Jak jsem dělala knihu | Když nevíš, dej tam ledního medvěda

Sny se mají plnit, říká jedno známé přísloví. Některé sny si splníte jen velice těžko (no zkuste se třeba projet při západu slunce na jednorožci, na splnění takového snu budete muset pořádně zapracovat). Já osobně si myslím, že důležité je hlavně to, že se budete snažit. Že když máte sen, tak se pokusíte udělat všechno, co je ve vašich silách, aby se sen stal skutečností.

Mám spoustu nemožných a nepravděpodobných snů, které zavírám do šuplíčku a probírám se jimi v noci, když nemůžu spát. Ale mám i sny, o kterých vím, že je můžu splnit. Můžu se naučit švédsky. Můžu se naučit péct Míša řezy tak, že se konečně jednou něco nepokazí (jednou to vyjde, já tomu věřím!). A jedním z takových mých snů je i dělat knihy. Ne je psát (to zatím patří do toho nočního nepravděpodobného šuplíku), ale takříkajíc je vyrábět. Více fakticky to znamená, že už pár let toužím pracovat v nakladatelství. A že dělám všechno možné, abych si tenhle sen splnila. Po minulém semestru ve škole jsem tomu zase o něco blíž: „vyrobila“ jsem svou první knihu.

Naše fakulta nabízí hned několik kurzů Nakladatelské teorie a praxe. Na jaře jsem jeden z nich navštěvovala. Oficiálně je to kurz pro magisterské studenty, ale podle a prohnaně jsme se tam vetřely a k naší velké radosti nám to prošlo. S Bětkou a dalšími kamarádkami jsme tak navštěvovaly kurz na Ústavu translatologie pod vedením Petra Eliáše, jinak známého jako šéfredaktor nakladatelství Albatros. V rámci kurzu jsme si nejprve povídali o tom, jak to v takovém nakladatelství chodí (to je ta teorie) a poté jsme si vyzkoušeli, jak to doopravdy vypadá, když je člověk redaktorem nějaké knihy (praxe). Bylo nás tam poměrně hodně, věhlas tohoto kurzu je veliký a navštěvovat by jej toužili všichni, tudíž jsme „vyráběli“ hned dvě knihy: Zkušebnu rodičů od Davida Baddiela, a dětskou verzi příběhu nositelky Nobelovy ceny za mír Malály Júsufzajové, Já jsem Malála.