za mě palec nahoru. A borec na konec: Marťan od Andyho Weira. Nechtěla jsem to číst. Bylo to sci-fi a je tam člověk ve vesmíru, z toho budu mít deprese. Ale pak lidi dávali na internet samé vtipné ukázky. A pak jsem viděla trailer. Pro jistotu jsem koukla na konec, abych si byla jistá, že to nekončí tak, že bych z toho měla noční můry, a pak jsem knihu zhltla. Vynalézavé, vtipné, čtivé, napínavé, akční, promyšlené, originální, superlativy, superlativy, superlativy! Za září nejlepší kniha. Sice jsem ani Marťanovi nedala 5 hvězdiček, ale neměl k tomu daleko. A film je taky boží, doporučuju vám oboje.

Kromě toho jsem si v rámci školní aktivity chtěla přečíst Británie a USA: Ilustrované reálie. Přečetla jsem. Ale bohužel, pro moje potřeby moc málo podrobné. Ideální, pokud se chystáte na maturitu z angličtiny, je tam hodně věcí, které se budou hodit na maturitní otázky.

Jaké bylo vaše září?

5 komentářů:

  1. Já jsem přečetla pátý díl Harryho Pottera...a pak třetí. :D A pak jsem zjistila, co všechno budu muset přečíst do školy, a tím můj HP rereading skončil. :D
    Felicia Day byla v Supernatural a to je tak vše, co o ní vím. Ale ta kniha vypadá vtipně. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je zajímavé pořadí :D
      Já vím, že je v Supernatural. Ale ještě jsem ji tam neviděla, musím se tam dostat svým šnečím tempem. Maybe someday :D

      Vymazat
  2. Taky jsem vůbec nechtěla číst Mar´tana, ale pak se mi do rukou dostala ukázka a u té jsem se tak nasmála, že jsem měla jasno. Ukázku jsem půjčila i sestře a příteli a oba na mě, tak kdy ji koupíme? :D I přítele nadchla natolik, že si knihu chce přečíst a vidět film, což je co říct! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Podle mě je to taková kniha, která zaujme na první stránku. A pak je přesně taková celou dobu, takže nemá čím zklamat. Já jsem byla převelice spokojená! :)

      Vymazat

Komentáře mě vždycky potěší, a snažím se dopovídat na všechny. Ale prosím, pokud použijete profil Anonymní, aspoň se na konci podepiště. Hodně Anonymních je pro mě matoucí :)