středa 2. listopadu 2016

Říjnové shrnutí – Humbook, lepítka a předsudky

Vždycky jednou za čas se mi stává, že se u mě objeví náklonnost k podzimu. Většinou ve chvíli, kdy sedím doma zachumlaná pod dekou, k ruce džus nebo čaj a nějakou pěknou knihu… pak pohlédnu z okna na krásně zbarvené listí a napadne mě, že mě ten podzim nedeprimuje tak strašně moc. Ale nebojte, ono to do druhého dne přejde. Ale teď jsem se aspoň dostala k napsání tohohle článku. Ano, po třech měsících se zase jednou hlásím s měsíčním shrnutím. Na rozdíl od uplynulých svou měsíců už to nebude tolik zahlceno poezií (slibuju!), konečně mám totiž za sebou zkoušku z české literatury druhé poloviny 20. století. Bohužel taky začal semestr, takže teď čtu literaturu z 19. století a první půlky 20. století… Ale mezitím jsem si našla i čas na čtení něčeho jiného, a o to se s vámi teď můžu podělit.

V říjnu byl Humbook a přijela Ruta Sepetysová, která nás všechny velice nadchla (a já nejsem výjimkou), takže si neodpustím poznámku, že pokud jste od ní ještě nic nečetli, měli byste to urychleně napravit! Humbook jako celek byl velice fajn, jakožto první ročník by ještě potřeboval vychytat pár technických detailů, ale věřím, že v dalších ročnících to bude už jenom lepší a lepší. Z Humbooku jsem si domů přinesla dvě knihy, recenzní výtisk Illuminae a Stránky světa, ke kterým se snad konečně dostanu. Kromě toho jsem byla na autogramiádě Michela Fabera, do jehož obří, ohromné knihy Kvítek karmínový a bílý stále nemám čas se pustit, ale třeba o Vánocích.

V říjnu jsem přečetla 22 knih, z toho 13 byla poezie, což v překladu znamená, že se to čte veeelmi rychle, takže toho není zas tak moc. Dramata byla 2 a 5 věcí jsem přečetla anglicky.

Na začátku měsíce jsem četla Historii nás dvou. Od autorky, Rachel Harrisové, jsem před lety četla Mé sladké šestnácté století, což se mi tehdy svým způsobem velmi líbilo. Historie nás dvou mi na druhou stranu přišla průměrná a prostě meh. No, ale obálka je fajn. Dále jsem četla Pomstu a rozbřesk od Renée Ahdiehové, což je převyprávění pohádek Tisíce a jedné noci. Nápad fajn, ale hrozně mi vadilo, jak se autorce nepovedlo věrohodně vystihnout atmosféru. Spousta postav mi svým chováním přišla až příliš moderní, příliš neformální… Ale četlo se to dobře.

Dále již zmiňované Illuminae – už jsem to rozvinula v recenzi a nechci se opakovat, ale bylo to vážně super čtení, přečetla jsem to jako nic a chci co nejdřív další díl. Kniha oficiálně vychází za pár dní, takže se do ní už brzy budete moct pustit i vy. Taky jsem se konečně dostala k přečtení knížky You Know Me Well, kterou spolu napsali David Levithan a Nina LaCour. Od obou autorů už mám něco přečteno, takže jsem věděla, co můžu čekat, a opravdu ani jeden nezklamali. Knížka zase skončila zalepítkovaná, jak je mým dobrým způsobem, když čtu knihu, která překypuje pasážemi, jež si chci pamatovat. Za mě nejlepší knížka měsíce.

Mimo českou literaturu se snažím číst britskou klasiku, jelikož z toho budu v lednu taky skládat zkoušku (tenhle semestr mám pocit, že nestuduju nic jinýho než literaturu), takže jsem přečetla Shakespearova Othella a Twelfth Night (Večer tříkrálový). Othello mě moc nebavil, ale Večer tříkrálový mi přišel jako nejpovedenější Shakespearova komedie (ne, že bych jich četla tolik). Asi tři týdny jsem se pak patlala s Lucky Jimem od Kingleyho Amise, což mi trvalo fakt dlouho, na to, že se mi to vlastně líbilo. Poměrně rychle jsem ale přečetla Animal Farm od Orwella, což je pořád velmi aktuální dílo a určitě všem doporučuju.

Na závěr měsíce jsem si podruhé přečetla Pýchu a předsudek. Poprvé jsem to četla někdy před pěti, šesti lety, a tehdy mě to moc nebavilo. Dalo by se říct, že jsem vůči téhle knize chovala předsudky. Druhé čtení bylo o něco lepší – tentokrát jsem musela především ocenit způsob, jakým Austenová brilantně charakterizovala dobu a společnost, v níž se kniha odehrává. Řeknu vám, že fakt nechápu, proč by někdo měl po přečtení Pýchy a předsudku chuť žít v tom období. Šťastný konec hlavních hrdinů mi fakt nepřijde jako dostatečné vyvážení toho pokrytectví a způsobů, jakým bylo zacházeno se ženami. Fakt ne.

Na závěr jen v rychlosti přečtené sbírky: Ohlas písní českých od Čelakovského, Milá sedmi loupežníků od Dyka, Slávy dcera od Kollára (příšerná, příšerná věc!!!); Života bído, přece tě mám rád a Modrý a rudý od Šrámka; Radosti života a Po nás ať přijde potopa od Gellnera, Rukopisy královédvorský a zelenohorský, Ruce od Březiny a čtyři sbírky od Karla Tomana: Torzo života, Melancholická pouť, Sluneční hodiny a Měsíce.

Co dobrého jste četli v říjnu vy? Prosím, potřebuji nějaké „neklasické“ čtení, abych se z toho zcela nezbláznila :D

2 komentáře:

  1. Já v říjnu přečetla jen jednu jedinou knihu. A byla to První. A četla jsem ji celý měsíc. :o)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To máš z toho, že čteš pitomosti :P

      Vymazat

Komentáře mě vždycky potěší, a snažím se dopovídat na všechny. Ale prosím, pokud použijete profil Anonymní, aspoň se na konci podepiště. Hodně Anonymních je pro mě matoucí :)