pátek 17. července 2015

Isla a šťastné konce | Pozitivní a roztomilé jak košišta Pusheen (Stephanie Perkins)

Pamatujete si, jak jste poprvé četli Polibek pro Annu a hrozně jste se u toho přiblble usmívali? Pamatujete si, jak vás tam zaujala jedna tichá zrzka jménem Isla, a pak jste na její šťastné konce čekali snad roky, ale připadalo vám to ještě delší? Pamatujete si, jak se vám příběhy Stephanie Perkinsové líbily tak moc, že jste si je přečetli i víckrát? Pamatujete si, jak jste se pokaždé zas a znova zamilovali do jejích postav a jejich příběhů?

Pokud jste alespoň na jednu otázku neodpověděli kladně, tak vás asi neznám. Pro mě je to čtyřikrát ano a když jsem konečně rozečetla Islu a šťastné konce, bylo to jako vracet se ke starým známým.

Paříž. Isla je roky zamilovaná do svého spolužáka Joshe, který ale má přítelkyni. Tedy měl. Na konci školního roku se totiž rozešli.
New York. Isla je na léto doma. Pod vlivem prášků na bolest se vydává sehnat si něco k jídlu a v kavárně narazí na Joshe. Prášky na bolest skvěle fungují na zmírnění ochromující stydlivosti, jíž Isla trpí kdykoli jindy, takže si poprvé v životě vymění víc než pár slov.
Paříž. Poslední ročník střední školy. Josh s Islou zase promluvil! A vypadá to, že možná, možná by o ni měl i zájem. Vyjde to, nevyjde to? A nejzávažnější otázka – vydržím já jako rádoby nezávislý pozorovatel příběhu ten nával roztomilosti, nebo se během čtení dočista rozpustím?