úterý 10. listopadu 2015

David Levithan – Líbali jsme se | My dva chlapci lnoucí k sobě

Když se v anglofonním prostředí řekne David Levithan, většinou si lidé vybaví, že „to je ten s těmi gayi“. Já mám od Davida Levithana přečtené kdeco a má setkání s jeho tvorbou probíhala zatím víceméně k mé spokojenosti, ale až doteď žádní gayové. Až do Líbali jsme se, což je kniha, která se v originálu jmenuje Two Boys Kissing. Český název sice není tak do očí bijící (víc by vyčnívalo „Líbaly jsme se“), nicméně to jsou ti gayové. Komu to vadí, byli jste varováni.

Ti dva líbající chlapci jsou Harry a Craig, sedmnáctiletí kluci, kteří jsou odhodlaní zlomit světový rekord v nejdelším nepřerušeném polibku. Aby se jim to povedlo, musí vydržet déle než dvaatřicet hodin. Mají v plánu upozornit na to, že to není nic opovrženíhodného, když se dva kluci líbají – o nic víc než když si polibky vyměňují muž se ženou nebo dívka s chlapcem. Harry a Craig mají sice roli titulní, ale celá kniha není jen o nich a jejich pokořování světového rekordu. Začínající vztah, nějakou dobu trvající vztah, více či méně nešťastní samotáři… samí gayové.

„Jsou kluci tak opilí láskou, že nedokážou svá srdce zklidnit aspoň tak, aby si odpočinuli, a jiní kluci tak pošramocení láskou, že se nedokážou přestat vrtat ve své bolesti. Jsou kluci, co se v noci vší silou drží tajemství, stejně jako se ve dne vší silou drží popírání. Jsou kluci, co vůbec nemyslí na sebe, když sní.“ (s. 24)

David Levithan dokáže divy s formou. Pokaždé přijde s něčím trochu jiným, žádné stereotypy. Stejně jako pro mě bylo nové číst román ve formě slovníku, tak jsem se ještě nikdy nesetkala s vyprávěním v první osobě – množného čísla. Na začátku mě to trochu zarazilo, ale rychle jsem si zvykla. „Oni“ jsou již mrtví členové generace, kteří zemřel i na AIDS, a nyní mohou jen sledovat, co se děje, ale nemohou s tím nic udělat. Jsou velice výrazným vypravěčem (výraznými vypravěči?), neustále komentují dění a nabízejí své myšlenky, svá hodnocení. V nějaké akční knížce by to asi rušilo, tady ale akce opravdu nehraje prim. Přesto by to někomu myslím mohlo vadit.

Problémem a paradoxně zároveň i vlastností, která mluví ve prospěch knihy, je skutečnost, že nemá žádné kapitoly. Patřím mezi ty, kteří si s oblibou říkají: „Ještě dočtu kapitolu.“ No a tady, tady jsou jenom krátké odstavečky. Ještě dočíst odstaveček – to můžete dělat donekonečna. Co vám udělá přečíst ještě půl stránky navíc? A další půl stránky, to není nic. A pak máte najednou půl jedné v noci a z jednoho odstavečku se stalo třicet stran. Známe. Takže je to takový problém ve stylu „Mám příliš moc knížek a jsou až moc čtivé!“ Dávám smysl? Nedávám smysl. Ale vy mě určitě chápete.

„Je mnoho takových okamžiků, které nečekáte, že přežijete. A potom přežijete.“ (s. 85)

Krátké nejsou jenom odstavce, do kterých je kniha členěná, ale i samotná kniha. A jak je krátká, tak je ale o to víc plná vět, které si stojí za to zapamatovat. Minulý týden jsem (zase) napsala pár slov o své posedlosti citáty. Levithan je rozhodně citátový materiál, a to ve všech svých knihách, takže ani tahle není výjimkou.

Začátek se mi opravdu líbil. Do půlky to vypadalo, že zase po dlouhé době dám pět hvězdiček (naposledy to bylo v červenci, kam se ty bezchybné knihy poděly?). Druhá polovina knihy ale trochu ztratila kouzlo, které z ní vyzařovalo na začátku. Není to nic hmatatelného, přesně popsatelného, prostě jen takový dojem… a já zase jednou neměla chuť dát plný počet. Zase jednou jsem skončila na čtyřech. Ale dobrých čtyřech. A vždyť víte, že jsem vybíravá, takže to je stejně velmi dobré hodnocení.

„Snění a milování a šoustání. Nic z toho není identita. Možná z pohledu ostatních, ale ne pro nás. Jsme o tolik komplikovanější než tohle.“ (s. 11)

Závěrečný patetický odstavec o tom, že kniha boří tabu a ukazuje, že v lásce jsme všichni stejní, ať už se zamilujeme do kohokoli, si jistě domyslíte sami. Myslím, že o podobných knihách a jejich pozitivnímu vlivu při ukazování normálnosti LGBT menšiny už jsem toho letos namluvila poměrně dost, nemluvě o tom, jak se mi vždycky svírá srdce dojetím (úroveň patetičnosti přesáhla únosnou míru a dále stoupá!), když čtu o tom, jak se k nim někteří lidé přesto chovají nefér.

A hele, tak jsem to zase napsala. To ne já, ono samo! Ehm. Shrnuto a podtrženo – pokud vás kniha láká, určitě neuděláte krok vedle, když si ji přečtete. Nevidím žádné důvody proti. Mermomocí do toho ale nikoho nutit nemůžeme, každý sám ví nejlíp.  

Chtěla bych poděkovat nakladatelství CooBoo za poskytnutí recenzního výtisku!

Autor/ka: David Levithan
Originální název: Two Boys Kissing
Série: není
Datum vydání: USA: 2013 / CZ: 2015
CZ překlad: CooBoo, Kateřina Ešnerová
SK překlad: není
Počet stran: 192 v CZ, vázaná
Cena: 249,-Kč
Moje hodnocení: 80 %
Hodnocení na Goodreads:  4,10 při 15 605 hodnoceních

4 komentáře:

  1. Jůů, to si musím přečíst! S posedlostí citátama jsme na tom asi stejně, takže tuhle si zamiluju :) Jako bych už takhle neměla dost co číst... Jo a mimochodem, včera jsem narazila v knihovně na Korektora, on vyšel i knižně! Možná to víš, ale já jsem byla velmi příjemně překvapená :) A přečteno za půl hodiny a rozhodně doporučuju!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já ti to klidně půjčím... Můžem si při té příležitosti třeba konečně vzájemně vrátit ty knihy :D
      O Korektorovi vím, to víš že jo. Taky jsem ho letos někdy četla, nebo loni. Nějak to splývá.

      Vymazat
  2. Hmm! Davida Levithana jsem tak trochu uvrhla do nemilosti po té, co jsem kdysi konverzovala s eM. na téma "Slovník lásky" a usoudila jsem, že jeho knihy by mi nejspíš nesedly. Ani trochu. Tohle ale zní moc pěkně a myslím, že až zase dostanu chuť na nějakou "skorogreenovku", tohle by mohlo být moc fajn :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A co vám na něm vlastně nesedlo? On nemá ty knihy zas tak docela šablonovité, jednu jak druhou... mně se třeba příliš nelíbilo Nick a Norah: Rande na jednu noc, ale ty další zase jo.

      Vymazat

Komentáře mě vždycky potěší, a snažím se dopovídat na všechny. Ale prosím, pokud použijete profil Anonymní, aspoň se na konci podepiště. Hodně Anonymních je pro mě matoucí :)