pátek 26. srpna 2016

Delphine de Vigan – Podle skutečného příběhu | Pravda lež fikce

Většinou nemám ve zvyku vracet se k autorům, jejichž tvorba mě poprvé příliš neoslnila. Od Delphine de Viganové jsem před dvěma lety četla knihu No a já, která ve mně po přečtení nezanechala žádný silnější dojem. Přesto mě Bětka přesvědčovala, že si mám Podle skutečného příběhu přečíst, na což jsem po chvíli váhání kývla. A nelituju.

Spisovatelka Delphina se právě nachází v obtížném období. Její poslední kniha, autobiografický příběh její vlastní matky, se dočkala mimořádného úspěchu, s čímž samozřejmě souvisí nejen rostoucí zájem čtenářů, větší počet autogramiád, besed či autorských čtení, ale i neúprosné očekávání: co může napsat po tomhle? V této době se seznamuje s L., tajemnou ženou, na níž ji něco neodvratně přitahuje. Obě ženy se zakrátko spřátelí a až příliš pozdě si Delphina uvědomí, že se jejich vztah postupně proměnil v něco patologického a nebezpečného, což nakonec způsobilo, že po dobu dvou let nebyla schopná napsat ani slovo…   

pondělí 1. srpna 2016

Červencové shrnutí – hodně čtu a trochu z toho blázním

Ahoj všichni! Polovina nebo třetina prázdnin je za námi – záleží na tom, jak se na to člověk dívá a na jakou školu chodí. Já jsem si v červnu spočítala, kolik toho musím přes léto přečíst, abych se mohla v září vydat na zkoušku z literatury, a od té doby se ze všech sil snažím neztratit rozum při plnění tohohle maličkého cíle. Mezi čtením literatury se učím francouzsky a sleduju zprávy. Až z toho jde hlava kolem – pauzu jsem si udělala na prvním YOLI pikniku (bylo to fajn!), s Hankou jsme podnikly přespávačku u Bětky a v mezičase jsem jedla hodně zmrzliny.