čtvrtek 5. března 2015

J. A. Redmerski – Na hraně zapomnění | Proč? Za co?

Na hraně zapomnění je kniha, se kterou mám hned několik problémů. První pes je zakopaný hned v názvu, který by se asi nemohl být příhodnější, protože ho neustále zapomínám. Dalo by se říct, že co se týče Na hraně zapomnění, jsem už dávno za hranou zapomnění. Trpím totiž utkvělou představou, že se to jmenuje Na hraně věčnosti, což je název druhého dílu. Jak se podle mě má jmenovat pokračování se mě neptejte, pokud jsem to někdy věděla, tak jsem to taky dávno zapomněla. 

Dvacetiletá Camryn Bennettová se jednoho krásného dne sbalí a nasedne na autobus do Idaha – jen tak, protože už nemůže dál snést ubíjející všední realitu. A protože ji straší duchové minulosti. Nebyl by to správný román, kdyby vzápětí nepotkala Andrewa, který má naopak tragickou přítomnost, jede totiž za umírajícím otcem. Při pohledu na sebe ovšem oba protagonisté na tragédii víceméně zapomínají – on je totiž hrozně pohledný a ví to, zatímco ona je hrozně pohledná a neví to, není to náhoda? Ale jsou odhodlaní se do sebe nezamilovat, na mou duši! Jo, to známe.