čtvrtek 3. prosince 2015

Listopadové shrnutí | Měsíc, kdy mě všechno bavilo

Ahoj všichni, měsíc se s měsícem sešel, je tu další shrnutí. Se svým listopadem jsem vlastně víceméně spokojená, bylo docela hezky, blog oslavil páté narozeniny, byla jsem na jednom knižním křtu a na jednom blogerském minitrhu, netrpěla jsem při ranním vstávání (v rámci mezí) a docela jsem četla (v rámci mezí). Taky jsem zatím nezabila nikoho, kdo přede mnou přes mou výslovnou nelibost mluvil o Vánocích. To je výkon, na který jsem nejvíc pyšná.

No dobře. Taky jsem pyšná na to, že jsem si zakázala kupovat knihy a fakt jsem to dodržela. No jo, no jo, tak jsem si koupila Oxford Advanced Learner’s Dictionary. Ale to se nepočítá, že ne? Když je to ten slovník. Taky jsem konečně dostala „redaktorský“ výtisk knihy, na které jsme spolu s dalšími spoluredaktory pracovali na jaře, mám doma svou vlastní Zkušebnu rodičů. Jsem na nás vážně hrdá.
Držela jsem se dál i od knihovny. Mám teď půjčené jen věci do školy. Protože ne že bych neměla dost věcí svých.

Knížek jsem oficiálně přečetla 11, neoficiálně jsem k tomu přečetla několik povídek a článků do školy. 3 byly v angličtině, 2 sbírky básní a 1 drama.Vesměs to byly samé dobré věci, s ničím nejsem vyloženě nespokojená.

První listopadovou knížkou bylo Líbali jsme se od Davida Levithana. Začátek se mi líbil fakt hodně, mám u Levithana ráda, jak si vždycky dokáže vyhrát s formou svých knih, akorát mi to absolutní nadšení nevydrželo v průběhu celé knihy, konec mi trochu vyšuměl do ztracena. Ale mám zase ve sbírce pěknou řádku citátů a čtení jsem si užila. Pak jsem zabrousila k takovému dvojrománu v jednom, Mezidvěma světy Scotta Westerfelda. Polovina je příběh mladé Darcy Patelové, která se chce prosadit jako spisovatelka, a druhá je Darcyin fantasy román Zásvětí. Víc mě bavila polovina s Darcy, ale celkový dojem taktéž pozitivní.

A víc než pozitivní byl můj dojem z Winter, závěrečné knihy Měsíčních kronik. Nevydržela jsem čekat a musela jsem si to přečíst v angličtině. 823 stran perfektnosti! Necelý týden jsem strávila na Měsíci a fandila hlavním hrdinům, aby to s nimi konečně dobře dopadlo, aby se dočkali svého šťastně až na věky. Já mám Měsíční kroniky fakt ráda. Marissa Meyer píše hrozně čtivě, že člověk ty knížky vždycky málem zhltne. Mé pocity ze závěru série jsou hlavně nadšení, ale abych se trochu mírnila, tak nejlepší díl série byla asi Cress, to byla dokonalost v paperbackové vazbě. Přesto se fakt máte na co těšit, to vám slibuju. A já se těším na jakoukoli další knihu, kterou Marissa Meyerová napíše. Přečetla bych si od ní snad i nákupní seznam. (No dobře, dinosauří erotické romány bych asi nečetla ani od ní.)

Prozaická prvotina Anny Bolavé Do tmy se mi taky hodně líbila. Líbil se mi styl psaní, líbilo se mi téma a když jsem nakonec v půl dvanácté večer zjistila, že v mém výtisku chybí někde třicet stran před koncem osm stránek, chtěla jsem mlátit hlavou do zdi, protože to zrovna začalo nabírat obrátky. Jak jenom zrovna tahle kniha může nabírat obrátky. Nejvíc se mi asi líbila atmosféra, pochmurné a s tragickým nádechem já můžu. Zlepšuje mi to náladu.
Já vím, jsem divná. Už jsem si zvykla.

Do školy jsem četla dvě povídky od autorů, které nemůžu vystát (Hrabal a Škvorecký) a dvě sbírky básní. Minulý týden to byl Totální realismus Egona Bondyho, který se mi tak líbil, že jsem to četla několikrát. Po Egonu Bondym určitě ještě sáhnu. Naprostý fór pak byla sbírka Podivuhodní kouzelníci, což je výbor poezie z let 1945 – 1955, tedy z doby silného stalinismu. A podle toho ty básně vypadají. Ale všichni jsme se u toho neobyčejně bavili. Je to tak hrozné, že si říkáte, jestli to fakt mysleli vážně? Jako fakt, óda na traktory? Bohužel tehdy zřejmě ano. Rozhodně vám to doporučuju, poezie je to přímočará a srozumitelná, aby to pochopila i každá krmička vepřů. A je to fakt bžunda.

Dostala jsem se i k nějaké klasice, a to docela dobrovolně. Přečetla jsem Goetheho Utrpení mladého Werthera. Budu se opakovat, ale vážně se mi to hodně líbilo. Tenhle měsíc se to nějak sešlo, že se mi všechno líbilo. Werther je pro takové trpitele jako já fakt potěšení číst. Když jsem se o knize bavila s Terezou, zmínila její nadčasovost. A to je velká pravda. Utrpení z nešťastné lásky se nemění ani po těch letech. K Wertherovi se určitě hodlám vrátit. Na trochu pozitivnější notu byla Agnes Grey od Anne Brontëové, třetí sestry Brontëové. Anne bývá vedle svých známějších sestrách Emily a Charlotte poněkud opomíjená, ale já si už dlouho chtěla přečíst něco i od ní. Agnes Grey byla jasná volba kvůli jménu hlavní hrdinky. Četla jsem to v originálu, takže trochu déle než kdybych to bývala četla v překladu, ale moc mě to bavilo. Snad můžu prozradit, že tohle na rozdíl od Werthera nebo Větrné hůrky tragédie není, je to vlastně moc milý příběh, a přitom ne plytký ani sentimentální.

Četla jsem to česky,
ale hrozně se mi líbí
tahle obálka.

V rámci výzvy #ReadNordic jsem tenhle měsíc přečetla klasické drama z devatenáctého století, Ibsenovu Noru – také známou pod názvem Domeček pro panenky. To se mi jenom líbilo, tentokrát bez zdůrazňovacího moc, hodně nebo fakt. Pro změnu! Ale taky se to dobře četlo. A určitě stojí za zamyšlení. Dále jsem přečetla jeden z prvních amerických prozaických pokusů, povídku Washingtona Irvinga Rip van Winkle. Nebudu vám to tajit, bylo to do školy, a znova bych to číst nemusela. Ale nebylo to hrozné.

Perla na závěr. Tentoměsíční rereading, Harry Potter a vězeň z Azkabanu. Dlouhou dobu to byl z celé série můj nejoblíbenější díl. Pak mi to zkazil film, třetí film se mi vůbec nelíbí. Ale kniha je pořád výtečná. Takže jsem ji četla do dvou do rána, a pak jsem ve škole celý den usínala lomeno umírala. Ale Harry za to stojí!

Tak, to je ode mě za listopad vše. Jaký byl váš listopad? Mějte se hezky a čtěte!

4 komentáře:

  1. Traktory, traktory,
    i vy, traktoristé,
    údernické prapory
    zasloužili byste!

    To vám bylo pozdvižení,
    to vám bylo smíchu, klení,
    to vám bylo hovorů,
    když k nám přijel o žních loni
    na výpomoc místo koní
    párek nových Zetorů.

    Traktory, traktory,
    rozbít přijely jste
    zastaralé názory,
    zastaralý systém!

    Pan farář hned ráno kázal:
    „Přišla na nás mravní zkáza,
    konec boží naděje!“
    Místní statkář k tomu dodal,
    že nás čeká velká voda,
    slintavka a kurděje.

    OdpovědětVymazat
  2. Já jsem Werthera četla někdy ve 14? Byla to strašná otrava, pochybuju, že jsem tenkrát vnímala to, co Goethe psal. Prostě jsem to přečetla a konec. Asi bych se měla znovu podívat na knížky, které se mi v pubertě nelíbily.
    Jsem ráda, že nejsem sama, komu se třetí HP film nelíbil. Všichni v mém okolí říkají, že je to nejlepší fílm. Já s tím nesouhlasím, protože má konkretizace knihy se o dost liší té režisérově.

    A Anna Bolavá mě začíná zajímat! :o)

    OdpovědětVymazat
  3. Mimochodem, jak jsme se bavily o těch napodobeninách Werthera, tak tahle se mně třeba líbila moc, a je očividně přiznaná: https://www.goodreads.com/book/show/25537444-the-new-sorrows-of-young-w
    Myslím, že to vyšlo i česky, a když jsem to kdysi četla hned po tom Wertherovi, přišlo mi to strašně dobré a autentické a krásně je na tom právě vidět ta nadčasovost původního přiběhu. Ale možná je to pro "normálního" čtenáře až moc "německé" ;)

    Jinak dinosauří erotické romány mě fakt dostaly :D

    OdpovědětVymazat
  4. Jak to děláte - 11 knížek? :O Já přečetla nejvýš čtyři. :D

    OdpovědětVymazat

Komentáře mě vždycky potěší, a snažím se dopovídat na všechny. Ale prosím, pokud použijete profil Anonymní, aspoň se na konci podepiště. Hodně Anonymních je pro mě matoucí :)