neděle 1. května 2016

Dubnové shrnutí – vombat, retrívr, kanibalové a popcorn

Moji milí, jak krásně nám to vyšlo! Konec měsíce uprostřed víkendu, takže si k tomuto shrnutí sedám dokonce ještě v dubnu, zatímco venku poletují čarodějnice. Taky jsem se konečně vyhrabala ze své nečtecí nálady, uprostřed měsíce jsem nějak nic moc nečetla, tudíž jsem neměla ani o čem psát, takže jste o mně neslyšeli. Ne, že by to někomu vadilo. Já jsem tak ukecaná, že se vám nejspíš ulevilo, vsadím se. A já teda vlastně psala, ale nebylo to o knihách, byly to dopisy a eseje a šílený příběh o tom, co se stane, když se potká vombat, pštros, retrívr, krokodýl, tlumočník, specialista na marketing a kanibalové, radši se ani neptejte.

V dubnu jsem si koupila knihy. Konečně jsem splnila svůj cíl pro to, co je třeba udělat, abych si zase směla kupovat knihy a koupila jsem jich celých 6, ale 4 ještě nepřišly, takže je nebudu počítat a budu se tvářit nonšalantně, že jsem si koupila jen 2. Ha, teď jsem vás zmátla, co? Ne? Tak dobře, aspoň jsem to zkusila. 

V akci jsem si koupila Z jako Zelda, což je kniha, po které už dlouho pokukuju a za tu cenu jsem nemohla odolat, a v antikvariátu jsem si koupila Navzdory básník zpívá, tak uvidíme, jak se mi to bude líbit. Jé, a vlastně jsem sehnala Příruční mluvnici češtiny, což by mohlo být veselý, kdyby to vlastně nebylo smutný. Takže 3. Řekněme, že jsem si koupila 3 věci. A teď si zase půl roku nic nekoupím, slibuju. (Svět knihy se nepočítá, ten není součástí tohoto časového kontinua.) Pak jsem ještě dostala třetí Školu dobra a zla, kterou jsem konečně poslední den v měsíci dočetla.


A taky mám nový počítač a nový operační systém a novou klávesnici, takže pořád dělám překlepy, ale už si na sebe týden zvykáme. Nový počítač je červený a HP, takže mu říkám Red Potter, aby se to nepletlo s tím starým počítačem, což byl černý HP a říkala jsem mu Harry Potter. („Nějaký Julius Pakárd má,“ říkala mamka kolegyni do telefonu.)

Přečtených knížek mám méně, než jsem čekala, přeci jen tam byla ta nečtecí nálada, co se dá dělat, ale tak nakonec 10. Z toho 3 a kus jsou v angličtině, 3 se dají počítat jako klasika a 2 jsou sbírky poezie. A jelikož jsem si všimla, že mám tendenci opomíjet knížky, které mám doma (znáte to: ty si můžu přečíst vždycky), rozhodla jsem se motivačně počítat i ty, a tenhle měsíc jsem přečetla 3. Vidíte? Vůbec byste do mě neřekli, že mám doma 44 nepřečtených knížek. Proč já vůbec ještě chodím do knihovny? Ach tak, protože pořád chodím okolo, jak jsem mohla zapomenout. 

(Venku je ohňostroj, čarodějnice zřejmě v novém tisíciletí slaví ve velkém stylu. To když jsem byla malá, byly ohně jenom oranžové, dneska má všechno barvu duhy. Napadlo vás někdy, že ohňostroje vlastně zní jako popcorn? Mě právě teď.)

Teď už stručně k mým přečteným. Měsíc jsem začala s Doctorem Who: The Silurian Gift, což je krátký příběh o, překvapivě, Doctorovi Who. Milá jednohubka. Pokračovala jsem další miloučkou věcí, kterou jsem přečetla pomalu na jedno nadechnutí, protože nám nešel internet: Láska mezi písmenky je růžová, cukrová a ňuňu. Odmítám veškerou zodpovědnost za skutečnost, že se mi to líbilo. Naproti tomu musím říct, že mě zklamala poslední Škola dobra a zla: Poslední navěky. To u ní jsem se zasekla se čtením, protože mi oproti předchozím dílům přišla zdlouhavá, méně vtipná a prostě… meh. Je to škoda, protože první dva díly byly opravdu špičkové. 

Trochu na vážnější notu: Vše, co jsme si nikdy neřekli je jedna z novějších počinů Odeonu a je to zajímavé čtivo, které vás donutí přemýšlet. Stejně tak i Pokoj, což je opravdu zajímavá věc – garantuji vám, že jakmile tuhle knihu otevřete, nebudete schopni přestat číst, mě vyléčila z mého nečtení a skoro celou jsem ji přelouskala najednou. Pokud vás blíže zajímá, o čem to je, doporučuju trailer na film, a možná se ode mě časem dočkáte nějaké té recenze. 

Moje schůzka s poezií byla tento měsíc víceméně motivovaná školou. Magorovy labutí písně mě překvapivě bavily převelice, četla jsem je dvakrát, a i když tomu nerozumím, tak se mi to v zásadě líbí, co víc člověk jako já od poezie může chtít? Obeznámeni s nocí je výbor z americké poezie padesátých let, po kterém jsem sáhla původně na začátku semestru z referátových důvodů a pak jsem ho chtěla dočíst až do konce, což mi trvalo kapánek déle, než jsem čekala. Některé básničky ve výboru mě překvapivě zaujaly, asi ještě zkusím něco od Allena Ginsberga, třeba tomu někdy v půlce začnu rozumět, jeden nikdy neví. 

Po Českém snáři jsem sahala s obavami, protože jsem se s Vaculíkem předloni potkala u Sekyry a byl to pro mě příšerný zážitek na méně než dvou stech stranách. A Český snář jich měl 450! Naštěstí pro mě, Český snář mě bavil mnohem víc. Chvíli trvalo, než jsem se začetla a na konci jsem si říkala, že už je toho trochu moc, ale ten prostředek, to mě bavilo, a hodně! Tady to vidíte, překvapení číhá na mnohých neočekávaných místech. 

Stává se vám občas, že se vám v určitou dobu v roce chce číst určité knihy? Já mám už třetím rokem duben spojený se sérií The Raven Boys od Maggie Stiefvaterové. Jelikož neumím číst série v kuse, na druhý díl The Dream Thieves se dostalo teprve teď a musím říct, že to bylo stejně dobré, jako si pamatuju první díl. Nešla jsem na přednášku, abych to dočetla. Možná si ten další díl přečtu dřív než za dva roky, hahaha. Žertuju jen zpola, bohužel se znám.

Poslední knihu jsem dočetla teprve před chvílí, stále tedy nevím, co si o ní myslím. Annie On My Mind je vlastně už taky klasika, první vydání z roku 1982. V tom mém vydání je rovněž rozhovor s autorkou, vím už tedy, že knihu napsala proto, že chtěla napsat šťastný konec. Možná proto se nemůžu zbavit jistého pocitu vyumělkovanosti, nucenosti, třebaže se mi ta knížka jako celek vlastně líbila. Nejvíc mě v ní pobavila Sodoma a Gomora, protože jak jinak. Asi bych řekla, že třebaže to v 80. letech byla jistě převratná věc, dneska už jsou na toto téma mnohem lepší věci bez všech těch věcí, které na mě působily jako strašné klišé.

Jo, a taky jsem viděla celou první sérii Shadowhunters. Pořád ještě jsem se nesmířila s Claryinými vlasy, ale koukat se na to dá.

Jaký byl váš duben? Mějte se hezky a čtěte! :-)

6 komentářů:

  1. Odstavec o přečtených knihách jsem se usilovně snažila pochopit a nepovedlo se :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zřejmě to budeš muset přežít bez mé rafinované a komplikované statistiky! :P :D

      Vymazat
    2. Jako ty nepočítáš do přečtených knih ty, které máš doma? :D Co to je za blbost? :D

      Vymazat
    3. Počítám. Přečtených je 10. A z těch 10 byly 3, které jsem měla doma koupené už nějakou dobu a seděly mi tu a smutně na mě koukaly. Musím se motivovat, abych jich přečetla víc, nevím, co pořád čtu, když ne ty věci, co mám doma :D

      Vymazat
  2. Tak to to byl úspěšný měsíc :) Já se z tvého výběru určitě chystám na Vše, co jsme si nikdy neřekli a také na Pokoj. Budu moc ráda, když sepíšeš na tyto dvě krásky recenze :)
    Měj se krásně a ať se květen stejně tak vydaří

    OdpovědětVymazat
  3. Hodne stesti s Red Potterem :-D To me fakt dostalo. Koukam ze Skola dobra a zla je pekna bichle. Posledni dobou vsechny knihy tak tlusty... :-) A nakonec, Shadowhunters? Vzdala jsem to asi po peti dilech. Uz jsem se na to nemohla koukat. :-)

    OdpovědětVymazat

Komentáře mě vždycky potěší, a snažím se dopovídat na všechny. Ale prosím, pokud použijete profil Anonymní, aspoň se na konci podepiště. Hodně Anonymních je pro mě matoucí :)