neděle 3. dubna 2016

Jodi Picoult & Samantha van Leer – Láska mezi písmenky | Každý má svůj příběh

Kdo z nás se nikdy nezamiloval do fiktivní postavy? (Zde vám dávám prostor na to, abyste si mohli krátce utahovat z toho, že mé srdce navždy patří Percymu Jacksonovi.) Kolikrát jsme si povzdechli, že ta či ona postava není méně papírová a více skutečná? Ale co kdyby… co kdyby ta postava jednoho dne prostě vystoupila ze stránek knihy a objevila se u vás doma?

Delilah se splnilo přání. Stále zas a znovu četla pohádkovou knihu Mezi řádky, až k ní jednoho dne princ Oliver vzhlédl a začali si povídat. Zamilovali se do sebe. Ale co dělat, když je princ v knížce a Delilah ve skutečném světě? Nakonec se jim podařilo Olivera vyměnit za syna spisovatelky příběhu, Edgara, který si pro sebe příběh přepsal tak, že vypadá trochu jako jedna z jeho počítačových her. Delilah dostala svého prince z pohádky. Teď už Oliver musí jen přežít ve světě, kde člověk nesvádí boje s draky ani čaroději, ale potýká se s něčím mnohem děsivějším: střední školou se všemi jejími pravidly.


Každý má příběh.
Možná si myslíte, že váš příběh nestojí za vyprávění, ale nezapomínejte, že ho zatím nikdo neslyšel. Třeba si někdo vaše činy, vaše slova, vaše zápletky vezme k srdci.“ s. 346

Když vám skoro celý den nejde internet, co jiného máte dělat než si číst? Tak jsem za necelých 21 hodin (a 12 hodin jsem mezi tím spala, abyste si nemysleli, že čtu tak pomalu) přečetla celou Lásku mezi písmenky. Jednak to bylo tím, že mě pro jednou nerušil žádný Facebook, žádný e-mail, dokonce ani Goodreads, ale hlavně to bylo tím, že mě to hrozně bavilo. Nejlepší ňuňu oddechovka, jakou jsem za posledních pár měsíců přečetla. Prostě se nemůžete než uculovat, je to roztomilé, sladké, lepší než čokoláda.

„Vypadá šťastně,“ dodá Maureen. „Co víc by si matka mohla pro svého syna přát?“
Mořské panny vklouznou do vody. „Skutečná láska asi opravdu může být jídlem, vzduchem i spánkem,“ vzdychá Kyrie, „ale já bych dala přednost čokoládě, kyslíku a měkké posteli.“ s. 52

Od Jodi Picoultové jsem před lety četla dvě knihy. Obě byly na vážné téma a nejsem si úplně jistá, jestli mi sedly. V kombinaci se svou dcerou ale tvoří Jodi Picoultová dobrý tým, slova v jejich příběhu odsýpají jedno za druhým a celé je to vtipné, lehké a nadýchané (nějak tak si představuji, že by chutnal dort královny Maureen). Nevím, jestli mám autorkám složit větší hold za prince, který se stále chová, jako by byl v pohádce, nebo za mluvícího psa, který mě několikrát zvládl rozesmát na celé kolo. 

„Humphrey kňučí a pobíhá po stránce sem a tam. „Co se děje? Co se děje? Nastal konec světa. Všichni umřeme. Počkat! Už vím. Prokoušu se touhle zdí. To pomůže.“
„Uklidni se, není to bouřka, ale jen čtenář. Stačí, když vedle mě budeš sedět a chovat se jako pes.“
„Já… já nevím, jestli to zvládnu. To jsem ještě nikdy nedělal…““ s. 273

Na začátku jsem měla poněkud pochyby ohledně čtení druhého dílu série, aniž bych předtím četla první. Budu to chápat? Nebudu ztracená? Teď už můžu říct, že se to dá, i přesto mě ovšem mrzí, že to nakladatelství nevzalo od začátku jak se má, protože bych si ráda přečetla i první díl, a teď už mě při jeho čtení nic nepřekvapí. A pokud je první díl v tomhle ohledu stejný jako Láska mezi písmenky, tak je to vážně škoda, protože jsem si v průběhu knihy místy opravdu nebyla jistá, jak se postavy z té šlamastyky, do které se namočily, dokážou dostat. Něco vám říká, že to skončí dobře, ano, ano, ale jak se jim to může povést? Příliš mnoho překážek. Pojďme číst dál, dokud nedospějeme do konce.
 

Co byste dělali, kdybyste měli poslední den na tomhle světě?
Strávili byste ho s lidmi, které máte rádi?
Cestovali na druhý konec zeměkoule a po všech divech světa?
Jedli celý den jenom čokoládu?
Omluvili byste se za své chyby? Postavili byste se těm, kterým jste nikdy neměli odvahu čelit? Řekli byste své tajné lásce, že ji milujete?
Proč čekáme na poslední chvíli, abychom udělali to, co bychom měli dělat celou dobu? s. 209

Láska mezi písmenky je pocta příběhům, pohádkám a všem jejich čtenářům. Pocta čtení obecně. A mimo to je to fakt (rozto)milá knížka. Věřte mi, tohle si chcete přečíst.


  Chtěla bych poděkovat nakladatelství CooBoo za poskytnutí recenzního e-booku!

Autor/ka: Jodi Picoult & Samantha van Leer
Originální název: Off the Page
Série: Off the Page, 2. díl
Datum vydání: USA: 2015 / CZ: vyjde 18. 4. 2016
CZ překlad: CooBoo, Miroslava Mrázová
SK překlad: není
Počet stran: 352 v CZ, vázaná
Cena: 329,-Kč
Moje hodnocení: 80 %
Hodnocení na Goodreads:  3,79 při 5 131 hodnoceních

14 komentářů:

  1. Pěkná recenze :), vypadá to zajímavě a možná si ji časem přečtu, ale bojím se, že to na mě bude moc sladké... :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jestli nemáš ráda sladké věci, tak se toho možná vyvaruj... Je to opravdu spíš takové roztmiloučké :)

      Vymazat
  2. Knížka vypadá kouzelně. :) Krásný obal i obsah. ;-)

    OdpovědětVymazat
  3. On je to druhý díl? :O No, nicméně, přečíst jsem si to chtěla před vydáním, před tvou recenzí a ani teď nepochybuji o tom, že si to jednou nadšeně přečtu. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jojo, je to druhý díl, taky mě to překvapilo, když jsem to zjistila :) Ale je to fakt hezké ;)

      Vymazat
  4. Knihu mám na svém dubnovém wishlistu a těším se na ni. Vůbec jsem netušila, že se jedná o druhý díl a je pravda, že mě tedy trochu zklamalo, že nezačali od prvního. Nicméně knize dám rozhodně šanci :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ono to opravdu není potřeba, a někde jsem četla, že i autorka tvrdí, že jde o "standalone", ale ta návaznost tam je a tak mě to trošku zamrzelo, no... Co se dá dělat. Líbilo se mi to tak jako tak.

      Vymazat
  5. Krásně sepsáno, okamžitě jsi mě nalákala :) Není to můj typický žánr, ale téhle knížce dám šanci :) Moc Ti děkuji za super tip! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak snad to nebude úplně krok vedle :D Asi to není pro každého, ale já to slupla jako malinu :)

      Vymazat
  6. Já jsem si říkala, že to je nejak moc děje, co by se vešlo do jedné knihy...Takže on je to druhý díl. To je ale škoda.
    Ale stejně to vypadá pěkně. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Většina toho děje, který jsem výše popsala, je shrnutí první knížky, no.
      Je to moc milé počtení :)

      Vymazat
  7. Je to ulepené jako cukrkandl, ale jsem ráda, že máme v zásadě stejný názor. Mám slabost pro pohádky :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vlastně nevím, co je ten cukrkandl, když nad tím tak přemýšlím.
      Ale kdybys třeba řekla, že je to ulepené a růžové jak cukrová vata - tak já mám vlastně cukrovou vatu ráda.
      A pohádky rovněž ;)

      Vymazat

Komentáře mě vždycky potěší, a snažím se dopovídat na všechny. Ale prosím, pokud použijete profil Anonymní, aspoň se na konci podepiště. Hodně Anonymních je pro mě matoucí :)