čtvrtek 19. listopadu 2015

Scott Westerfeld – Mezi dvěma světy | I realita má své kouzlo

Někteří autoři píšou knížky stále ve stejném stylu. Jiní pokaždé přijdou s něčím novým. Scott Westerfeld je ukázkový příklad toho druhého autora. Četla jsem od něj dystopii Oškliví, steampunkového Leviatana a teď přišla kniha Mezi dvěma světy – napůl duchařina, napůl román ze současnosti.

Darcy Patelové je osmnáct, nedávno dokončila střední školu a chystá se s nakladatelstvím podepsat smlouvu na dvě young adult knihy. První z nich se jmenuje Zásvětí, její první verzi už má Darcy napsanou a za svůj autorský honorář se plánuje přestěhovat do New Yorku, kde se chce naplno věnovat psaní. Splní město její očekávání? A dokáže Darcy zapadnout do spisovatelské komunity a dopsat Zásvětí, nebo ji neočekávané okolnosti rozptýlí?
Lizzie Scofieldová, hlavní hrdinka Darcyina románu, byla na špatném místě ve špatnou dobu. Přesněji řečeno zrovna na tom letišti, které si za cíl útoku vybrala teroristická skupina. Lizzie jako jediná přežije; předstírá totiž, že je mrtvá. A předstírá to tak dobře, že se dostane do Zásvětí, kde potkává okouzlujícího průvodce duší Jamarádže. Kvůli setkání se smrtí si vytvoří se Zásvětím pouto a získává schopnost přejít na druhou stranu, procházet zdmi a vidět duchy – třeba tu dvanáctiletou holčičku, která bydlí u nich doma a schovává se v šatně před svým vrahem…

úterý 17. listopadu 2015

Jeden kulatý článek plný patetických frází aneb 5. narozeniny

Je to tak. Dneska mám já a tady můj blog první kulaté výročí. 17. listopadu 2010 jsem napsala První článek. Pět let! Mám pocit, že většinu klišoidních frází už jsem vyplýtvala při předešlých narozeninách, ale nebylo by to správné výročí, kdybych si je nezopakovala, že?

Tak tedy pojďme na to! Říkám to každý rok, ale každý rok mě taky zas a znova překvapí, že jsem s blogováním vydržela tak dlouho. A že mě to pořád baví.

Bez blogu bych dneska asi byla někde úplně jinde. Totiž, sedím teďka doma u počítače, a to by asi zůstalo stejné, ale tak celkově, v životě. Nepoznala bych spoustu skvělých lidí. Asi bych byla na jiné škole. Možná bych vůbec neměla nakročeno k té kariéře, k níž (doufejme) směřuju teď. Jsem prostě dojatá a mé plácání nemá žádnou informační hodnotu.

úterý 10. listopadu 2015

David Levithan – Líbali jsme se | My dva chlapci lnoucí k sobě

Když se v anglofonním prostředí řekne David Levithan, většinou si lidé vybaví, že „to je ten s těmi gayi“. Já mám od Davida Levithana přečtené kdeco a má setkání s jeho tvorbou probíhala zatím víceméně k mé spokojenosti, ale až doteď žádní gayové. Až do Líbali jsme se, což je kniha, která se v originálu jmenuje Two Boys Kissing. Český název sice není tak do očí bijící (víc by vyčnívalo „Líbaly jsme se“), nicméně to jsou ti gayové. Komu to vadí, byli jste varováni.

Ti dva líbající chlapci jsou Harry a Craig, sedmnáctiletí kluci, kteří jsou odhodlaní zlomit světový rekord v nejdelším nepřerušeném polibku. Aby se jim to povedlo, musí vydržet déle než dvaatřicet hodin. Mají v plánu upozornit na to, že to není nic opovrženíhodného, když se dva kluci líbají – o nic víc než když si polibky vyměňují muž se ženou nebo dívka s chlapcem. Harry a Craig mají sice roli titulní, ale celá kniha není jen o nich a jejich pokořování světového rekordu. Začínající vztah, nějakou dobu trvající vztah, více či méně nešťastní samotáři… samí gayové.

neděle 1. listopadu 2015

Říjnové shrnutí – mohly už by být prázdniny?

Tak nám skončil říjen. Na to, jak nepěkně začal, to nakonec nebylo tak špatné. Hned na začátku semestru se mi podařilo onemocnět a tak jsem první hodiny obíhala nachlazená. Kamarádka mě po třech měsících prázdnin uvítala soucitným „Ale ne, ty fakt vypadáš hrozně!“. Tak jsem se začala těšit, až ten semestr zase skončí a budou prázdniny. Jakože sice nebudou, bude ještě hůř, bude zkouškové, ale pak, pak bude další semestr, a po něm! Zase zkouškové. Ale po zkouškovém prázdniny. Konečně. Pak se to trochu zlepšilo, navykla jsem si ráno vstávat, uzdravila jsem se a zvykla jsem si opět na studijní režim. Blog tentokrát moc nežil, pardon, zkusím se v listopadu polepšit, ale předem říkám, že to asi nebude nic moc.