úterý 12. dubna 2016

Celeste Ng – Vše, co jsme si nikdy neřekli | Mluvme spolu

Vše, co jsme si nikdy neřekli na mě pokukovalo už hezkých pár měsíců. Nejdřív jsem trochu nerozhodně obcházela anglické vydání, pak jsem se dozvěděla, že kniha vyjde v Odeonu a rozhodla jsem se s jejím čtením počkat. Posledním lákadlem byla obálka, která se mi opravdu zalíbila, takže jsem se jednoho dne přistihla, že začínám číst úvodní slova: „Lydia je mrtvá. To ale zatím nevědí.

Literární debut americké spisovatelky Celeste Ng dokáže zaujmout od prvních slov. Autorčini rodiče pocházeli z Honkongu a motiv čínského původu je i v jejím románu významným motivem, na jehož základě je vystavěn příběh jedné rodiny, která neodbytně směřuje až k tragédii, jež je uvozena na samém začátku knihy. Na počátku příběhu ale stojí něco jiného: rodiče, kteří se pokoušejí vyplnit si své nesplněné sny alespoň prostřednictvím svých dětí, a nevšimnou si tak, že mimovolně opakují chyby svých rodičů.

čtvrtek 7. dubna 2016

Robert Beatty – Serafina a černý plášť | Tajuplně strašidelné

Jako tolik jiných v mojí generaci mám v ruce historku o tom, jak mě ke čtení dostal Harry Potter a skutečně ani nevím, kolikrát jsem ho četla. Ale moje dětství nebyl jen Harry Potter. Byly to i jiné dobrodružné knížky plné temných zákoutí, lesů, záhad a dobrodružství, a já se k nim vždy ráda znovu a znovu vracela, protože jsem si nikdy nebyla jistá, co číhá na další stránce.

Nikdy nevstupuj do hlubokého lesa, číhají tam mnohá nebezpečí, která si budou chtít podmanit tvou duši. Tahle Serafinu její tatínek vždycky varoval. Serafina s tatínkem bydlí ve sklepení panství Bilmore, kde její tatínek pracuje jako údržbář. O ní, Serafině, ale nikdo nesmí vědět. Serafina totiž není jako ostatní děti – je rychlá, mrštná, vidí ve tmě a dokáže se schovat i v těch nejmenších skulinkách. Schovává se v temných zákoutích panství, hraje si na to, že má kamarády a zodpovědně plní svou funkci Hlavní chytačky krys. Jenže pak se na panství začnou ztrácet děti a jediná Serafina ví, že je za to zodpovědný tajemný muž v černém plášti...

úterý 5. dubna 2016

Březnové shrnutí | „Nemáte to přesně?“

V minulém shrnutí jsem si přála jaro a vypadá to, že už se tu konečně usadilo, tak prosím nikam nechoď, jaro! Aby to nedopadlo jako s březnem – sotva přišel a zase odešel, opravdu netuším, kam se poděl. Dělala jsem kopu věcí do školy, po půlnocích prokrastinovala s filmy Woodyho Allena, prodávala jsem na křtu druhého JůTubera (takový úspěch jsem upřímně nečekala; všechno jsme vyprodali – JáJůtubera 2 i koruny, dvoukoruny, pětikoruny, desetikoruny a dvacky… Ať žije věta „Nemáte to přesně?“) a rukama mi v Albatrosu prošlo přibližně milion pohlednic na Noc s Andersenem, které jsme s Kath počítaly a dávaly do obálek. Skoro jsem napsala esej (už ji nechci ani vidět, což je problém, protože není hotová) a uspořádala soutěž (k té více později). Ale stejně nevím, kam se mi ten březen poděl.

neděle 3. dubna 2016

Jodi Picoult & Samantha van Leer – Láska mezi písmenky | Každý má svůj příběh

Kdo z nás se nikdy nezamiloval do fiktivní postavy? (Zde vám dávám prostor na to, abyste si mohli krátce utahovat z toho, že mé srdce navždy patří Percymu Jacksonovi.) Kolikrát jsme si povzdechli, že ta či ona postava není méně papírová a více skutečná? Ale co kdyby… co kdyby ta postava jednoho dne prostě vystoupila ze stránek knihy a objevila se u vás doma?

Delilah se splnilo přání. Stále zas a znovu četla pohádkovou knihu Mezi řádky, až k ní jednoho dne princ Oliver vzhlédl a začali si povídat. Zamilovali se do sebe. Ale co dělat, když je princ v knížce a Delilah ve skutečném světě? Nakonec se jim podařilo Olivera vyměnit za syna spisovatelky příběhu, Edgara, který si pro sebe příběh přepsal tak, že vypadá trochu jako jedna z jeho počítačových her. Delilah dostala svého prince z pohádky. Teď už Oliver musí jen přežít ve světě, kde člověk nesvádí boje s draky ani čaroději, ale potýká se s něčím mnohem děsivějším: střední školou se všemi jejími pravidly.