pondělí 2. února 2015

Jandy Nelson – Nebe je všude | Buď vás uhrane, naštve či uspí

Posledního půl roku na mě ze všech stran bez ustání neustále útočí jedno jméno: Jandy Nelson. V září jí vyšla v USA druhá kniha, po níž jsem se okamžitě vrhla, a… tak jako dobrý, místy hodně dobrý, ale extatické nadšení ve mně I’ll Give You the Sun nevyvolalo. Letos v lednu jsem se pustila do jejího debutu, který za pár dní vyjde v češtině: Nebe je všude. Tuhle knížku už zrecenzovala pěkná řádka lidí, ale i já hodlám přispět svou troškou do mlýna.

Žily byly dvě sestry, Bailey a Lennie. Vychovávala je babička kreslící podivné zelené ženy a pěstující afrodiziakální růže, a strejda Velikán, arborista, který už byl pětkrát ženatý (to asi ty babiččiny růže). Starší sestra Bailey byla úžasná a oblíbená, snila o studiu na umělecké škole Juillard a měla úžasného přítele Tobyho. Mladší sestra Lennie žila v jejím stínu, a nijak zvlášť jí to nevadilo. A pak Bailey umřela. Lennie a její rodině zbylo doma prázdné místo, které nedokážou zaplnit. A Lennie truchlí, skutečně truchlí, ale taky se zamilovává. Jak se vůbec může zamilovat ve světě, kde její sestra není? A do koho se vlastně zamilovala, do sestřina přítele Tobyho, nebo věčně se usmívajícího Joea Fontaina?