sobota 28. března 2015

Soman Chainani – Svět bez princů | Jak feminismus zdivočel



Škola dobra a zla byla pro mě jednou z nejlepších knih minulého roku. Prudce vtipná, originální, a protože mě už nic nenapadá, tak to znova zopakuju: originální a vtipná. Prostě mě to bavilo, takže není divu, že jsem se nemohla dočkat, až vyjde pokračování. Teď toho lituju, protože Svět bez princů končí ještě otevřeněji a já nemám po ruce třetí díl, takže pláču.

Musela jsem si jít spravit náladu čtením vtipných pasáží, doufám, že jste nečekali příliš dlouho. Tak teda popis děje. Bacha na spoilery z prvního dílu!

Sofie a Agáta se přeci jen dočkaly svého šťastného konce: porazily Školníka a utekly zpátky domů, do Gavaldonu, kde jsou pohádky jen na stranách knih. Šťastně na věky začíná. Nebo ne? Sofie je ve svém živlu, díky Agátině přátelství je teď dobrá a připravuje hru na motivy svého příběhu. Jen Agáta není ve své kůži, nemůže totiž zapomenout na Tedrose (pochopitelné, zcela pochopitelné). Co když si nevybrala ten správný šťastný konec? A dle pravidla pozor, co si přeješ, protože by se ti to taky mohlo splnit, a to tím nejošklivějším možným způsobem, se Sofie s Agátou vrací do Školy dobra a zla, až na to, že je tam všechno vzhůru nohama. Teď je to klučičí škola a holčičí škola. Holky objevily sílu feminismu a z princů jsou bezdomovci bažící po pomstě na těch, kdo to způsobil: Sofii a Agátě…