středa 21. září 2016

Ruta Sepetys – Sůl moře | Dějiny píší vítězové

Rutou Sepetysovou jsem se měla tu čest setkat už dvakrát. Dvakrát mě přesvědčila, že její knihy představují opravdu nezapomenutelné počtení. Takže když jsem Sůl moře otevírala, věděla jsem, že mám očekávat velké věci. A přesto… přesto kniha moje očekávání ještě předčila.

Druhá světová válka skončila v roce 1945 porážkou nacistického Německa – a to je dobře. Spojenecké síly v čele s Británií, USA a Sovětským svazem zahnali nepřítele ze svého území a mnohonásobně mu „vrátili“ utrpení, které Němci za těch šest let způsobili. Vybombardovaná města, potopené lodě, miliony mrtvých. Za Osvětim. Za Lidice. Za Leningrad. Konečně i Němci dostali to, co si zasloužili, a to je dobře. Nebo ne?

Leden 1945. Z přístavu ve Východním Prusku vyplouvají lodě, na nichž před blížící se Rudou armádou prchají tisíce (převážně) německých uprchlíků. Ženy, děti, staří, ranění. Mezi nimi i čtveřice mladých lidí – litevská studentka medicíny Joana, patnáctiletá Polka Emilia, pruský restaurátor Florian a německý námořník Alfred. Každý si stráží nějaké tajemství. Náhoda je svedla dohromady a přivedla je na palubu jedné z největších katastrof, o které se bude ještě dlouho mluvit… nebo ne?

Půl hodiny tu sedím nad prázdným dokumentem a nevím, odkud začít. Už je to dva dny, co jsem Sůl moře dočetla, a přesto na mě stále působí konec knihy – po dočtení jsem nebyla schopná dělat něco jiného než zírat do prázdna. Protože co, CO bych teď taky mohla dělat, když jsem stále ještě s Joanou a Florianem a Emilií a básníkem a Klausem a dalšími postavami v téhle knize? Jak se mám po tomhle zážitku vrátit k normálnímu životu?

„Někdo zaťukal na dveře. Mlčela jsem. V koutku duše jsem tu malou ocelovou koupelničku vůbec nechtěla opustit. Chtěla jsem zůstat zamřená pryč od vší té bolesti a zmaru. Nechtěla jsem být silná. Nechtěla jsem být ta „chytrá holka“. Byla jsem strašlivě unavená. Chtěla jsem, aby už to všecko bylo pryč.“ s. 205

Ale začněme od začátku. Sůl moře vypráví příběh čtyř mladých lidí. Jejich kapitoly se velmi rychle střídají, možná i proto se kniha čte tak rychle; všichni známe prokletí kraťoučkých kapitol, které končí v tom nejlepším. S knihami napsanými v několika perspektivách je ten problém, že se občas styl psaní liší jen jménem, které najdete v záhlaví kapitoly. Ne tak Sůl moře. Každý ze čtyř vypravěčů má svůj zvláštní styl, a čím víc čtete, tím je jasnější, že jsou vlastně naprosto odlišní. Čím víc čtete, tím víc pronikáte do jejich hlavy a podrobně je poznáváte. Mají své slabé i silné stránky, své slabosti, vzpomínky, touhy. A pomalu, nenápadně se vám dostanou do hlavy. Možná ne všichni – každý je jiný – ale každý má něco do sebe.  

Mám ráda historické knížky. Rutiny historické knížky mám ráda obzvlášť, a to ze dvou důvodů. První je ten, že se zaměřují spíše na období a události, o kterých se toho moc neví. Druhý je ten, že nehledě na dobu a zemi, v níž se příběh odehrává, umí Ruta vystihnout to podstatné – člověka. Její knížky jsou příběhy o lidech. O tom, že můžeme pocházet z různých zemí, z různých období, ale něco máme vždycky společného: všichni jsme lidé. A všichni máme možnost se tak chovat.

„K čemu všechno to utíkání, skrývání, lži a zabíjení? Nekonečný kruh pomsty: Na bolest odpovídáme tím, že působíme novou bolest. Proč jsem to udělal?“ s. 323

Ano, dějiny píší vítězové. A Němci napáchali za války spoustu zvěrstev. Ale zdaleka nebyli sami, a zdaleka to nebyli všichni. Spousta z nich se jen snažila o to, o co se snažíme my všichni – přežít další den. I o tom je Sůl moře, o nesmyslnosti kolektivní viny. Ale hlavně je to kniha o lidech. Krásná, dojemná, dokonce si troufám tvrdit oči otevírající kniha. Ruta Sepetysová se tentokrát skutečně překonala a já se nemůžu dočkat, až napíše nějakou další knihu. A vy si zatím přečtěte tuhle.  




Chtěla bych poděkovat nakladatelství CooBoo za poskytnutí recenzního výtisku!

Autor/ka: Ruta Sepetys
Originální název: Salt to the Sea
Série: není
Datum vydání: USA: 2016 / CZ: 2016
CZ překlad: CooBoo, Petr Eliáš
SK překlad: není
Počet stran: 352 v CZ, vázaná s přebalem
Cena: 299,-Kč
Moje hodnocení: 98 %
Hodnocení na Goodreads:  4,38 při 18 603 hodnoceních

9 komentářů:

  1. Skvělá recenze, na knihu se brzy sama chystám a už se nemůžu dočkat. Autorku jsem osobně bohužel neměla možnost vidět, ale z videí na mě působí velice sympaticky :)
    Měj se krásně

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky :) Autorka přijede v říjnu do Prahy, tak máš jedinečnou možnost ;)

      Vymazat
  2. Páni, parádní recenze - knihu jsem samozřejmě zaregistrovala, ale moc pozornosti jsem jí zatím nevěnovala. Po přečtení Tvého textu ale obracím o 180 stupňů, tohle si rozhodně musím přečíst. Díky Ti, měj se moc hezky! :)

    OdpovědětVymazat
  3. Fakt super recenzia, ktorá ma na knihu nalákala ešte viac. Už sa jej neviem dočkať. Tento rok som čítala Potrhaná křídla, ktoré boli absolútne úžasné! A mám pocit, že toto bude ešte stokrát lepšie. Ale zaujímalo by ma, či vadí, že som ešte nečítala V šedých tónech, pretože niekde som čítala, že je to ako keby voľné pokračovanie, nejaká spoločná postava alebo také niečo??

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, pro čtení Soli moře rozhodně nepotřebuješ mít přečtené Šedé tóny, ale... V Soli moře se trošičku mluví o tom, co se stalo v Šedých tónech, a něco málo ti to prozradí. Ne všechno, ale něco jo. Takže bych doporučovala číst to popořadě... Ale nutné to není.

      Vymazat
  4. Super recenze. Od Ruty Sepetys jsem ještě nic nečetla, a ani mě žádná její kniha nezaujala, ale díky tvé recenzi si budu muset přečíst aspoň tuhle :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky :) Určitě si od ní něco přečti, píše fakt skvěle!

      Vymazat
  5. Ruta je úžasná, četla jsem od ní V šedých tonech, i Potrhaná křídla, takže se určitě musím dostat i k této novince!

    http://boook-planet.webnode.cz/

    OdpovědětVymazat

Komentáře mě vždycky potěší, a snažím se dopovídat na všechny. Ale prosím, pokud použijete profil Anonymní, aspoň se na konci podepiště. Hodně Anonymních je pro mě matoucí :)