pondělí 18. července 2016

Sarah J. Maas – Dvůr trnů a růží | Stockholmský syndrom a víly

Když jsem loni v létě četla Skleněný trůn, bylo to pro mě příjemné počtení. Neurazí, nenadchne. Dvůr trnů a růží mě lákal podstatně více, snad to bylo tou červenou obálkou, snad mám radši Krásku a zvíře než Popelku. Každopádně se té knížce povedlo překonat Skleněný trůn na obou frontách – ač to zní paradoxně, dokázal mě více „urazit“ i „nadchnout“.

Devatenáctiletá Feyre žije se svým otcem a dvěma sestrami dva nedaleko zdi, za níž se nachází území víl. Díky Feyřiným loveckým schopnostem tak tak přežívají, ale tuhle zimu už mají na mále. A pak Feyre zabije v lese vlka, za jehož kůži získá hodně peněz. Bohužel se ale jedná o jednu z mocných a nelítostných víl, za jehož život si kdosi přijde vyžádat odplatu. Zvíře si Feyre odvede k sobě na zámek, kde vládne věčné jaro, a Feyre začíná pomalu poznávat, že víly nejsou docela takové, jak jí celý život bylo řečeno. I přesto je ale odhodlaná utéct a vrátit se ke své rodině, která bez ní jistě nepřežije dlouho…

sobota 16. července 2016

Emma Donoghue – Pokoj | Od první stránky budete lapeni

Dnes pro vás mám tak trochu archivní recenzi, která je zároveň tak trochu „jiná“. Původně jsem ji totiž psala na jaře jako součást seminární práce do školy a je zaměřená na překlad o něco více, než jste u mě zvyklí. Teď jsem si na ni vzpomněla a řekla jsem si, že by byla škoda se s vámi o ni nepodělit; kniha, o které je řeč, je totiž poměrně zajímavá.

Pětiletý Jack žije s Mami v Pokoji. Je to místo, kde si hraje, jí, učí se, cvičí. Tato místnost představuje pro Jacka celý svět, mimo Pokoj není nic opravdové. Večer se Jack schovává ve Skříni, protože v tu dobu chodí z Venku Čert. Pro Jackovu mladou matku je Pokoj vězením. Když jí bylo devatenáct, Čert ji unesl a od té doby ji drží v Pokoji. Teď ale Čert přišel o práci a Mami se čím dál tím víc obává, že se jich jejich věznitel bude nucen zbavit. Vymyslí proto zoufalý plán útěku, který nepočítá s jedinou věcí: co se stane, když její plán skutečně zafunguje…

středa 13. července 2016

John Harding – Florence a Giles | Pohádka nebo horor?

Nevzpomínám si, kdy jsem naposledy dočetla knihu s pusou otevřenou dokořán a první souvislá myšlenka, která mi vytanula na mysli, bylo: panebože, tohle se nestalo!!!?  A přesně takhle jsem dneska dočetla Florence a Gilese. Této větě bezprostředně předcházel úsek, kdy se mi v hlavě jako správnému „kyberdítěti“ prohánělo jen OMG!!! a WTF!?! A nebylo to kvůli otevřenému konci. Jen jsem prostě nemohla uvěřit tomu, že se vážně stalo tohle a že jsem tak moc naletěla. 

Nová Anglie, rok 1891. Dvanáctiletá Florence a její mladší bratr Giles vyrostli v téměř naprosté izolaci od okolního světa. V útlém věku ztratili rodiče a jejich strýc je chtěl mít pokud možno co nejméně na očích, a tak oba sourozenci žijí ve velkém strašidelném domě na venkově, kde jim společnost dělá jen hrstka sloužících. Kvůli strýčkovým svérázným názorům na vzdělání dívek byla Florence nucena naučit se číst sama a nyní je vášnivou čtenářkou, díky čemuž je opravdu velmi „slovná“. Ke štěstí jí stačí knihy a bratříček Giles, kteroužto idylu ovšem naruší příchod guvernantky slečny Taylorové, na níž je něco podivného a děsivého. Navíc není docela jasné, jak to bylo s neblahým koncem, který potkal předchozí guvernantku…

úterý 5. července 2016

Květen a červen 2016 | Věci jsou složité

Ahoj všichni! Hlásím se vám, konečně probraná z pozkouškového kómatu. Letošní květen a červen pro mě byly tak trochu náročnější, zkrátka, jak říká jedna naše učitelka, věci jsou složité. V květnu mě dohnala má stará známá čtecí krize, a že prý spolu chvíli pobudeme, takže jsem místo čtení spíše psala – všechno možné, jen ne články sem, protože když nic nečtete, o čem taky psát? V červnu se mi číst chtělo, tak jsem si mezi učením na něco přeci jen čas udělala. A než se vrátím ke svému čtení a psaní, v rychlosti zrekapituluju poslední dva měsíce.

V květnu byl Svět knihy. Víc nemusím říkat, co? Ano, knižní přírůstky byly, ehm.