sobota 7. května 2016

11 věcí, které mě přimějí přečíst si knihu

Taky se vám občas stane, že si čtete knihu a najednou si uvědomíte, že nemáte nejmenší ponětí, jak jste se k ní vůbec dostali? Proč zrovna teď čtu tuhle jednu určitou knihu, jak se to stalo, když jsem se původně měla učit na test? Tahle otázka by si určitě zasloužila dlouhou filozofickou úvahu (co všechno jsme schopni udělat, abychom se vyhnuli učení), já se ale dneska chci zaměřit na něco jiného: podle jakých kritérií si vybírám knihy k přečtení?

1. Obálka
Všichni víme, že bychom to dělat neměli. A všichni to děláme. Ano, soudit knihu podle obálky se nemá, a vybírat asi taky ne. Ale když některé jsou tak pěkné! Abych pravdu řekla, jenom kvůli obálce si knihy většinou nepřečtu, ale už nejednou se mi stalo, že jsem knihu s pěknou obálkou zvedla, abych vzápětí zjistila, že anotace vůbec nezní špatně. Třeba taková Selekce – myslíte, že by byla tak úspěšná, kdyby ty obálky nebyly tak boží? Já myslím, že ne. Nebo taková Zář či Pád. To jsem přečetla hlavně proto, že se mému náctiletému já děsně líbily ty obálky. Částečně kvůli obálce jsem sáhla i po Code Name Verity nebo Made You Up, a tady u těchto dvou to nebyl tah vedle, uf.

2. Název
Název je po obálce druhá věc, které si všimneme. Někdy je název prostě zajímavý, že si chci knížku přečíst ať už je o čemkoli. Třeba právě již zmiňované Made You Up, tam se mi hrozně líbil i název. Nebo mám teď v plánu pořídit si knížku (ale až třeba za pár měsíců, teď jsem si slíbila, že si nějakou dobu nic nekoupím, tak se musím snažit říkat si, že ji vůbec nechci) More Happy Than Not, a to jen čistě proto, že se mi líbí ten název. Anotace taky zní zajímavě, ale hlavně ten název. Taky letos vyšla knížka s názvem F*ck Love, což mi přijde skvělý a možná si to přečtu kvůli tomu názvu. Nebo třeba série o špionkách od Ally Carter – I’d Tell You I Love You, But Then I’d Have To Kill You. Nebo Osamělost prvočísel.

3. Anotace & téma
Ve chvíli, kdy se mi zalíbí název nebo obálka nutně přijde další krok – přečíst si anotaci. Napsat anotace je velké umění, protože musí říkat, o čem kniha je, zároveň moc neprozradit a musí vás zaujmout natolik, abyste si řekli, že si knihu chcete přečíst. Tahle jsem se třeba nedávno rozhodla, že si chci přečíst Vše, co jsme si nikdy neřekli, a to jenom proto, že mě od první věty zaujala anotace. Hrozně se mi líbila anotace ke knížce Anna a Anna (a pak se mi líbila ta knížka). Taky se mi líbí anotace Nesmrtelného příběhu, jen se pořád nemůžu dostat přes první kapitolu. Kvůli anotaci jsem četla Eleanor a Parka.

Dobře napsaná anotace je jedna věc, druhá je téma. Některé knížky se prostě zdají být o tom, o čem si chci přečíst. Třeba Fangirl. Nebo You Don’t Have to Say You Love Me (to je mi mimochodem taky boží název) či Láska za časů cholery. Nebo si už nějakou dobu chci přečíst Everything, Everything. No dobře, za to možná může i ta obálka. Ale ne ta česká.

4. Úryvky
Já jsem přes ty úryvky. Mám ve zvyku brouzdat po internetu (a po Goodreads, přiznejme si to, hlavně po Goodreads) a číst si citáty. Když mě něco rozesměje nebo naopak zaujme svou „hloubkou“, často si jdu přečíst víc úryvků z dané knížky a často to nakonec skončí u toho, že si přečtu celou knihu. Tahle jsem našla třeba Prozac Nation, The Sense of an Ending nebo Nesnesitelnou lehkost bytí. Ukázky mě přesvědčily, že si chci přečíst Marťana a První hrob nalevo (nebo to bylo napravo? S levou a pravou já mám pořád problém). Proto mám v recenzích tak ráda úryvky.

5. Autor
Co k tomu víc dodat. Někdy stačí jméno autora a prostě víte, že tohle číst budete. Rainbow Rowell (!!). Neil Gaiman. Rick Riordan. Alice Oseman. Kerstin Gier. Stephanie Perkins. John Green. David Levithan. Maggie Stiefvater. Meg Cabot. Sarra Manning. Meghan McCafferty. Barbora Šťastná. Není to všechno a ani netvrdím, že mám od těchhle autorů přečteno všechno, ale na některá jména je prostě spoleh.

6. Film
Tady by to šlo rozdělit na dvě kategorie. Jedna: viděla jsem film a teď si chci přečíst knihu. Joo, to bylo třeba Stmívání nebo Harry Potter, haha, to je dvojice. Taky Jeden den, Báječná léta pod psa nebo Jih proti severu. Dva: viděla jsem trailer na film a chci si předtím přečíst knihu. Třeba Brooklyn nebo S láskou Rosie nebo Far from the Madding Crowd.

7. Doporučení & nadšení
Tohle je asi nejdůležitější důvod. Mám své lidi a vím, že když mi ti něco doporučí, můžu se na ně spolehnout, že se nepouštím do něčeho, u čeho budu trpět. Ať už jde o moje blízké kamarádky nebo pár knižních blogerů, když slyším, že si to musím přečíst a „jestli se ti to nebude líbit, tak sním čajník“, vím, že si to musím přečíst. Mimo přímé doporučení taky funguje jednoduše bezbřehé nadšení, takové, které na vás nechává následky. V následnosti na doporučení jsem četla třeba Měděného jezdce, Cizinku, Nícení, Hunger Games, Nástroje smrti, Vampýrskou akademii, Dobrá znamení, The Miseducation of Cameron Post a teď teď čekám na Last Night I Sang to the Monster, kdyby se to prosím pošta uráčila dodat, děkuju pěkně.

8. Povinná četba
No dobře, studuju jazyk a literaturu, takže co byste čekali? Povinná četba mi vlastně ani tolik nevadí (když zrovna nemáme za úkol přečíst na zkoušku šedesát knih či když to není Hrabal – nebo hůř, oboje), občas díky ní narazím na výborné věci, které bych si sama asi nepřečetla. Tenhle semestr se mi třeba dost zalíbil Český snář nebo Magorovy labutí písně. Dost příjemně mě překvapil i Točník.

Tohle asi všichni znáte. Ale teď se dostávám k divným obskurním důvodům, které asi nejsou tak časté.

9. Chci ji číst jen ironicky
Když jsem loni v létě začínala číst After, v hlavě mi stále ještě zvonila konverzace, kterou jsme o pár dní dříve vedly s Willindou: „Ale já se bojím. Co když se mi to bude líbit?“ Jsou knížky, které si chcete přečíst, protože si myslíte, že se vám budou líbit. A pak jsou knížky, které víte, že se vám líbit nebudou, ale tak dobře se bavíte, že si je stejně přečtete. Ale to jen občas.

10. Viděla jsem plakát v metru
Metrem jezdím skoro pořád. Dřív jsem jím jezdila do knihovny, teď už dva roky do školy. A ráda koukám na plakáty, které jsou podél jezdících schodů. Vždycky tam jsou totiž nějaké upoutávky na knihy, a občas to fakt naláká. Asi první kniha, kterou jsem si takhle vybrala, bylo Mrazení. Loni (nebo už je to předloni?) mě takhle zaujalo Manželovo tajemství. Jsem zkrátka člověk ovlivnitelný a reklama na mě funguje, ale co se dá dělat?

11. Knihovna
Bylo nebylo, kdysi dávno, v době kamenné, předinternetové, předblogové a předgoodreadsovské, žila byla jedna Anežka, která chodila do knihovny a vybírala si tam knihy podle toho, jak jí přišly pod ruku. S příchodem doby internetové jsem s tím musela přestat, protože jsem toho už tak měla hodně, teď chodím po knihovně pro jistotu se zavřenýma očima, abych si toho neodnesla až moc. Ale občas mi to chybí, protože tak narazíte na nečekané poklady, o kterých se vám ani nesnilo…

Pár obskurních důvodů na závěr:
knihu Slepá mapa jsem četla, protože v ní byla postava s mým jménem.
Shatter Me jsem si pořídila, protože stála na Book Depository 4 eura, tak proč ne.
Alenku v Říši divů jsem si koupila proto, že jsem si vyhlídla zápisník s Alenkou a přišlo mi pokrytecké mít zápisník s Alenkou, dokud si nepřečtu Alenku.
Tess of the d’Urbervilles (mimochodem, na konci května vyjde nové vydání u Arga, yay!) jsem četla proto, že ve filmové adaptaci hrál Eddie Redmayne.

A co vy? Jak si vybíráte knihy k přečtení? A co byl ten nejdivnější důvod, proč jste se rozhodli nějakou knihu číst?

11 komentářů:

  1. Ad obálka - u Selekce je to přesně ten důvod, proč mě to neláká, ty obálky mi přijdou ohyzdný :D :D

    Jinak u mě asi nejvíc rozhoduje obálka, název, téma. Když mi to někdo doporučí a řekne mi, o čem to je. I ve škole třeba. Anotace téměř nečtu a tak, no... :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsem přesně čekala, že se ozveš. Jsi v menšině, tak huš. Mělo by tě to nelákat, protože jsem ti řekla, jaká je to slátanina :D
      Já anotace jak kdy. Musí mě většinou zaujmout ta první věta, jinak to spíš nedočtu do konce.

      Vymazat
    2. Jako to, že jsi mi řekla, ať to nečtu, je druhá věc :D Ale už kvůli obálce by mě to nezaujalo :D :D

      Vymazat
  2. Bezva shrnutí, mám to podobně. :)
    Obálky jsou zároveň nádherná i příšerná věc, protože od některých knížek bych chtěla doma mít jenom tu obálku a některé jsou naopak skvělé vevnitř, ale jejich obálka nestojí za nic. :D
    Ovšem ta radost, když je knížka boží skrz naskrz i s obálkou! Jeden z nejlepších pocitů ever! :D
    Já vlastně moc nevím, jak si vybírám knížky k přečtení, vždycky ke mně prostě nějak...přijdou. :D Ale ne, většinou si asi někde všimnu pěkné recenze nebo doporučení a podle toho vybírám. :)
    A taky u mě fungují hodně ty názvy, Made you up je třeba hrozně super název, to si přečtu. :D Nebo se mi líbí Blues pro bláznivou holku. A taky Řekni vlkům, že jsem doma a Zvláštní smutek citronového koláče. :)
    Obdivuji tvůj kladný vztah k povinné literatuře, mě zatím (až na jisté výjimky) docela zklamává. Ale možná si jen vybírám špatné tituly.
    A nejdivnější důvody, no, rozhodně jsem si někdy vybrala knížku jenom proto, že byla hrozně tlustá. :D A kdybych potkala knížku, kde by se hlavní (nebo by vlastně asi stačila jenom "nějaká") postava jmenovala jako já, tak bych si to taky chtěla přečíst. Ale o žádné takové zatím nevím. :) Krom Starých pověstí českých, samozřejmě. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Blues pro bláznivou holku je super název, to máš pravdu, to jsem si chtěla přečíst kvůli tomu názvu a pak mě překvapilo, že je to poezie, ne próza.
      S povinnou literaturou je to hodně o tom přístupu - jestli to bereš jako povinnost nebo jako zajímavost. Já jsem třeba občas i ráda, že mě něco škola donutila přečíst, protože to vůbec není tak špatný, jak jsem čekala. Někdy mě to nebaví, ale většinou se to dá.
      Protože byla tlustá? To jsem asi ještě nikdy neudělala :D

      Vymazat
  3. Všech jedenáct bodů mám naprosto stejných. :D Jsem ovlivnitelný, kvantitativní čtenářský žrout a nestydím se za to. :D

    OdpovědětVymazat
  4. Já třeba ani nedokážu říct, co mě k daný knížce láká. Většinou je to autor, jindy to ale stejně tak může být obálka, zajímavá anotace... Občas třeba i fakt, že ta knížka byla ve velký slevě a zněla zajímavě, tak jsem si ji prostě koupila. Je teda fakt, že tím způsobem získávám spíš knížky, co pak na přečtení čekají třeba dva roky, ale já se k nim někdy dostanu!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je pravda, u mě knížky taky dlouho čekají. Jinak je to za mě spíš směsice všech možných bodů, ale někdy je nějaký důvod výraznější než jiný :-)

      Vymazat
  5. Já čtu recenze na blozích a co mě zaujme, to si píšu do mobilu na seznam. A nebo když vidím film a pak dodatečně zjistím, že je i kniha, tak si to skoro vždycky i přečtu (např. Dánskou dívku - film jsem si zamilovala, tak jsem si koupila knížka, a ta nebyla špatná, ale v tomhle případě mi film přišel lepší).

    OdpovědětVymazat
  6. U mňa funguje aj fínsky pôvod. Či už je to fínsky autor alebo sa tam odohráva dej. Potom nasledujú exotické krajiny ako Island, Mongolsko a pod. Keď sa kniha odohráva v krajine o ktorej existencii nemám takmer ani potuchy, tak ma zaujme. Baví ma vidieť, ako žijú inde. Na mňa funguje ešte odporúčanie od obľúbeného blogera a zľavy v e-shopoch.
    Také úryvky ma naopak vôbec nelákajú, ale to skôr zo "strachu" že by ma fakt zaujal a musela by som si hneď prečítať aj zvyšok knihy. Na to proste nie je čas keď mám rozčítaných desťa iných :D. Ale súhlasím s autorom a obálkou. Sú mená, ktoro sú zárukou kvality a sú obálky, vďaka ktorým tú knihu vezmem v kníhkupectve do ruky a minimálne prelistujem a prečítam anotáciu.
    Čo sa týka filmu, tam mi je zvyčajne jedno, či najprv vidím film alebo čítam knihu. No väčšinou chcem poznať obe spracovania.
    A do knižnice už radšej nechodím, v tej mojej doma je čítania na niekoľko rokov, takže mať zdroj ďalších kníh ešte z verejnej, to by nedopadlo dobre :D

    OdpovědětVymazat

Komentáře mě vždycky potěší, a snažím se dopovídat na všechny. Ale prosím, pokud použijete profil Anonymní, aspoň se na konci podepiště. Hodně Anonymních je pro mě matoucí :)