čtvrtek 30. dubna 2015

Charlotte Indenová – Anna a Anna | Anna kam se podíváš

Obě babičky mojí mámy se jmenovaly Anna. Já je nikdy nepoznala, ale odmalička jsem slýchala o „babičce Anně“. A taky pokaždé, když byli učitelé v koncích s mým jménem, zkoušeli to na mě s Eliškou nebo Aničkou. Teď mám sice mezi spolužačkami Ann hned několik, ale do minulého roku jsem s tímto jménem byla v kontaktu převážně skrze literaturu.  Všimli jste si někdy, kolik knižních hrdinek se jmenuje Anna? Anna krví oděná, Polibek pro Annu, Anna ze Zeleného domu, Anna: Krok do nového života, Anna Karenina. A další hrdinky, které to jméno nemají v názvu knihy. Možná měl John Green napsat spíš knihu Příliš mnoho Ann.

Anny zkrátka nemají konce. A já teď za dva dny přečetla knihu Anna a Anna. Vidíte, hned dvě Anny. Jedna je babička, druhá vnučka. Babička Anna přijede bydlet k rodině své dcery, a společně s vnučkou Annou tak mají volné pole působnosti, stanou se z nich pirátky! A jako správné pirátky si samozřejmě vyměňují dopisy přes černou schránku. Malá Anna píše o kamarádu Janovi, který se odstěhoval do Amsterodamu a který by možná mohl být něco víc než jen kamarád. Babička Anna píše o Henrim, muži ze své minulosti, o kterém nejdřív nikdo kromě malé Anny neví. Malá Anna píše i Janovi, babička Anna Henrimu nebo své levé noze.

Je to celá změť dopisů a já bych teď prosila sama sebe složit mezi papíry a do obálky, protože v papírovém formátu bych možná netrpěla citovým traumatem způsobeným událostmi téhle knihy.